Prosinec 2004

Hieroglyfy vyluštili Arabové už ve středověku

Michal Mocek

I Nostradamus si na tom vylámal zuby. Ani veškerá jeho "znalost" budoucnosti mu nestačila na vyluštění egyptských hieroglyfů. Před ním i po něm dopadli stejně ještě mnozí další, slavní i méně slavní luštitelé. A přitom se možná namáhali úplně zbytečně stejně zbytečně jako Francouz Jean-Francois Champolion, považovaný za prvního muže, který porozuměl prastarému písmu.

Champolion přišel totiž se svým objevem pozdě. Příliš pozdě - měl zpoždění téměř tisíc let. Tajemství hieroglyfů, zapomenuté někdy kolem přelomu letopočtu, odhalili prý už v devátém století arabští učenci. V britském listu The Observer to tvrdí britský historik Okasha El Daly z Institutu archeologie při londýnské University College. "Našel jsem důkaz ukazující, že arabští učenci rozluštili ten kód o tisíc let dříve. Tajemství hieroglyfů bylo ztraceno a oni ho vyluštili," tvrdí El Daly.

Sedm let zkoumal staré arabské rukopisy uložené v Istanbulu, Paříži i jinde. Nyní tvrdí, že prvním člověkem, který při luštění hieroglyfů prokazatelně uspěl, byl bagdádský alchymista Abu Bakr Ahmed Ibn Vahšija. "Srovnal jsem jeho práce s díly moderních vědců a pochopil jsem, že plně chápal, co hieroglyfy říkají," tvrdí El Daly. Podle něj arabští vědci nepronikli k tajemství hieroglyfů díky dobytí Egypta v sedmém století a díky získání nějakých starých rukopisů. "Tajemství hieroglyfů bylo ztraceno a pak znovu objeveno arabskými učenci, kteří pilnou prací rozluštili jejich kód, a to osm století před Champolionem," napsal britský vědec. Ibn Vahšija podle něj jako první pochopil, že hieroglyfy nejsou obrázky ani magické značky, za něž byly dlouho považovány v Evropě, ale že je to opravdové písmo. To byl rozhodující moment při luštění hieroglyfů i pro Champoliona. "Zvládl jsem to!" tak francouzský vědec zaznamenal okamžik, kdy pochopil tuto zdánlivě jednoduchou věc.

Champolion mohl uspět, protože měl v ruce klíč - rosettskou desku, obsahující dvojjazyčný, staroegyptský a řecký nápis, psaný třemi písmy, řeckou alfabetou, egyptským démotickým písmem a také hieroglyfy. Kdo ví, jakou "rosettskou desku" potřeboval Ibn Vahšija. Vše, co zbylo, je jeho práce, která byla staletí po jeho smrti dokonce přeložena do angličtiny. Byla vydána v roce 1806, jen šestnáct let před Champolionovým objevem.

"Po dvě a půl století převládal ve studiu starého Egypta eurocentrický pohled, který prakticky ignoroval arabskou vědu. Pociťoval jsem to jako nespravedlnost," dodává El Daly.

(MFDNES)