Prosinec 2004

Okresní psi demokracie

Silvie Blechová, Tomáš Němeček

Je to tak dobrodružný a riskantní podnik, že se do něj noví odvážlivci už téměř nepouštějí a těm dosavadním dochází dech. Přitom je důležitý minimálně pro pětinu zdejších obyvatel. Oč jde? O vydávání regionálních novin, nezávislých na radnici – pro zmíněnou pětinu Čechů jsou podle průzkumů hlavním zdrojem informací o jejich okolí. V posledních letech ovšem většinu oblastního tisku skoupil jediný koncern. Prorazit proti takto zavedené konkurenci je dražší a obtížnější než dřív, šance na kvalitní noviny však existuje.

Budete viset

„Asi v polovině 90. let jsem s tím chtěl praštit. Projít se městem po pěší zóně znamenalo, že mě zastaví deset lidí, kteří mi chtějí vyprávět o propouštění ve fabrice nebo o nějaké nové aféře. Já měl v té době pocit, že na moje problémy se mě neptá nikdo, a cítil se tak vyhořelý, že desátého bych nejradši vyfackoval,“ říká Ivo Mludek (40). Někdejší opavský chartista, dělník a vydavatel samizdatu – jeho stíhání z podnětu StB zastavila na konci roku 1989 amnestie – založil s přáteli krátce po převratu týdeník Region. „Neměli jsme žádný vzor, jak psát. Jen jsme věděli, co nechceme: tisknout, jako naše tehdejší konkurence, prohlášení z okresního a městského úřadu,“ vzpomíná.

Jeho týdeník se proto kromě běžného zpravodajství pouštěl do odvážných kousků, například překazil poslancům parlamentu z tamního okresu tichou privatizaci velkého zemědělského statku. Posloužil i jako platforma, kolem níž se soustředili místní starostové a intelektuálové, když po Praze žádali povolení založit veřejnou vysokou školu – díky tomu pak v Opavě doopravdy vznikla Slezská univerzita. Za svůj největší novinářský úspěch Mludek považuje příběh o dítěti odebraném z chudé vesnické rodiny: „Po naší celostránkové reportáži soud nařídil, aby ho sociálka vrátila zpět. Tehdy jsem měl pocit, že místní noviny mají smysl,“ vzpomíná.

I svůj pocit vyhoření nakonec zvládl: ustoupil do pozadí a věnoval se rozvoji podniku. Z jeho Regionu se stal nejúspěšnější tuzemský projekt lokálního tisku a jako jeden z mála byl stále v mírném zisku. V roce 2001 on i jeho společníci firmu prodali bavorskému koncernu Passauer Neue Presse (jeho česká pobočka se jmenuje Vltava Labe Press a vydává Deníky Bohemia a Moravia). Nad výsledkem jsou dnes otcové-zakladatelé v rozpacích: nový majitel ponechal víceméně stejný počet redaktorů i jejich platy, pouze od nich nyní požaduje naplňovat místo týdeníku svůj krajský deník. „Na poradách se už nevede řeč o tom, co a proč psát, ale kolik řádek zaplnit,“ říká Mludek, který dnes přednáší o médiích na olomoucké církevní škole, věnuje se rodině a k vydávání novin se vrátit nehodlá.

Podobných příběhů zažily regiony víc. Například Svobodný hlas z Lounska: z okresního týdeníku, bývalého orgánu strany, utvořila nezávislé noviny bývalá zemědělská inženýrka, nyní vydavatelka a šéfredaktorka Květa Tošnerová (45). I po třinácti letech ji podle jejích slov povzbuzuje „pohled na lidi, jak nás každý čtvrtek čtou v autobuse“. Svobodný hlas se proslavil sérií článků z poloviny 90. let o poválečném odsunu místních Němců. „Měsíce pak neminul den, aby nám do redakce nepřišel anonym – ,vy svině fašistický, budete viset‘,“ vzpomínal nedávno v Respektu jediný redaktor listu David Hertl. Týdeník má náklad 5500 kusů, nabídky od pasovského koncernu majitelka odmítla. Z porevolučních titulů se udržel také například rakovnický Raport (patří dvojici novinářů a prodává 7000 výtisků). „Vydavatelé v Čechách přežívají, nepřibývají noví,“ shrnuje situaci Kamil Machart z firmy Český region, která shání inzerci pro 39 regionálních periodik.

Každý den odvahu

Právě kvůli slabosti většiny vydavatelů se vstup bavorského koncernu na trh regionálního tisku od počátků očekával se směsicí nadějí i obav. Silný zahraniční majitel by místnímu tisku mohl prospět, ke spolupráci si však už při vstupu v roce 1991 vybral staré kádry bolševického tisku, například technického náměstka Rudého práva Vlastimila Košťála (dnes je známý spíše jako prezident fotbalové Sparty). Koncern začal skupovat nejprve nástupnické tiskoviny po bývalých zpravodajských věstnících KSČ. Dnes vlastní 76 titulů, až na pár výjimek vychází v každém zdejším okrese. A založit proti takové konkurenci nový list? Ivo Mludek odhaduje nutné počáteční náklady pro malé okresní noviny nejméně na dva miliony korun: „Není to nemožné, ale chce to hodně entuziasmu – a přežití by zdaleka nebylo zaručeno, natož zisky.“

Naděje spojené se vstupem zahraničního kapitálu se až donedávna příliš nepotvrzovaly. Naopak v několika případech budil postup pasovských spíše údiv: jejich liberecký deník musel opustit novinář, který chtěl psát o korupčních skandálech na tamním magistrátu, v Praze zase k všeobecnému údivu žurnalistické obce tisklo nové vedení omluvu za předchozí odhalující článek o potížích velkého sponzora ČSSD. Letos v srpnu však přišla pozoruhodná událost: na místo celostátní šéfredaktorky najal koncern respektovanou novinářku, bývalou redaktorku Rádia Svobodná Evropa Lídu Rakušanovou. „Troufám si tvrdit, že pro lidi, které zajímá, co se děje bezprostředně kolem nich, jsme jediným zdrojem informací. Konkurovat nám mohou jen lokální rádia, ale i tam stejně čtou z našich novin,“ říká Rakušanová, kterou zlákala právě možnost ovlivnit podobu novin s tak velkým dopadem.

Ze své funkce přímo řídí desítku krajských šéfů. „Někteří naši novináři se neptají tam, kde by se ptát měli. Musejí se víc snažit, aby přinesli relevantní informace a byli kritičtí,“ připouští nová šéfredaktorka. „Je fakt, že když chtějí věci rozčísnout, tak se jim může stát, že je už na tu radnici nepustí. Je to balansování na laně. Ale stejné je to všude, i v Německu záleží na odvaze každého novináře.“ Zatím začala novým etickým kodexem, který varuje před střety zájmů a skrytou reklamou. Před krajskými volbami dostali její lidé pokyn, aby nezveřejňovali zprávy z tiskovek politických stran. A do budoucna slibuje nová šéfka úžasné změny: společně s Masarykovou univerzitou její koncern založí institut vychovávající regionální novináře a zřídí i vlastní tiskovou agenturu.

(Respekt, www.respekt.cz)