Prosinec 2004

Ve vodárně pluje všimné

Marek Pokorný

Jednička v tuzemském vodárenství, francouzská Veolia Water, v posledních měsících ještě posílila svou pozici. V létě ovládla Vodovody a kanalizace Zlín, před měsícem se stala provozovatelem Vodáren Kladno-Mělník a nyní usiluje o vodovody a kanalizace na Hradecku a Pardubicku. Její vítězné tažení má své stinné stránky. Představitelé některých obcí se dnes chovají spíš jako zaměstnanci Veolie než jako lidé hájící zájem spoluobčanů. Mnohé obce teprve teď zjišťují, že ztráta kontroly nad vodovody by je mohla připravit o evropské dotace. A zdražení vodného a stočného se zdá být jen otázkou času.

Co v Kladně nevěděli

Třetí zářijovou středu si starostové obcí na Kladensku a Mělnicku notovali a svou radost dali najevo i ve vydané tiskové zprávě: „Strategický partner dodá své know-how a my budeme moci čerpat maximum prostředků z fondů Evropské unie.“ Ten den na valné hromadě Vodáren Kladno-Mělník odsouhlasili rozdělení firmy na dvě části. První – veškeré inženýrské sítě – zůstane v majetku, tedy obcí. Všechny zaměstnance a část techniky pak si pak na 20 let pronajme Veolia Water. Zdražování vodného a stočného se podle politiků nemusí nikdo bát, protože zatím bude nanejvýš o inflaci.

Na první pohled to vypadá rozumně: Obce si nechají infrastrukturu a provozovat ji bude mezinárodně zkušená firma, která jistě bude efektivnější než firma ovládaná komunálními politiky. Zarazí ovšem jedna věc. Veolii zakázka na provozování vodovodní sítě spadla do klína bez jakékoli soutěže. O výhodnosti pro obce – a tedy i plátce vodného a stočného – lze přitom úspěšně pochybovat.

Vše začalo před dvěma lety na jaře. Tehdy Veolia oslovila obce na sever od Prahy a nabídla, že odkoupí jejich akcie vodáren. „Připadalo nám to nevýhodné. Byla to nízká cena, jen 160 korun proti mnohem většímu majetku,“ vysvětluje starosta Všetat Miroslav Baloun. „Navíc jsme věděli, že když své podíly prodáme, nemusíme dostat dotace z Evropské unie.“ Dotace jsou klíčový problém celého vodárenství. Česko se vstupem do EU zavázalo, že do roku 2010 zavede kanalizaci do všech obcí nad dva tisíce obyvatel. Nebude to stát málo – okolo sedmdesáti miliard korun. Zhruba polovinu sumy přislíbila dodat Evropská unie, má ovšem podmínku: aby její peníze nakonec neskončily v dividendách pro soukromé majitele vodáren, pošle je jen do projektů, kde je většinový podíl veřejného vlastnictví (tedy obcí).

A tak zatímco v obcích kolem Prahy Veolia neuspěla, na její nabídku přistoupilo sedmdesátitisícové Kladno a vzápětí i Mělník. „Tehdy nám to připadalo výhodné. Nebyla jasná pravidla a to, že nemusíme dostat dotace, jsme nevěděli,“ hájí se Marcel Hrabě, který byl před zmíněnými dvěma lety ekonomickým náměstkem kladenského primátora. Naopak v Mělníku o všem věděli, ale prodej se rozhodli riskovat. „V zastupitelstvu jsme o tom diskutovali, ale převážilo to, že tak silný podnik pro nás naopak dotace spíše získá,“ říká starosta Miroslav Neumann.

Náměstek ministra životního prostředí Tomáš Novotný nad tímto postupem kroutí hlavou: „Proč města akcie prodávala, to sami nechápeme. Už tehdy jsme je upozorňovali, že Brusel nedá peníze firmám, které ovládají soukromé subjekty – a je jedno, jestli si města formálně akcie ponechala a prodala pouze výkon akcionářských práv.“

Výsledek? Veolia kvůli dotacím nyní vrací akcie či hlasovací práva zpět obcím. Ovšem vydělala na tom: bez veřejné soutěže získala provoz jejich vodovodní a kanalizační sítě. K motivaci některých představitelů obcí je možné se podívat do obchodních rejstříků. Ti, kteří své akcie bez okolků prodali, často sedí v orgánech vodohospodářských firem s měsíční odměnou v desítkách tisíc korun.

Zlín: radní skladníkem

Že podobná ztráta dotací není jen chiméra, o tom se už přesvědčili na Zlínsku. Koncem roku 2001 se vedení Vodovodů a kanalizací Zlín rozhodlo získat strategického investora, který by firmu provozoval, a vypsalo výběrové řízení. Výběrová komise i zlínští radní (město mělo 47 % akcií) vybrali jako nejlepší Veolii. Valná hromada ale nabídku označila jako nevýhodnou: Veolia totiž navrhla dávat městu jako nájemné stejné peníze, jež Vodovody a kanalizace dokázaly samy vydělat a každoročně vracely formou investic do podniku (zhruba sto milionů ročně) a jako bonus během pěti let padesát milionů korun na další investice. Velmi podobně zní mimochodem i současná dohoda z Kladna. Proti tomu se ohradila jiná města. „Znamená to zestátnění nákladů a privatizaci zisků. Obce budou investovat, ale zisk bude inkasovat soukromý provozovatel,“ namítá místostarostka Otrokovic Radoslava Matuszková.

Když kvůli protestům Otrokovic a dalších měst návrh neprošel, Zlín udělal těžko pochopitelný krok. Téměř všechny své akcie prodal po 160 korunách České spořitelně a ta je obratem převedla Veolii (přitom část těchto akcií Zlín tři roky předtím pořizoval za desetinásobek). Ostatní obce zpanikařily, začaly prodávat také a Veolia získala ve vodárenské firmě většinu. Proč Zlín akcie prodával, není schopen logicky vysvětlit. „Věděli jsme, že budeme muset dát podle evropských požadavků stamiliony do investic, a hledali jsme strategického partnera, který je dá,“ říká primátor Zlína Tomáš Úlehla.

Jenže efekt je opačný: Zlín naopak o možnost žádat dotace přišel. Letos v dubnu se proto i na Zlínsku zdánlivě vše vrátilo do normálu. Veolia se slevou vrátila obcím jejich akcie a zastupitelé na oplátku odsouhlasili, že se podnik rozdělí a provozní část získá Veolia. Ovšem za horších podmínek než před dvěma lety – nájemné bude nižší o sedm procent a bonus 50 milionů nebude (tuto sumu už Veolia rozpustila jako „dary“ obcí, které jí předloni akcie prodaly). Žádost o vysvětlení ekonomické logiky těchto kroků primátor Úlehla odbývá jako „složitou otázku plnou tendenčních nepřesností“.

Pohled pod pokličku poodhalí, že u všech uvedených kroků figuruje jméno zlínského radního Milana Soldána. Do zastupitelstva i rady připravoval veškeré smlouvy a návrhy, podepisoval i prodej akcií spořitelně. Vše ukazuje na obrovský střet zájmů: Soldán totiž kromě toho, že sedí v představenstvu Vodovodů a kanalizací Zlín spolu se zástupci Veolie, figuruje i na seznamu jejích zaměstnanců jako skladník. Podobně je tam fiktivně mezi zaměstnanci uvedeno ještě několik dalších zástupců měst a obcí. Když toto skandální odhalení v srpnu zveřejnila regionální příloha MF Dnes, všichni jmenovaní o překot ujišťovali, že muselo jít pouze o chybu v počítačovém programu Veolie. Sám Soldán, který má na starosti investiční politiku Zlína, se odmítá vyjadřovat: poté, co vyslechl otázky, mlčky zavěsil telefon.

Dřív nebyla fronta

Existují přitom okresy, kde si ve vodárenství ponechaly většinový podíl obce a při správě si vedou úspěšně. Například na Vsetínsku obce přišly v roce 2001 s projektem Čistá řeka Bečva. „Začali jsme si to vyřizovat společně se Zlínem. Celková investice je 1,5 miliardy a z evropských fondů jsme dostali přes miliardu,“ říká místostarosta Vsetína a předseda sdružení Jaromír Kudlík. Ani problémy s tím, že třetinu investic musejí uhradit z vlastních zdrojů, obce nemají. „Vypsali jsme výběrové řízení na banku, která nám půjčí, a jejich zájem byl velký,“ říká Kudlík.

I když mezitím Veolia obcím na Kladensku a na Zlínsku vrátila jejich akcie, ještě není jisté, že tím získají automaticky i evropské dotace. „Zatímco dřív byl nedostatek projektů a dotaci dostal skoro každý, nyní je to naopak,“ říká náměstek ministra životního prostředí Tomáš Novotný. V příštích třech letech má Česko na stavbu čističek a kanalizace dostat z Unie 12 miliard korun, požadavky jsou však již na 20 miliard. „Unie chce dávat peníze tam, kde proběhne výběrové řízení. Pokud tedy někde bude škrtat, tak právě v podobných případech,“ říká Novotný. Pro kapsu spotřebitele to znamená jasnou zprávu: protože investice se musí provést stůj co stůj, pocítí to na ceně vodného a stočného.

(Respekt, www.respekt.cz)