Listopad 2004

Budu mít pět milionů příznivců

Robert Žitňanský

Nejreformnější země roku 2003 – Slovensko – má slušnou šanci získat tento lichotivý titul i v letošním roce. Minulý týden schválil parlament všechny zákony, kterými chce ministr zdravotnictví Rudolf Zajac reformovat tento upadající sektor. Zajacova reforma přitom – na rozdíl od všech předchozích pokusů – nemá za cíl jen kosmetické změny. Místo osekávání uschlých větví nemocného stromu míří tentokrát přímo ke kořenům. S trochou nadsázky se dá říct, že socialistické zdravotnictví konečně nahradí skutečně tržní vztahy.

Platit, platit, platit

Slovenská reforma radikálně snižuje rozsah bezplatné péče. Obsah diagnóz, hrazených plně z povinného zdravotního pojištění, však podle Zajace bude obsahovat všechny drahé, život ohrožující a chronické choroby. Ostatní, od chřipky po plastickou operaci, si ale pacienti budou hradit sami. Někdy částečně, někdy úplně.

Reforma také mění podstatu fungování zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotních služeb (hlavně nemocnic). Nebudou už fungovat v režimu tzv. „měkkých“ rozpočtových omezení. Tento podivný systém jim umožňoval vytvářet v podstatě jakoukoli ztrátu s tím, že za ni nenesou prakticky žádnou zodpovědnost a nakonec je stejně vždy oddluží stát. Podle nových pravidel budou nemocnice i pojišťovny akciovými společnostmi, které se budou muset hodně snažit, aby přežily. Pokud se budou topit v dluzích, jednoduše zbankrotují. Žádný stát, žádná záchranná síť, jen normální mechanismus volného trhu. Zároveň budou pojišťovny přísně kontrolovány, aby se nestalo, že v honbě za ziskem zanedbají kvalitu péče o pojištěnce. V takovém případě je budou čekat velmi tvrdé sankce. Přeměna pojišťoven a nemocnic v akciovky vyvolala největší odpor. Po měsících jednání se však Zajacovi podařilo dosáhnout kompromisu, který ještě stačil ke splnění cílů reformy a zároveň posílil kontrolní mechanismy tak, aby se obavy skeptiků pokud možno nenaplnily.

Samotné schvalování reformy si svou napínavostí nezadalo s dobrou detektivkou. Ministr zdravotnictví si do poslední chvíle nemohl být jist, kolik hlasů získá. Vládní koalice totiž na jaře ztratila v parlamentě většinu a je odkázána na nevypočitatelnou podporu několika nezařazených poslanců, včetně bývalých členů Mečiarova HZDS a jednoho komunistického poslance. Zajac však projevil neuvěřitelné odhodlání a kromě měsíce trvajícího vysvětlování na všemožných fórech se také osobně setkal s každým jednotlivým poslancem. Reformu nakonec podpořila s výjimkou jednoho hlasu celá koalice, několik nezařazených, a dokonce i poslanec Bohumil Hanzel, člen předsednictva strany Smer, která je známá agresivním opozičním stylem.

„V létě jsem byl třikrát hospitalizován a viděl jsem, jak funguje naše zdravotnictví. Jsem hluboce přesvědčen, že je nutné ho reformovat,“ vysvětloval novinářům Hanzel, který vzápětí po hlasování čelil „vážné debatě“ s vedením své strany. Nakonec se musel vzdát členství v předsednictvu Smeru, ale jeho argumenty vyzněly velmi silně a přesvědčivě. Zajacovi kritici totiž nedokáží čelit tvrzení, že žádná jiná ucelená reforma jednoduše v současnosti není k dispozici, přičemž na nutnosti reforem se shodují v zásadě všichni.

Reformu podporují i silné podnikatelské skupiny, které ve zdravotnictví, fungujícím na tržních principech, vidí velkou příležitost. Právě zájem silných ekonomických hráčů vzbudil podezření, že podpora několika poslanců byla koupená. Ministr Zajac už proto před časem podal trestní oznámení na neznámého pachatele, aby tyto fámy prověřila policie. Zatím bez výsledku.

Nepřátelské území

Kvalitnější zdravotnictví, lepší péče, ochotnější lékaři, boj o pacienty – to jsou některé ze slibů slovenského ministra zdravotnictví, přednesené krátce po schválení jeho reformy. Dá se říct, že Slovensko má v osobě Rudolfa Zajace štěstí. Tento 52letý muž je od mládí lékařem, po pádu komunismu k tomu přidal i podnikání a stal se ředitelem velmi úspěšné firmy. Kombinace lékaře a manažera, spolu s hodnotovým zázemím jeho rodiny (jeho bratr Peter byl na Slovensku jednou z vůdčích osobností listopadu 1989) přivedla Zajace až do ministerského křesla za stranu ANO (Alianci nového občana). Už když nastupoval do úřadu, každý věděl, co se bude dít – Zajac byl výjimečný tím, že do úřadu přicházel už s konkrétní a poměrně do hloubky rozpracovanou představou.

Navíc si dal velmi záležet, aby ještě ve volební kampani jasně řekl, co lidi čeká, až se stane ministrem. Přesto to neměl lehké. Jeho reformní tým vstoupil na jasně nepřátelské území. Ministerské úředníky, bez kterých by vypracování reformy nebylo možné, získával na svou stranu jen pozvolna. Ředitelka sekce strategie reformy na ministerstvu zdravotnictví Alexandra Novotná říká, že v jisté fázi zaznamenala u mnoha úředníků velký myšlenkový přerod a nakonec takřka nadšení pro reformu. Právě úředníci budou klíčoví pro další fázi reformy – její uvedení do praxe.

Reformátoři nyní ustupují do pozadí a jejich úspěch teď závisí na mravenčí práci bílých límečků. Snažení ministra Zajace budou lidé posuzovat podle konkrétních výsledků. Celý nový systém je třeba vybudovat, odstranit případné nedostatky a pokud možno se vyvarovat chyb. Když jde totiž o zdraví a o život, chyby se neodpouštějí.

Je možné, že některé z reformních návrhů se do parlamentu ještě vrátí po vetu prezidenta republiky. Ale vzhledem k tomu, že sada Zajacových zákonů získala 81–84 hlasů ze 150 možných, je téměř jisté, že veto bude přehlasováno a reforma se stane realitou.

Když Zajac nastupoval do funkce, často opakoval bonmot: „Když se do toho pustím, budu mít okamžitě 100 000 nepřátel (počet všech zaměstnanců ve zdravotnictví). Ale když to vyjde, budu tu mít za pár let pět milionů příznivců (počet obyvatel Slovenska).“ S vděkem Slováků to asi tak žhavé nebude – pacienti se mají na co těšit – ale zápis do knihy velkých evropských reformátorů má Zajac jistý.

(Respekt)