Prosinec 2004

Sjednocení bez mýtů

Čestmír Lang

Alexander von Plato, vedoucí institutu pro dějiny a biografie na univerzitě ve vestfálském Hagenu, je jedním z prvních německých historiků, kteří preferují autenticitu výpovědí klíčových osob před studiem dějinných dokumentů. V roce 1988 založil časopis pro výzkum životopisů a orální historii (BIOS) a s odstupem jen několika let začal zpracovávat období let 1989-90. Jeho kniha Sjednocení Německa je považována za dosud nejvýznamnější historickou práci k danému tématu.

Základem knihy je šedesát rozhovorů, které autor vedl s klíčovými osobnostmi oné doby: s bývalým americkým prezidentem Georgem Bushem a jeho ministrem zahraničí Bakerem, s exkancléřem Kohlem a Bakerovým protihráčem Hansem-Dietrichem Genscherem, s Gorbačovem a Ševardnadzem a rovněž s poradci zmíněných politiků. V další etapě tyto výpovědi obohatil o komentář politických odpůrců zpovídaných politiků. Plato měl při sestavování své knihy navíc tu výhodu, že mu Anatolij Čerňajev umožnil prostudovat dokumenty Gorbačovovy nadace týkající se sjednocení, aby mu poté oznámil, že byly právě uzavřeny do trezoru na příštích třicet let (obvyklá lhůta pro historické dokumenty). Jejich kopie dal Plato přesto k dispozici hlavním aktérům opozice NDR, aby je komentovali.

Ne fakta, ale vlastní názory

V mnohém překvapivé výsledky autorových rešerší by se daly komentovat myšlenkou rakousko-amerického psychologa Watzlawicka, který v pracích o mechanismech komunikace poukázal na to, že svědkové událostí často podléhají nebezpečí přizpůsobovat, nebo dokonce i převracet fakta tak, aby odpovídala nikoli skutečnosti, ale jejich vlastnímu názoru. Platoova kniha na základě mnohostranných srovnání výpovědí s dokumenty tento rozpor odhaluje.

Daří se jí zúčtovat s tradovaným národním mýtem, podle něhož lid NDR na základě iniciativy občanského hnutí, veden prozíravým kancléřem Helmutem Kohlem za pasivní asistence mistrovského taktika Gorbačova a stálého ohrožení ze strany sovětských generálů, si ve velmi krátkém období vybojoval svobodu a sjednotil se s bonnskou republikou do jediného společného německého státu.

Rozhodujícím příspěvkem k historické pravdě, který Plato z rozhovorů vytěžil, je skutečnost, že administrace George Bushe seniora se již na počátku roku 1989, měsíce před otevřením hranice mezi Maďarskem a Rakouskem, rozhodla, že změní směr americké politiky tak, aby dosáhla perspektivního cíle: sjednocení obou německých států a převedení nového Německa do NATO. Západoněmecká strana nebyla s to tuto změnu kursu řadu měsíců rozpoznat. Při Gorbačovově návštěvě východního Berlína na podzim 1989 informoval Honeckerův nástupce Egon Krenz Gorbačova o dezolátním stavu domácí ekonomiky. Ten si tehdy uvědomil, že Sovětský svaz nebude schopen NDR hospodářsky stabilizovat.

Již 3. listopadu, tedy skoro týden před otevřením berlínské zdi, prohlásil Ševardnadze na schůzi politbyra, že vedení NDR musí samo rozhodnout o budoucím politickém kursu.

21. listopadu 1989 naznačil při návštěvě v Bonnu Nikolaj Portugalov, sovětský poradce pro Německo, západoněmeckým politikům vágní možnost sjednocení. To bylo pro kancléře Kohla signálem k vypracování "Desetibodového plánu pro překonání rozdělení Německa a Evropy". Tento dokument ovšem vyvolal znepokojení nejen v Moskvě, ale i u evropských spojenců bundesrepubliky, protože neobsahoval žádné závazky západoněmeckého státu vůči hranici na Odře a Nise.

Kohlův blízký přítel Francois Mitterrand se proto rozhodl projevit svůj nesouhlas demonstrativní návštěvou východního Berlína; odporem se netajila ani Margaret Thatcherová. K uklidnění situace přispěli vedoucí američtí politici, takže Francie i Velká Británie přestaly oponovat.

Autentický pohled na sjednocení

Plato ve své knize dokumentuje situaci obou stran a obohacuje popis událostí o důležité detaily. Ukazuje nejistotu sovětského vedení, které vůči německým událostem nevypracovalo vlastní politický koncept. Důvodem této pasivity byla skutečnost, že sovětskému vůdci hořela pod nohama domácí půda byl konfrontován s hnutím za nezávislost v pobaltských zemích a na Kavkaze. Dále vyvrací tradovaný názor, že Helmut Kohl při rozhovorech v Moskvě v létě 1990 obdržel od Gorbačova klíč k německé jednotě. Nebyl to Kohl, ale Baker, který jako první od sovětské strany získal souhlas se sjednocením.

Kniha Sjednocení Německa je významná přinejmenším ze dvou důvodů: precizně zpracovává protokoly sovětské strany, které neměl dosud žádný historik k dispozici. Navíc pracuje metodou kombinování autentických rozhovorů s historickými dokumenty, tedy postupem, který s velkou pravděpodobností - alespoň pokud jde o nejnovější dějiny bude vytlačovat klasické studium dokumentů.

Alexander von Plato: Die Vereinigung Deutschlands - ein weltpolitisches Machtspiel (Sjednocení Německa - hra světových mocností). Vydalo nakladatelství Christoph Links, Berlín 2003. Cena 19,90 €, náklad neuveden.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)