Prosinec 2004

Zvláštní příběh antikomunisty Hučína

Luděk Navara

Vladimír Hučín má pověst skutečného bojovníka proti komunismu. Po listopadu se sice stal příslušníkem Bezpečnostní informační služby, ale před třemi lety skončil na ulici. Je nezaměstnaný a čeká ho řada soudů.

V té sametové době roku 1989 to byl opravdu revoluční čin

Vladimír Hučín se pár dní po 17. listopadu s pistolí přiblížil k sovětskému terénnímu autu značky GAZ a nahlédl dovnitř. Za sklem uviděl příslušníka Lidových milicí, jednoho z ozbrojenců, kteří tehdy oddaně sloužili vládnoucím komunistům. Ale doba jejich vlády už končila. Milicionáři nakládali bedny s archivními dokumenty a odváželi je k likvidaci. Byl v nich pozoruhodný materiál: fotografie se "sovětskými soudruhy ve zbrani", seznamy a podobné dokumenty, které v nové době evidentně mohou překážet. "Namířil jsem na milicionáře pistoli a řekl, vyhoďte tu bednu," popisuje Hučín. Vylekaný milicionář poslechl a bednu Hučínovi předal.

Cenné archivy

"Kdybychom byli tři čtyři, mohli jsme těch beden mít víc," říká Hučín. Dokumenty prý schoval na bezpečném místě. Říká, že později získal i další dokumenty o minulosti lidí, kteří jsou stále ve vysokých funkcích na severní Moravě. A začal se obávat, že se pro ně stal nebezpečným. Podle Hučína a jeho početných příznivců se tito lidé spikli a snaží se ho zlikvidovat.

Za Hučínem stojí členové okresní pobočky Konfederace politických vězňů v Přerově a z Ameriky ho podporují bratři Mašínové, kteří byli a jsou jeho vzorem. Jiní však tvrdí, že se pokouší upozornit především sám na sebe. "Stylizuje se do role jediného spravedlivého," říká jeho kritik, náměstek severomoravského policejního ředitele Jiří Pščolka. Jaký byl vlastně život tohoto osamělého bojovníka proti komunismu z těch "nebojovných" sedmdesátých a osmdesátých let?

Hučín se narodil v roce 1952. Za milník ve svém životě považuje 13. květen 1971. Tehdy přerovští komunisté slavili 50. výročí vzniku své strany. Hučín se tam přimíchal náhodou a rozkurážení komunisté mu strčili hlavu do záchodové mísy. Vyklidil pole, ale jen dočasně. Ve skutečnosti se stal bojovníkem proti komunismu.

Už navždy

Organizuje různé akce. Konstruuje balony a s jejich pomocí rozšiřuje letáky. Také to zkouší s výbušninami. Odpálí bombou transparent "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak". Výbuchem zkusí postrašit agenta StB Antonína Mikeše, který ho udal, že prý chce napadnout koncert Deana Reeda v Přerově, což ovšem policie nedokázala.

Dokázala však jiné věci. Našla při domovní prohlídce pistoli a nechala jej zatknout. Nebylo to poprvé, už předtím byl podmíněně potrestán za potyčku onoho 13. května. Hučín skončil ve vazbě na osm měsíců, a když se po propuštění pokusil ostřelovat sochu Klementa Gottwalda, skončil za mřížemi znovu. Dostal dva a půl roku vězení.

Kontakty z vězení

V kriminále se seznámil s politickými vězni, a později po propuštění v roce 1987 podepsal Chartu. Na konci totalitní éry měl za sebou pozoruhodnou bilanci: desítky útoků na nástěnky Svazu československo-sovětského přátelství, Lidových milicí a KSČ. Všechny útoky dokázal připravit tak, aby se nikomu nic nestalo. Dodnes nepochybuje, že sovětské okupaci se lidé měli postavit. "Vím, že by byly i oběti, ale demokracie není zadarmo," říká. Byl skutečně bojovníkem proti komunismu, nebo obyčejným kriminálníkem, jak tvrdí jeho kritici?

"Myslím, že jeho protikomunistický odboj byl legitimní. Používal násilí, ale ne proti lidem, ale proti věcem," říká ředitel ústavu soudobých dějin Oldřich Tůma. Hučín se vyznačoval podle pamětníků jednou vlastností: nebál se. Za komunismu byl odsouzen čtyřikrát a ve vězení strávil čtyřicet měsíců.

Po roce 1989 nastává Hučínův vzestup. Stane se členem prověrkových komisí a vstupuje do Bezpečnostní informační služby (BIS), kde má na starosti boj s levicovým extremismem. Ještě předtím se podílí na založení pobočky Konfederace politických vězňů v Přerově. V organizaci, která sdružuje především vězně z padesátých let, žijící vesměs vzpomínkami, je jedním z nejmladších a jen vzpomínat nechce. Zlobí se, že místo boje proti komunistům musí jako příslušník BIS skupovat nepohodlné knihy o minulosti tehdejšího sociálnědemokratického ministra zahraničí Jana Kavana.

To už je kapitánem BIS a v roce 1999 soud rehabilituje část jeho odsouzení z komunistické éry. O stoprocentní očištění svého jména za činnost z komunistické doby však stále bojuje. Pak se to stane. Na konci tisíciletí v Přerově začnou bouchat bomby. Jedna vybuchla přímo u okna pobočky konfederace. Hučín upozorňuje, že jde asi o komunistickou akci, ale postupně je z vyšetřování odstaven a nakonec se sám paradoxně stane podezřelým. A pak je zatčen.

"Zasahovala protiteroristická jednotka, na mne se vrhlo šest chlapů. Nad městem létal vrtulník," popisuje Hučín své zatčení. Policisté ho obviní z výbuchů a slíbí, že důkazy předloží. Jenže je nepředložili nikdy. Hučín je obviněn "jen" ze sedmi trestných činů, ale s výbuchy žádný nesouvisí. Zato skončí na psychiatrii. Mezitím u něj policie při domovní prohlídce všechno obrátí vzhůru nohama.

"To obvinění byla jen legenda, aby při prohlídce u mne si mohli posbírat ty své kádrové spisy. Ale já je dobře ukryl," říká Hučín. "Přejeme panu Hučínovi spravedlivý proces," říká mluvčí BIS Jan Šubert. K veřejnosti či neveřejnosti procesu jeho se vyjadřovat nechce. Dnes Hučín čelí žalobě ze šesti trestných činů. Ten sedmý, zisk 7600 korun na nemocenských dávkách, nakonec nebyl podvodem, jak tvrdila obžaloba, ale krácením daně. Dostal za to šest měsíců podmínku. Zase je kriminálník, jako kdysi. Soud kvůli ostatním šesti obviněním minulý týden předčasně ukončil tvrdý zásah policie proti příznivcům žádajícím veřejný proces. Jeden starý muž skončil v nemocnici, jedna žena v pracovní neschopnosti. "Zásah byl v souladu se zákonem," tvrdí okresní policejní ředitel Jiří Zlámal.

Právě on je shodou okolností jedním z těch, na jejichž minulost Hučín upozorňoval a protestoval proti jeho bezpečnostní prověrce, kterou Zlámal nakonec dostal. Jeho fotografii se sovětskými důstojníky vyvěsil Hučín na nástěnku v Přerově.

(MFDNES)