Prosinec 2004

Signál z hlubin referenda

Pavla Hobstová, Silvie Blechová

Prozatím největší akce „přímé demokracie“ v Česku se kvůli nízké účasti změnila z rozhodujícího hlasu v nezávazný názor. Proč vlastně tři čtvrtiny lidí zůstaly doma a co to znamená, se už týden snaží vyložit politikové, zástupci aktivistických spolků i profesionálové na zkoumání společnosti.

Smutek, radost a hra s čísly

Přestože k brněnskému referendu přišlo více lidí než k senátním volbám a početně jich bylo víc než voličů současného brněnského zastupitelstva, jejich rozhodnutí neplatí. Může za to zákon, který letos v únoru zvedl povinnou účast v místních referendech z pětadvaceti na padesát procent. Kdyby se ovšem podle této „nadpoloviční normy“ řídila zdejší politika obecně, neplatily by tu žádné komunální, senátní a krajské volby od poloviny 90. let. „Jste dost chytří na to, abyste nás zvolili, ale ne na to, abyste o něčem rozhodovali,“ luští Kateřina Šimáčková z katedry Ústavního práva Masarykovy univerzity obsah vzkazu, který politici svým zákonem občanům poslali.

Brněnské referendum tedy kvůli únorové laťce nesplnilo svůj základní cíl: ukončit spor mezi stoupenci a odpůrci radničního plánu na přesun tamního nádraží. Za vítěze se totiž prohlašují obě skupiny. Aktivisté proto, že jim dalo za pravdu 85 % zúčastněných, politici proto, že jim nepřítomnost většiny dala šanci nebrat verdikt vážně. Podrobnější debata o podstatě brněnského signálu a záměrech jeho aktérů se teprve rozjíždí. A není v ní samozřejmě nouze o zklamané hlasy.

„Nechápu ty, kterým to je jedno. Nadávají na politiku, a když se jich konečně někdo zeptá na názor, tak ho nemají,“ říká nezávislý brněnský zastupitel Mojmír Vlašín, odpůrce odsunu. „Mrzelo mě, že ještě nemám volební právo, a byla jsem šokovaná, že ti, co jej mají, nepřišli. Zdálo se mi, že nás ti nevoliči zradili,“ doplňuje ho sedmnáctiletá dobrovolnice, která během kampaně roznášela informační letáky.

Díky této dívce a jí podobným se aktivistické straně podařilo nemožné: o akci, kterou se oficiální místa snažila spíš zamlčet, vědělo před hlasováním – podle průzkumu MF Dnes – 95 % Brňanů. Proto se zdálo, že nadpoloviční kvóta není nedosažitelná. „Lidé nevěří, že se jejich hlas počítá,“ hodnotí konečný výsledek bývalý rektor Masarykovy univerzity a dnes liberální senátor Jiří Zlatuška. „Nálada společnosti není dobrá. Politikové by se z toho měli poučit a neustále vytvářet zpětnou vazbu k voličům.“ Jeho univerzitní kolegyně, socioložka Hana Librová je optimističtější: „Jen se ukázalo, že padesátiprocentní limit je vhodný maximálně pro malé vesničky,“ říká. „Jinak organizátorům blahopřeji – přispěli nepochybně k občanskému uvědomění. Ti, co nepřišli, vidí, že jejich hlas má význam a neúčast zase naopak velký dopad, a příště přijdou.“

Největší spokojenost cítí jeden z hlavních organizátorů referenda, šéf Hnutí Duha Martin Ander. Že by se mohl zlobit na ty, kteří nepřišli, nebo že by se za ně dokonce přestal bít, to vůbec nepřipouští. „Cítím hlavně zodpovědnost, 70 tisíc lidí odsun nechce, tak bych je nerad zklamal,“ říká mládenec, který už plánuje další postup. „Před každými volbami stranám připomeneme, co lidé v Brně chtějí. Začneme hned letos.“

Důvod k radosti si našli i radní, kteří jsou příznivci přesunu. „Že přišlo málo lidí, to mi líto není,“ říká náměstek primátora Petr Zbytek (ODS). I on už si z referenda vyvodil poučení: „Musíme občanům vysvětlit náš projekt více lidově, aby pochopili, nač jsou dobré peníze Evropské unie.“

Z cesty, menšino

„Závaznost výsledků pro zastupitelstva bude absolutní. A proto je potřeba, aby se tak nedělo z vůle dvaceti nebo třiceti procent lidí, i když samozřejmě nechci podceňovat žádnou menšinu,“ vysvětloval zdvojnásobení povinné účasti v místních referendech na padesát procent loni koncem roku tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Sněmovna normu schválila bez potíží. A zatímco Gross ještě menšiny podceňovat nechtěl, jeho tehdejší šéf a premiér Vladimír Špidla to udělal za něj. „Není možné, aby malé menšiny zablokovaly důležité věci. Nějakých pět set lidí ze vsi nás nepřiměje ustoupit od jaderné energie,“ zareagoval letos v únoru na jasná NE několika jihočeských obcí k plánu postavit jim na humnech sklad vyhořelého jaderného paliva.

A v dnešní sněmovně vládne stejný názor: „Pokud má místní referendum o něčem skutečně rozhodnout, nadpoloviční většina je nutná,“ říká předseda koaliční KDU-ČSL Miroslav Kalousek. „Bez té hranice by to nebyly volby, ale manifestace,“ doplňuje ho opoziční poslanec Marek Benda (ODS).

Naopak platný zákon kritizuje spoluautorka původní normy, bývalá poslankyně Hana Marvanová. „Je to velký krok zpět,“ říká. „My jsme vycházeli z příkladů moderních demokracií. Rozhodovat mají ti, co rozhodovat chtějí.“ Přesně toto heslo ostatně vláda vyznává, když se jí to hodí: pro referendum o vstupu do EU, kde se čekalo víc voličů ANO, ale panovaly obavy, že přijde málo lidí, kabinet povinnou nadpoloviční účast nevyžadoval.

(Respekt, www.respekt.cz)