Prosinec 2004

Ach, to Česko

Tomáš Krystlík

Přichomýtl jsem se k proceduře výměny obyčejné bankovní karty – staré docházela její platnost. Ano, v Česku je to jinak než na Západě, kde karta přijde v neutrální obálce obyčejnou poštou a za několik dní stejnou cestou připutuje na vaši adresu i PIN. S přítelem jsme nejdříve doputovali na poštu, kde jsem musel odeslat pár nestandardních dopisů, ke kterým jsem potřeboval známky. On, po vystání si příslušné fronty, dostal po cca. 25 minutách psaní do vlastních rukou, rekomando jak jinak, se svým PIN k nové kartě. Jelikož o ulici dál sídlila jeho pobočka České spořitelny, zaběhli jsme i tam.

Po dalším asi čtvrthodinovém čekání až na něj přijde řada, byl zavolán ke stolu bankovní úřednice. Šel jsem s ním, zvědav na ono “prosté” předání karty. Tentokrát v tušení věcí příštích jsem se podíval na hodinky.

Nejdříve musel můj kamarád prosadit mou přítomnost. V českých bankách zřejmě nejsou zvyklí, že za doprovod si ručí zákazník. Začalo vyplňování dotazníků a smluv pro vydání karty v počítači systémem dotaz – odpověď. Banka zjišťovala zbytečné pitomosti jako maximální denní výše výběru (na Západě stanoveno pevně, v Německu 1 000 € denně, u ČS, a. s. volitelné do 20 000 Kč ale nikoli během kalendářního dne, nýbrž během 24 hodin, tedy člověk musí čekat 24 na další výběr z automatu, potřebuje-li více peněz), jaké heslo si přeje určit pro zablokování karty, místo obligatorního rodného příjmení matky, které se na Západě ale využívá jen u kreditních karet). Nabízeno bylo i pojištění proti zneužití karty, což je česká specialita, protože karta se zablokuje až ve 24 h 00 toho dne, kdy byla její ztráta ohlášena, tedy ne okamžitě. Tedy teoreticky teprve po 23 hodinách 59 minutách. Neudržel jsem se a prohlásil cosi o banánové republice a vznesl dotaz, jak je možná taková praxe v blokování karet, když ČS, a. s. patří rakouské spořitelně Die Erste. Zřejmě jsem tím dotyčnou úřednici “naladil”.

Pak to pokračovalo dál, kamarád musel udělit osm svých autogramů (jeden z nich na kartu před úřednicí – ani to vám nesvěří, abyste tak učinili v soukromí), samozřejmě podle podpisového vzoru, což je česká specialita. Jmenujete-li se Josef Vonásek a podepíšete-li se před bankovní úřednicí ve formě J. Vonásek, odmítnou vám všechny bankovní domy ve středobodu světa akceptovat podpis třeba na převodkách, vyvedete-li jej ve formě Vonásek, Vonásek J. nebo Josef Vonásek. Další českou specialitou je trestný čin výběru hotovosti z bankovního automatu, pokud karta nezní na vaše jméno. A to ani v tom případě, že někdo Vás výběrem pověří.

Na konci procedury vydávání karty jsem se podíval na hodinky – vydání karty trvalo 23 minut – a prohlásil, že v civilizovaných zemích se posílá jak karta tak PIN normální poštou. Teď přišlo úřednické finále. Dáma se nafoukla a pronesla: “ Jsem zaměstnanec České spořitelny a zahraniční praktiky mě nezajímají!” Řekněte, nezní to hrdě?