Prosinec 2004

US Army hledá své pohřešované v Česku

Luděk Navara, Jan Gazdík

Američané v Česku znovu pátrají po svých zmizelých zajatcích z korejské a vietnamské války. Zkoumají, zda se Češi nepodíleli na otřesných zločinech: na výsleších, mučení a pokusech na lidech. Pátrání je zatím bez výsledku - důkazy chybějí.

Všechno začalo v roce 1968, kdy do USA emigroval vysoce postavený generál komunistické československé armády Jan Šejna. Ten za oceánem vypověděl, že československými nemocnicemi prošli američtí zajatci. A co víc: českoslovenští lékaři na nich údajně prováděli pokusy s cílem zlomit jejich psychickou odolnost. Šejna své tvrzení zopakoval ještě v roce 1992 přímo ve slyšení před americkým Senátem. A od té doby američtí experti stále po důkazech pátrají. Nevěří, že Šejna byl hochštapler, který by si celou historii vymyslel, jak tvrdí někteří čeští odborníci. Tím spíše, že se američtí experti do všech českých archivů zatím nedostali a čeští lékaři v Koreji skutečně působili.

Češi v Koreji

Pět let po druhé světové válce je další ničivý konflikt na spadnutí. Jen role se tentokrát pomíchaly: Čechoslováci válčí v Koreji proti někdejšímu spojenci - Spojeným státům americkým. Lékaři polní nemocnice zachránili v tříleté válečné misi stovky zraněných vojáků. A určitě i proto nikdo jejich pobyt v Koreji nekritizoval. Kromě Šejny. Ten totiž v Kongresu USA vypověděl: "Nemocnice sloužila jako zařízení, kde zajatí američtí a jihokorejští vojáci byli používáni jako pokusná morčata pro medicínské experimenty. Češi postavili v Severní Koreji i krematorium, aby bylo kam odklidit ostatky vojáků, kteří experiment nepřežili," oznámil ohromeným kongresmanům Šejna. Z jiných jeho výpovědí vyplývá, že přes Československo byli američtí zajatci dopravováni do Moskvy.

V devadesátých letech se v Praze rozbíhá vyšetřování. Vzniká dokonce komise, která má zprávu prověřit. Jenže vyšetřování končí bez výsledků: "Provedeným šetřením se nepodařilo zjistit žádné důkazy..." Vyšetřování se však muselo obejít bez korunního svědka: generála Šejny. Než stačil odpovědět na otázky českých dokumentaristů, za oceánem zemřel.

Američané se nevzdávají

Američtí vyšetřovatelé si stěžují, že Češi jim příliš informací neposkytli. A to ani přes opakované žádosti adresované ministerstvu obrany. "Vůbec se to nedá srovnat se vstřícností ministerstva zahraničí," říká jeden z amerických expertů. Na jeho kritiku vojáci nereagují. "Nebudeme to komentovat," říká Jan Pejšek z ministerstva obrany.

Rozmrzelost Američanů vyplývá nepochybně i z toho, že Češi jim několik let odmítali zprostředkovat setkání s americkým dezertérem Glenem Rohrerem, jenž se jako přeběhnuvší (1965) expert na detektor lži mohl podílet na výsleších zajatých Američanů z Koreje i Vietnamu. "Žádné spojení mezi Rohrerem a Korejí jsme ale nenašli," říká dokumentarista Prokop Tomek.

Rohrerovo bydliště i krycí jméno (Jan Vedra) předaly české úřady Američanům až loni v květnu - měsíc po dezertérově smrti. Experti to vysvětlují obavou české rozvědky, že pokud by vydala Rohrera, vyvolala by tím paniku mezi ostatními svými agenty, že je dříve či později prozradí.

Černoch na Pankráci

Verzi Američanů zdánlivě potvrzuje to, že v českých komunistických věznicích se skutečně objevili vězni, kteří mluvili anglicky a jejichž pobyt provázely tajemné okolnosti. Například poté, co MF DNES zveřejnila zprávu o tajemné Rohrerově pozůstalosti, volal do redakce Pavel Levý, někdejší politický vězeň. Vzpomněl si na anglicky mluvícího muže, jehož slyšel přes zeď cely. "Bylo to na Pankráci, zdálo se, že angličtina je jeho mateřština. Kdy přesně to bylo, nevím, v samovazbě ztrácí člověk pojem o čase. Ale mohlo to být jaro 1957. Tloukl do zdi, ale na otázky, které spoluvězni vyklepávali anglicky morseovkou, neodpovídal," řekl Levý. Vězně nikdy nezahlédl. Další svědci mluví o tom, že narazili ve vězení na černocha, zřejmě Američana.

"Ve vazbě II. správy StB byl skutečně americký dezertér. Jestli to byl černoch, nemůžeme dnes určit," říká Prokop Tomek. Současně vylučuje, že by šlo o zajatce z Koreje. "Byl to dezertér, který přešel ze západního Německa přes železnou oponu. Po roce byl vyhoštěn zpátky," vysvětluje Tomek. Američané, kteří pátrají v Česku, však upozorňují na další podivné okolnosti. Například osobní záznamy o pacientech ve vojenské nemocnici ve Střešovicích z let 1950 až 1975 úplně chybějí. Tato léta jsou z amerického pohledu klíčová - od začátku války v Koreji po konec války ve Vietnamu.

Spor o Šejnu

Problém v celém tajemném případu ztracených amerických zajatců je ovšem v osobě generála Šejny. Ten je z pohledu mnoha českých historiků nedůvěryhodný, před emigrací byl údajně zapleten do šmeliny se semeny jetele a přezdívalo se mu posměšně "semínkový generál". Mnozí jsou proto přesvědčeni, že si historku o amerických zajatcích vymyslel, aby si zlepšil pozici u Američanů po své emigraci.

Americký vyšetřovatel Michael O'Hara si Šejnu neidealizuje, dodává však, že o mnohém z toho, co generál před kongresmany v roce 1992 vypověděl, vědělo v době jeho služby v československé armádě jen málo zasvěcených. Dávat generálovi automaticky cejch hochštaplera považuje proto O'Hara za chybu.

"Hledali jsme potvrzení Šejnových prohlášení. Není to tak, že bychom řekli, že Šejna byl nevěrohodný, a tak se tím nebudeme zabývat," říká Tomek, který pracuje jako dokumentarista Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Historik Zdeněk Vališ označuje názory zpochybňující Šejnu z roku 1992 za zavádějící. "Nedělal ji totiž nikdo jiný než staří komunističtí šíbři z vojenské kontrarozvědky. A ti neměli nejmenší důvod pitvat se v hrůzách, na nichž se jejich kolegové mohli podílet. Takže ten Šejnův profil se už dvanáct let jen slepě přepisuje."

Vališ dodává, že místo na pečlivou práci s prameny a dokumenty o zmizelých Američanech se všechno úsilí vyšetřovatelů často soustředilo na vyvracení Šejnových slov.

(MFDNES)