Prosinec 2004

Překvapení za Atlantikem

Emanuel Mandler

Když jsem si ve středu večer pustil televizi, nechtěl jsem věřit svým očím a uším. Dozvěděl jsem se, že v amerických volbách vyhrál George Bush, a to s velkým náskokem takřka čtyř milionu hlasů. Bylo to pro mne překvapení. Co jsem poslední měsíc poslouchal rádio a díval se na televizi, dovídal jsem se, někdy v podtextu, ale jindy zcela zřetelně, že Amerika potřebuje změnu směrem k inteligentní politice, jakou slibuje John Kerry. Že země za Atlantikem už má toho hulvátského dosavadního prezidenta dost a to že se projevuje v obrovské podpoře amerických voličů Kerrymu. Někdy to dokonce vypadalo, že Kerry už byl jaksi zvolen.

Dokonce i nejprestižnější a nijak levicové listy mírně nadržovaly Kerrymu - texty proti terorismu zaostávaly za články zdůrazňují náskok Kerryho; nanejvýš jsme si tu mohli přečíst komentáře, které vypočítávaly přednosti i nedostatky obou prezidentských kandidátů. Kupodivu nikdo nevzal vážně takřka prorocký hlas z Kremlu. Putin - ostatně ve zřejmé snaze podpořit Bushe - řekl: "Mezinárodní terorismus si dal za cíl nedopustit Bushovo znovuzvolení v USA na druhé prezidentské období. Pokud toho dosáhnou, budou ovšem slavit vítězství. Budou slavit sice taktické, ale pro ně zároveň velmi významné vítězství jak nad Amerikou, tak v jistém slova smyslu nad silami mezinárodní protiteroristické koalice, když vezmeme v úvahu tu roli a ten význam, jaké Amerika v této koalici má. A musíme chápat, že v tomto případě to dá mezinárodnímu terorismu doplňující impuls pro jeho činnost, dá mu další sílu a může vést k aktivizaci jeho činnosti v různých oblastech světa".

Dodatečně se ptám, proč si žádné seriozní médium nevzalo tuto logiku za základ svých komentářů, když je přece tak nezvratná. Vyplývá z ní, že ne Amerika, ale zlenivělá Evropa kazí transatlantickou spolupráci. Teď jsou média překvapena.

Je však nepochybné, že se "Putinovou" logikou řídilo mnohem větší množství amerických voličů, než by se bývalo dalo předpokládat. Jistě ti lidé vědí, že Bush se v irácké krizi a válce dopustil mnoha chyb, vědí však také, že v tak složitých situacích se mnohým chybám nelze vyhnout. Váží si pevnosti svého prezidenta a chtějí ho podpořit.

Čeští levicoví liberálové jsou rozhořčeni. Lidové noviny kupodivu víc než Právo. MfDnes dokonce otiskla článek T. G. Ashe, že Amerika volila špatně. To je silové pokračování způsobu, jímž média ovlivňují naše vnímání dění na Blízkém a Středním východě, a tak zprostředkovaně i na celém světě. Několikrát již bylo popsáno, že nešlo "jen" o texty pojednávající záporně o Bushovi.

Právě v minulých dnech se přímo v reálu zjevily základní souvislosti: Francie převezla z Ramalláhu vzorového teroristu Jásira Arafata, aby mohl umřít v zemi, která mu projevuje takovou náklonnost, a francouzský prezident mu vyjadřuje vřelé sympatie. Veřejnosti je představen nesnadno uvěřitelný trojúhelník: islamističtí teroristé - palestinští teroristé - francouzský prezident.

Francii (a mnoha dalším evropským státům - nebo aspoň významné části jejich politických a mediálních elit) vyhovuje víc podpora teroristů než boj proti nim. Obyvatelstvo je silně ovlivněno levicovým radikalismem mnoha médií. Denodenně se dovídá, jak Izraelci (Američané) zabili jednoho dva civilisty; teprve cudný dovětek sdělí, že se tak stalo v boji s teroristy, kteří předtím zavraždili 30 civilistů.

Palestinci a Arabové bojují proti židovskému státu a média tomuto nerovnému boji poskytují podporu, teroristy nepojmenovávají tak, jak by se slušelo a patřilo, a soustřeďují nenávist na Američany a prezidenta Bushe. Zcela běžné je, že naše televize přebírá palestinské zpravodajství s úpěním rodičů, jak jim imperialisté zabili děti.

Výsledkem nevědomosti a často i zbabělosti evropských elit je zbahnělost většiny evropské společnosti, které se stále ještě nestalo nic, co by připomínalo válku , ale které několik dosavadních atentátů stačilo, aby učinila teroristům podstatné ústupky (například ve Španělsku ke změně vlády). To je zjevně také příčina vážného přehmatu Usáma bin Ládina, který adresoval americké společnosti v předvečer prezidentských voleb těžké hrozby v domnění, že Američané budou reagovat obdobně jako Evropa. Zmýlil se, Američané jsou ve válce proti terorismu, jsou odvážní a ochotně podpořili svého prezidenta.

Jak to u nás bude teď? Vezmou si naše politika a média z nedávných událostí ponaučení? Média by měla z letošní americké volební kampaně vytěžit aspoň poznatek, že k tomu, aby pršelo, nestačí pár mraků na obloze. Pokud bychom se řídili jen podle mraků, dopadli bychom tak, jak se často přiházívá našemu hydrometeorologickému ústavu - počasí je opačné, než předvídal. Předvídat výsledky amerických voleb bylo stejně těžké jako předvídat počasí. A v obou případech je zapotřebí dát si pozor, aby se přání nestalo otcem myšlenky.

Pokud se tak přece jenom děje, dopouštějí se levicově liberální redaktoři tak častého tiskového hříchu a pletou lidem hlavu. Mezi demokraticky zvoleným americkým prezidentem a teroristou Arafatem je přece tak závažný rozdíl, že je proti přírodě snažit se ho smazat. Budou-li evropská média i nadále dosavadním způsobem postupovat, těžko můžeme očekávat zlepšení transatlantické spolupráce.