Prosinec 2004

Hejtmani jdou k vítězství

Hana Čápová

Hejtmani se stali uznávanými partnery vlády. Troufli si na věci, kolem kterých centrum léta přešlapovalo. Jen čtvrtina lidí má ale za to, že zavedení krajů pro ně znamenalo změnu k lepšímu.

Peníze vítězům

Kraje měly štěstí. V historicky první volební rundě se jejich postavení odvíjelo od toho, že byly opozicí centrální vládě sociálních demokratů. Většinu krajských rad ovládly koalice ODS, lidovců, Unie svobody a nezávislých. Občanští demokraté měli osm hejtmanů, zbylých pět získala KDU-ČSL. Možná právě tahle jedinečná politická konstelace dodávala krajům energii a udělala z nich líheň nápadů.

Kraje dostaly do vínku významné kompetence – mají na starost silnice, zřizují střední školy stejně jako nemocnice a ústavy. Stát si ponechal silný vliv – peníze, postupně však popouští uzdu. Zatímco v roce 2001 měly všechny kraje dohromady 1,9 miliardy korun (tedy jen zlomek jednoho procenta státního rozpočtu 685 miliard), letos už hospodařily s téměř 40 miliardami korun. A pokud projde vládní návrh zákona o rozpočtovém určení daní, mohou se kraje v příštím roce těšit na více než dvojnásobek. „Neznamená to, že budeme mít víc peněz, ale že budeme mít víc vlastních příjmů a míň dotací,“ říká středočeský hejtman Petr Bendl.

Odvážné změny

Před čtyřmi lety mluvili krajští politici o svých vizích jen velmi neurčitě. Jejich nejčastější představou „rozvoje“ byla stavba nových silnic a průmyslových zón. Jejich sebevědomí ale rostlo a nakonec se pustili do mnoha užitečných věcí, na které si centrum nikdy netrouflo.

Poprvé kraje sjednotil dluh 6,5 miliardy korun, se kterým na ně stát před dvěma lety převedl nemocnice. Spojené samosprávy si vybojovaly z pražské kasy dvě třetiny dlužné částky a vzápětí se pustily do takových změn, které by dalšímu zadlužování zabránily. Někde motivovali ředitele špitálů k vyrovnanému hospodaření odměnami a pokutami, jinde se pustili rovnou do systémových změn: nemocnice převedli z příspěvkových na obchodní společnosti, kde už nemohou spoléhat na krajskou pomoc v nesnázích a kde šéfové odpovídají za výsledky hospodaření svým majetkem. Zároveň se projevilo, že kraje se navzájem bedlivě sledují, a co má úspěch v jednom, zavádí i další. Prozatím poslední převratnou novinku ohlásili Plzeňští: najali si firmu, která bude hodnotit a zveřejňovat kvalitu péče krajských nemocnic.

Také v oblasti školství se kraje osmělily. Díky jejich angažmá se ve zdejším vzdělávacím systému objevily dříve nemyslitelné věci jako srovnání kvality středních škol či distribuce peněz nikoli na základě známostí, ale striktně podle počtu žáků. Ruku v ruce s tím se kraje snažily dostat do své moci co nejvíc peněz. Shodly se také na protestu proti novele zákona o ochraně přírody, podle které se vyhlašují chráněné oblasti evropského projektu Natura 2000. „Objektivně řečeno, člověk by měl snahu chránit přírodu přivítat,“ říká ředitel Asociace krajů Jiří Mašek. „Ale hejtmani se báli, že to ohrozí ekonomické aktivity v území. Proto chtěli, aby vyhlášení rezervace bylo možné jen se souhlasem vlastníka pozemku, dotčeného kraje, obce a také v území hospodařících subjektů. Toho jsme ale nedosáhli.“ Pokud jde o ochranu přírody, kraje se moc nepředvedly. Stačí vzpomenout setrvalou snahu Ústeckých v čele se zástupcem hejtmana Jaroslavem Foldynou (ČSSD) prosadit jezy na Labi či boj libereckého hejtmana Pavla Pavlíka (ODS) s obcemi a ochránci přírody za dálnici mezi Turnovem a Jičínem napříč Českým rájem. Na protest proti tomu, že prohrál, se loni v létě dokonce rozhodl, že v příštím období už hejtmanem být nechce.

Nezájem občanů

„Vaše krajské vlády jsou občanům blíže než vlády centrální, blíže jejich aktuálním potřebám,“ prohlásil nedávno prezident Václav Klaus, který před volbami pozval hejtmany na Hrad. V době jejich vzniku však patřil k nejtvrdším kritikům reformy veřejné správy z pera sociálních demokratů. Nutno dodat, že podle průzkumu Factum Invenio teze, že krajská samospráva bude lidem blíž než centrum, příliš neplatí. „Kraje nejsou lidem tak blízko, jak se předpokládalo,“ říká Jiří Černý. „Lidé krajské volby vnímají spíš jako volby do parlamentu než jako do svých samospráv.“ Usuzovat se na to dá z toho, co lidé uvádějí jako důvod účasti ve volbách. Nejčastěji chtějí podpořit určitou stranu (56 % dotázaných). Následuje chuť vyjádřit svůj názor (37 %), zabránit vítězství nějaké strany (29,5 %), skoro třetina lidí bere účast ve volbách jako morální povinnost, víc než pětina chodí volit ze zvyku. Na posledním místě skončil jediný důvod, který se týká přímo krajů – jen 13,3 % lidí půjde volit proto, že zastupitelstva mají významné pravomoci.

Neobvykle mnoho lidí nemá také na svůj kraj žádný názor. „Překvapilo mě, že 40 procent lidí neví, co jim kraj přinesl, jestli vůbec něco,“ říká Jiří Černý s tím, že jinak se tady obvyklý počet odpovědí „nevím“ na podobné postojové otázky – například zda se hospodářství ČR dokáže prosadit v Evropské unii a podobně – pohybuje mezi 10 a 15 procenty. Lidé na ně odpovídají bez zábran, řídí se svými pocity. U krajů ale mlčí. „Zřejmě z nich nemají žádný pocit,“ říká Jiří Černý. Stejně tak třetina dotázaných nedokázala ohodnotit práci svého zastupitelstva, další třetina mu dala průměrnou trojku – podobnou odpovědi „nevím“. Jen čtvrtina lidí si myslí, že pro ně zavedení krajů znamenalo změnu k lepšímu (především příznivci ODS, KDU-ČSL, ČSSD a pak lidé z krajských měst). Naopak více než třetina lidí má za to, že vznik krajů pro ně znamenal změnu k horšímu (tady vedou voliči komunistů a lidé z malých obcí). Proč, to sociologové zatím nezkoumali. Krajské politiky vysvětlení napadá. „Čtyři roky jsou příliš krátká doba na to, aby lidé rozlišili, že jim novou silnici nebo opravu školy nezařídil ani starosta, ani Praha, ale kraj,“ vysvětluje lhostejnost lidí Roman Línek. Pocit změny k horšímu je podle něj stejně jako podle Petra Bendla daný přílišnou byrokracií. „Lidé vidí dřív další barák plný úředníků než to, co pro ně kraj udělal,“ říká Línek. Bendl doplňuje, že na vině bujení byrokracie je vláda: „Vznik krajů měl doprovázet zánik úřadů na vládní úrovni nebo třeba ministerstva pro místní rozvoj. K tomu ale nedošlo, centrum se nechce vzdát vlivu, moci, peněz.“

Rámeček

Vysočina a Haná ukazují směr

Čerpat evropské peníze umí nejlépe Vysočina, s neziskovými organizacemi nejlíp spolupracují na Olomoucku. „Úspěch Vysočiny v kontaktu s Evropou je zásluhou tamního hejtmana,“ říká Michal Illner z týmu pro regionální a lokální problémy Sociologického ústavu. „Je čilý, kosmopolitní, ví, jak navázat kontakty, jak si sáhnout na peníze.“

Hejtman František Dohnal (KDU-ČSL) měl jako místopředseda Svazu měst a obcí pro mezinárodní spolupráci (v letech 1999 a 2000) proti ostatním krajským politikům výhodu. „Zajímal jsem se o to, jaké chyby udělalo v přípravě na čerpání strukturálních fondů Rakousko, Finsko a Švédsko,“ říká. „Především je zastihlo nepřipravené.“ Z této znalosti se poučil. V posledních třech letech kraj vždy vyčlenil zhruba 80 milionů korun z krajského rozpočtu a podnikatelé, neziskové organizace a starostové o tyto peníze soutěžili podle podobných pravidel, jaká platí pro evropské fondy. „Program rozvoje kraje určoval, co chceme podporovat. Pak jsme vypsali jednotlivé programy s jasnými pravidly, jak má projekt vypadat a podle jakých kritérií se bude hodnotit,“ říká hejtman Dohnal. „Některým starostům stejně jako silným neziskovkám se to zpočátku nelíbilo. Byli zvyklí, že si peníze vylobbují nebo prosadí politickými pákami.“

Letos kraj najal lidi, kteří chodili po regionu a sbírali nápady, s čím se o evropské peníze ucházet. Sešlo se jich na šest set, kraj také pomohl s přípravou projektu. Dnes sklízí ovoce. Jako příklad uvádí hejtman dva týdny starý výběr projektů informačních technologií. Kraj získal ze strukturálních fondů 45 milionů korun, krok s ním držel ještě kraj Moravskoslezský se 41 miliony. Ale například sousední Jihomoravský kraj uspěl jen s projekty za 2 miliony korun.

Olomoučtí umí pro změnu využít schopností a znalostí lidí z neziskové sféry. Jejich zástupci nechybí v žádném výboru a komisi kraje – v každé mají dva až tři reprezentanty. Materiály pro radu a zastupitele tak vznikají s jejich účastí, místo aby je horko těžko sháněli a pak případné změny prosazovali až při jednání zastupitelstva. „Při tvorbě dotačního programu kraje jsme například respektovali názor, že budeme dávat sdružením peníze na pomoc těžce zdravotně postiženým s hledáním práce a na osobního asistenta, který jim v počátku pomůže,“ říká Zbyněk Vočka z olomouckého krajského odboru sociálních věcí. Kraj Vysočina se od Olomouce nechal inspirovat. Naopak Ústecký kraj dodnes zastoupení neziskových organizací ve výborech a komisích odmítá.

(zkráceno)

(Respekt, www.respekt.cz)