Prosinec 2004

V pravé poledne 2.listopadu 2004

Vladimí Cícha

začínám sepisovat tento kratičký eleborát, ve Státech spojených a amerických už začaly volby prezidenta, někteří dobráci už měli možnost vykráčet k urnám nebo počitačovým mašinkám dříve nežli dnes- Snažil jsem se sledovat to předobdobí tu a tam a mám z toho všeho velmi smíšené pocity hlavně z toho důvodu, že tomu jejich elektorálnímu systému valně nerozumím, ale když vidím na grafické mapce (podobně jak tomu bylo při volbách v roce 2000) značně vyšší počet států s preferencí jednoho kandidáta a uvědomím si, že ten to vlastně nemusí vyhrát.

Ostatně, v roce 2000 zvítězil Bush ve většině států, zatímco Gore získal více hlasů celkově, a klidně to letos může být obráceně. A zase, když se podívám na mapku letošní plnou prognóz a barevného odlišení ...Bush, Kerry, v tomto státě si nejsou zcela jisti, v sousedním je to jasné, zmocňuje se mě jakási zvláštní pocit, zda ta země, dosud slynoucí nejpokročilejší demokracií a svobodou, si nějak v poslední době divně nepočíná, neboť i v minulosti nebylo vždy nijakým unikátem těsné vítězství jednoho kandidáta na prezidentský úřad nad druhým, ale nikdy nebyly volby doslova fiaskem a tahanicí, jež, jak někteří odborníci slibují, letos bude ještě intenzivnější a komplikovanější. Přiznám, že dávám přednost věcem jasným a přehledným, když si chci kebulku víc namáhat, mám k dispozici nespočet rebusů a zkoušek inteligence, ale myslím si, že volby šéfa Bílého domu měly by se konat zcela jednoduchým a přehledným způsobem a to i za předpokladu, že o vítězství jednoho kandidáta na úřad nad druhým měl by rozhodnout jediný hlas.

Jenže... hosana! Svět pokročil značně od jednoduchosti ke komplikovanosti! A cožpak právníci mohou být spokojeni jen agendou rozvodů, případně mordů? Proč nepostoupit do sfér nejvyšších? Není takovou sférou rozhodnutí o tom, kdo usedne do šéfovského křesla v Bílém domě?

Jenže, jak uvedeno, píši toto poněkud předčasně, neboť se ještě nic neví o výsledku těchto, jak označeno mnohými zasvěcenci, snad nejdůležitějších amerických voleb v historii země. To ale nic nemění na podstatě mého údivu a znepokojení nad způsobem a organizací prezidenstkých voleb v nejmocnější dnes zemi světa. A snad i nejštědřejší, nejimperialističtějí, nejsvobodnější, nejvytouženější pro imigranty z celého světa, nejmilitaristější, nejnenáviděnější a nejmilovanější ze všech zemí ... a napadá mne, že právě tato bohatá rozdílnost v charakteristice může vysvětlit onu podivuhodnou šarádu v níž se v poslední době proměňují americké volby. A za zmínku ještě stojí voliči do poslední chvíle nerozhodnutí. O takové voliče bych se, být v botách Bushe nebo Kerryho, vůbec neucházel!

Ale, naštěstí, nejsem...