Prosinec 2004

Právní stát, aneb návrat ke komunismu je možný bez změny právního prostředí.

Ivo Patta

Nedávno proběhlo další kolo soudní frašky s Vladimírem Hučínem. Zmiňuji se o tom proto, že v novinách zveřejněný snímek zachycoval transparent nad hlavami demonstrujících. Text zněl : „Chcete pravdu znát, nejsme právní stát“.

Blíží se patnácté výročí tzv. sametové revoluce. Patnáct let je dost na první bilancování. Co se za tu dobu vlastně stalo s jedním z pilířů státní moci? Co se týká soudců, velice rychle, již v roce 1991 si pořídili nový zákon o soudech a soudcích, který je do roka, bez posouzení jejich činnosti za komunistického režimu, katapultoval do vysněného komunismu. Platy soudců jim dovolují žít si podle jejich potřeb, jsou nezávislí (čti nesesaditelní), mají dlouhodobě plnou nemocenskou a nezodpovídají za výsledky své práce. Kolik soudců podle ústavního soudu porušilo při výkonu soudcovské funkce ústavu České republiky a listinu základních práv a svobod, dokonce i právo EU. Prakticky nikdo ze soudců za zmetky své práce, dotýkající se osudů tisíců lidí, nebyl odpovídajícím způsobem postižen. To radši stát bude platit z peněz daňových poplatníků mnohamilionové částky poškozeným lidem za to, že soudy v jednotlivých kauzách, jdoucích ale celkově do tisíců, případy často i více než tři roky nesoudily a nedodržovaly základní zákony České republiky. Vskutku krásný výsledek bilancování práce soudů.

Pokud bilancuji práci soudců, sluší se už z důvodu nestrannosti, prohlédnout a zhodnotit také kuchařskou knihu, ze které vaří své zmetkové, nestravitelné rozsudky. Oblast legislativy si v ničem nezadá s prací soudů, naopak se dá říci, že ji daleko předčí a má také lví podíl na tristních výsledcích jejich práce. Legislativní marasmus mají na svědomí dva lidé, pánové Jičínský a Rychetský. Právě oni se zasazovali a to bohužel úspěšně, o kontinuitu právního řádu s komunistickým Československem. Odborně právně zdůvodnili takový krok, který z hlediska logiky historických reálií má stejné oprávnění, jako právní kontinuita Protektorátu Čechy a Morava s osvobozeným Československem. Na dotvrzení zrůdnosti tohoto kroku si laskavě všichni uvědomte, že od 21. srpna 1968, až do odchodu skupiny armád Střed jsme byli vojensky okupovaným státem, stejně jako za Hitlera.

Jaké je tedy právní prostředí v této republice? Máme ústavu České republiky z roku 1992, platnou od 1. 1. 1993. To je také skoro všechno, co máme, přihlédnu-li k naprosto zarážející skutečnosti, že kromě ústavy a listiny základních práv a svobod nemáme, až na jedinou výjimku, kterou je obchodní zákoník z roku 1991, naprosto žádný z důležitých zákonů, jakými jsou např. správní řád, občanský soudní řád a další procesní zákony, který by měl vazbu na novou ústavu, respektive by reflektoval zcela zásadní změnu společenských poměrů.

Všechny důležité procesní zákony, které upravují právní prostředí této republiky mají vazbu na komunistickou ústavu z roku 1960. Navíc jsou, asi z důvodu kamufláže, tyto komunistické zákony běžně ověšeny 40 až 100 doplňky, takže našinec vlastně ani nepozná, že na něj zuby cení tehdy ještě vítězný a proto i arogantní komunismus první poloviny let šedesátých.

Nyní se vrátím k nápisu na transparentu: „Chcete pravdu znát, nejsme právní stát“. Jistě jste si již sami odpověděli na otázku stejně, jak to hlásal onen transparent. Proto ještě otázku pro právníky: Jsou právní úkony vyhlašované jménem republiky od 1. ledna 1993, tj. od doby platnosti nové, ale právně nenaplněné ústavy ČR platné ?

(www.virtually.cz)