Prosinec 2004

In memoriam paní A.

Bohumil Doležal

Pan senátor Špaček má lustrační osvědčení čisté jako lilium. Kromě toho měl v minulosti jakési nadstandardní vztahy s vojenskou kontrarozvědkou. Jako oběť, samozřejmě. Potřeboval totiž nutně jezdit za svým otcem, který emigroval do (západního) Německa. A tak mu nezbývalo, než po každé cestě podat kontrášům “vysvětlení”.

Takových lidí, kteří jako pan senátor potřebovali jezdit na Západ za svými blízkými, bylo ovšem mnoho. Na rozdíl od něho to však většinou byli smolaři: dostali se tam, až když se bolševický režim začal otřásat v základech. Někteří teprve po listopadu 1989. Vděčím panu senátorovi za to, že mohu vypsat jednu sentimentální vzpomínku. Kdysi jsem si předsevzal, že ji zveřejním, bude-li to někdy možné. A vida, ono to už možné je.

Ve vinohradském činžáku, kde jsem kdysi bydlil, jsme měli za sousedku paní A. To, že neuvádím celé jméno, není tajnůstkářství, zapomněl jsem ho. Její příběh ne.

Byla to stará hodná osamělá paní. Občas dala našim dětem pomeranč nebo čokoládu. Bylo mi to trochu trapné, nechápal jsem, proč to dělá. Pak jsem se dozvěděl, že má syna v Mnichově. Emigroval tam, ovšem. Založil rodinu, má děti. Vnoučata, která paní A. nikdy neviděla. Pravděpodobnost, že se tam někdy podívá, byla v té době (v polovině sedmdesátých let) přibližně stejná, jako že navštíví Mars. Husákovský režim byl v plné síle a na pořadu dne bylo heslo: na věčné časy a nikdy jinak.

Když jsem se jednoho dne vracel z práce, viděl jsem, že dveře bytu paní A. jsou oblepeny policejní páskou. Zaradoval jsem se: tak se jí přece podařilo dostat se za synem a vnoučaty. Radoval jsem se předčasně. Starou paní den předtím porazilo na Korunní auto. Byla na místě mrtvá.

Příbuzné měla, ale bohužel v Mnichově. Kdyby její syn přijel na pohřeb, skončil by v Ruzyni (ne na letišti, nýbrž v base). Předpokládám, že ji zakopali jako pošlého psa.

Paní A. měla smůlu: byla hluboko pod rozlišovací schopností vojenské kontrarozvědky. Proto nemohla jezdit do Mnichova a podávat o tom vysvětlení. A kdyby mohla, co kdo ví, třeba by zůstala raději doma. Na rozdíl od pana senátora Špačka.

Pan senátor Špaček je ovšem čistý: může vykonávat všechny funkce. Ale kdybych ho někdy potkal, vzpomněl bych si zase na paní A. A ruku bych mu nepodal.

(www.bohumildolezal.cz)