Prosinec 2004

Papoušci rozumějí slovům

Josef Matyáš

Papoušek je skvělý imitátor, ale umí jen papouškovat. Jiný pohled na tyto ptáky nabízí výzkum českých vědců. Markéta, samice papouška šedého, právě absolvuje lekci mluvení. U stolu sedí dva lidé. Jeden v roli učitele, Markéta a druhý člověk jsou žáci. Učitel vezme do ruky malou barevnou kostku a obrátí se s dotazem na žáka - člověka: "Co to je?" Ten odpoví: "Kostka." Učitel ho pochválí a řekne: "Kde je kostka?" Když papoušek Markéta slyší několikrát za sebou slovo kostka, snaží se v průběhu lekce předstihnout svého spolužáka a honem říká kokrr. "Líp!" zavelí učitel. "Kostka," zkusí to papoušek znovu. "Dobře, kostka," potvrdí učitel a pak dá Markétě předmět na hraní.

Lekce trvá přibližně 20 minut. Během dne jich Markéta, Jarína a ostatní papoušci absolvují několik. "Záleží na jejich náladě a chuti pokračovat," vysvětluje František Tymr z Laboratoře mezidruhové komunikace Fakulty humanitních studií UK v Praze. Patrně nejupovídanějším opeřencem je Markéta, získaná už jako dospělá od chovatele. Projevuje zatím největší schopnost reagovat na určitou situaci slovy. Když například poprvé uviděla holá a slepá mláďata, která se narodila jednomu z papouščích párů, zeptala se zcela nečekaně učitele: "Co to je?"

"Zajímalo ji, co se v místnosti objevilo nového, a dokázala adekvátně vyslovit otázku," komentuje výkon papouška vedoucí laboratoře, etoložka Marina Vančatová. Při jedné lekci spolu lidi mluvili o kousku papíru, ale papouškovi tento předmět neukázali. Markéta pochopila, o čem je řeč, a za chvíli přinesla kus papíru v zobáku.

Největší překvapení ale zažili v laboratoři ve chvíli, kdy Markéta několikrát oslovila druhého papouška lidskou řečí. Když chce mít totiž klid od své spolubydlící Jaríny, řekne jí: Jaríno, šup do klece! "Podobnou větou: Holky, šup do klece!, posíláme oba papoušky Markétu a Jarínu na jejich místa," říká etoložka Vančatová. "Markéta poznala rozdíl mezi slovy holky a Jarína, a protože nemá papouščí výraz pro zahnání kolegyně, použila větu v lidské řeči," vysvětluje Marina Vančatová.

Člověk jako člen hejna

Papoušci jsou vnímáni jako ptáci, kteří jenom bezmyšlenkovitě opakují slova a nerozeznají jejich význam. Převratné pokusy dokazující, že ptáci rozumějí tomu, co říkají, uskutečnila americká badatelka Irene Pepperbergová z tusconské univerzity. Už téměř 30 let zkoumá schopnosti šedého papouška Alexe. Za tu dobu se papoušek naučil poznávat a pojmenovávat asi sto různých předmětů, sedm barev, pět tvarů a používat složité pojmy jako "tentýž" nebo "žádný". Americká vědkyně je rovněž autorkou metody rivalského učení, kterou využívají v pražské laboratoři.

Čeští odborníci chtějí dosáhnout nejen toho, aby se změnilo mínění o papoušcích, ale jejich záměrem je ještě jeden cíl. Právě kvůli němu v laboratoři chovají dvě skupiny papoušků šedých. Jednu tvoří ptáci z divočiny. Vědci je pozorují přes jednosměrné zrcadlo, takže opeřenci nevědí, že jsou sledováni. "Zajímají nás jejich vzájemné vztahy, chování během námluv a hnízdění, udržování hierarchie v hejnu. Tyto poznatky dále využíváme pro efektivnější výuku papoušků," říká vedoucí laboratoře, etoložka Marina Vančatová.

Další skupina zahrnuje pět mláďat vysezených divokými ptáky. Mláďata jsou od druhého až třetího týdne odchovávána lidmi. Tak lze totiž dosáhnout, aby papoušek začal člověka považovat za příslušníka hejna a měl chuť se s ním bavit. Nyní už jsou mláďatům dva roky, což je nejlepší čas pro zahájení výuky. Až se naučí adekvátně reagovat na různé situace, poznají předmět položený v řadě ostatních jenom podle názvu, nastane druhá fáze výzkumu.

Nová ptačí kultura?

"Nejlepší jedince zařadíme do skupiny divokých papoušků a budeme pozorovat, jestli se od sebe navzájem něco naučí," rýsuje další plány Marina Vančatová. "Uvidíme, zda například ptáci, kteří vyrostli v přírodě a mají už vytvořený svůj komunikační systém, poznají význam slov a dokáží podle toho vybrat předložené předměty," dodává. Pokud nastane vzájemná výměna a přebírání informací mezi divokými a ochočenými ptáky, lze s jistou nadsázkou hovořit o vzniku kultury papoušků.

Ještě smělejší vizi pak chtějí v laboratoři uskutečnit, až dnešní ptačí dorostenci dospějí. Přibližně za pět let by už mohli mít mláďata. Ta pak začnou chodit na lekce společně s rodiči a pro vědce bude velice zajímavé sledovat, jak budou mláďata reagovat na lidskou řeč, kterou uslyší od svých rodičů.

Pak možná zaslechneme, jak spolu papoušci občas prohodí pár slov lidskou řečí, protože nenajdou správný výraz ve svém rejstříku zvuků. To se ale ukáže až za několik let. Ostatně času na výzkum je víc než dost, vždyť průměrný věk papouška šedého je 50 let.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)