Prosinec 2004

Bezdětné

Vlastimil Marek

Věci jsou jiné, než se zdají být… a zdánlivě bezvýznamné maličkosti utváří a směrují naše životy více, než tušíme (a než by bylo zdrávo). Antikoncepční pilulka, feminismus a současný konzumerismus přináší první nechtěné „ovoce“: začínáme vymírat. Rodí se, nejen u nás, stále méně dětí. Po „šíleném“ (insane) 19. a „nepřirozeném“ (unnatural) 20. století se dnešní anglické a americké mladé ženy snaží prosadit nový pohled na otázku „mít či nemít děti“. Stále víc jich děti mít prostě nechce (v angličtině se jejich postoj dá vyjádřit lépe – nejsou již childless, ale child-free, tedy ne bezdětné, ale od dětí svobodné). Jak to tak vypadá, může se stát, že 21. století bude v budoucnu označováno jako „bezdětné“.

Podle výzkumu který prováděla London School of Economics se dvě třetiny současných britských mladých žen, inspirovány podobnými snahami skupinek amerických žen, rozhodly nikdy nemít děti. Již dnes nemá vědomě a záměrně děti asi jedna pětina britských žen (samozřejmě těch vzdělanějších: děti nemá a nechce mít polovina výše postavených manažerek). Polovina britských žen, tedy dvakrát více než při podobném výzkumu před 50 lety, si dovede představit plnohodnotný život bez dětí.

Sociologové a demografové hovoří o ekonomických a sociálních příčinách či nedostupnosti bydlení, feministky píší o tom, že mít dítě znamená ocitnout se v existenční nejistotě, nebo o tom, že společnost musí ženě konečně dopřát „svobodu“, politici nás konejší, hovoří o prorodinné politice nebo uvažují o zvýšení dětských přídavků.

Nabízím trochu hlubinnější úhel pohledu. Postoj feministek a těch anglických a amerických (ale např. i brazilských, argentinských, ale dnes i japonských a čínských) žen, které chtějí být svobodné tím, že nebudou „muset“ mít děti, je možná spíše důsledkem století medikalizace porodů. Ve všech uvedených zemích bylo a stále je např. „moderní“ nechat si dítě porodit císařských řezem (anebo alespoň po podání anestetik). Jednu dobu rodilo „císařem“ např. v brazilských porodnicích až 90% rodiček.

Porod by ale měl a mohl být extatickým zážitkem a životním zvratem. Podle některých přírodních národů je porod okamžikem, kdy se dívka „rodí“ v Ženu. „Přivést na svět dítě znamená vykoupat se v prameni života. Žena je pak jiná, proměněná, víc rozumí životu,“ tvrdí průkopník přirozených porodů Dr. Frederic Leboyer. „Při přirozeném porodu,“ ví velmi dobře i slavný porodník Dr. Michel Odent, „je žena rodička, v jejímž těle dochází k podobným hormonálním ejekčním reflexům jako při orgasmu, nabita energií, šťastná a euforická.“

Zopakujme si (ne, nepolevím, vážení čtenáři a hlavně vážené čtenářky, a navíc posílen výrokem Alice Nellis, která na otázku co je největším problémem současné společnosti odpověděla: „Kdybych to věděla, vykřikovala bych to do médií dnes a denně“, budu stále znovu opakovat): pokud vás, ženy, rodičky, v porodnici znejistí, psychicky zdeptají a pak nadopují „uklidňujícími“ prostředky, nedivte se pak, že jste nepocítily nebo nepocítíte žádný životní zvrat. Ošidí vás o něj. Vytáhnou z vašeho těla miminko jaksi za vás. Protože ale budete omámené, kromě jiného nedojde k onomu zázračnému prvnímu očnímu kontaktu s očima vašeho dítěte, a ve vašem těle se tak nespustí postupný na sebe navazující složitý hormonální proces, který by vám jinak umožnil jak předejít případným problémům s kojením, šestinedělím atd., tak se zrodit v Ženu. Ony totiž ty současné ženy, které porodily přirozeně, hovoří také o neuvěřitelné energii, kterou při porodu cítily, a s tím související nově nabyté niterné (sebe)jistotě a důvěře na celý další život. Ony se zrodily v Ženu.

Porod se navíc také zcela běžně urychluje (chemickým derivátem oxytocinu). To způsobuje, že děloha rodičky se začne stahovat a posléze vytlačí dítě ven. Mnoho žen, které prodělaly takovýto indukovaný porod (je nutno zdůraznit, že většina takových porodů se provádí na doporučení nebo dokonce na nátlak porodníka), popisuje své zkušenosti jako cosi, co „jim udělali“. Cítí, že kontrakce nevycházely z nich samotných a že jim byly vnuceny zvenčí. V důsledku toho ztratily kontrolu nad svým tělem, a proto pro ně bylo velmi těžké tlačit v rytmu s vlastními kontrakcemi. Matky tak nejsou v harmonickém souladu se svým tělem a už vůbec ne se svým dítětem. Dítě, které ještě není připraveno přijít na svět, je vyháněno ven kontrakcemi dělohy. A protože matka nemůže účinně tlačit a indukované kontrakce trvají zpravidla déle a jsou mnohem bolestivější, než spontánní, dítě se často dostává na svět pomocí kleští se všemi z toho vyplývajícím negativními zdravotními a psychickými důsledky.

Jinak řečeno, rozmach porodnické lékařské péče vedl k nárůstu užívání farmak, což vedlo k nárůstu porodních bolestí a to zase k většímu používání epidurální anestézie, což ovšem vedlo k nárůstům nezbytných operativních zásahů při porodu.

Takže, vážené současné a budoucí rodičky, pokud vám to neřekli, vězte také, že porodní bolesti jsou svým způsobem přirozená součást normálního porodu (a mnohé přírodní a přirozené kultury ji vlastně ani v našem „západním“ smyslu neznají), protože stimulují mozek k produkci hormonů, které pak stimulují dělohu ke stahům v normální, přirozené intenzitě a přirozených intervalech. Vše je to velmi delikátní, zpětnovazební proces. Epidurální anestézie tento proces ale přeruší a ve svém důsledku tak okamžitě zpomalí nebo zastaví normální průběh porodu. A nastoupí lékař, operatér, a vydělá si další peníze za císařský řez.

S tím ovšem (pro mnohé „odborníky“ překvapivě) také souvisí i budoucí morální a sexuální postoje takto porozených lidí. Například zdravě silné ego a vysoká sebeúcta přirozeně porozeného člověka bez jakýchkoliv porodních komplikací téměř vždy souvisí se zdravými sexuálními potřebami, naopak ubité a křehké ego a znevažování sebe sama se stejnou pravděpodobností vedou k intenzívním a nebezpečným sexuálním choutkám. Ukazuje se třeba, že je to právě indukovaný, urychlený porod, který souvisí se sexuálním sadismem, ale též s masochisticky založenou osobností. A jakékoliv porodní komplikace pak souvisí s niternou nejistotou, kterou je třeba zahánět a zakrývat např. zvýšenou spotřebou drog, nebo zážitků, šatů a bot u žen a funkcí a moci u mužů. A také zakrýváním oné nejistoty snahou být ve všem „moderní“, tedy nechat si při porodu jako nadstandard udělat císařský řez.

Lze se pak divit všem těm „moderním“ britským, americkým i našim ženám, které byly porozeny omámeným nebo nevědomým matkám, jenž se „díky“ tomu nezrodily v Ženy a nikdy své děti nemilovaly tak, jako by původně měly a mohly, že nejsou motivovány k rození dětí? Nebyly porozeny přirozeně, a tak rezignovaly na základní a nejpřirozenější roli ženy. Nevědí, že nevědí. Netuší, že je o to všechno připravily medicínsky vedené porody.

A jakkoli silně a přesvědčivě mluví a budou mluvit o tom, že bez dětí jsou svobodné, nemají a nikdy nebudou mít pravdu: jsou a budou jen bezdětné.