Prosinec 2004

Státní vyznamenání: Padouch i hrdinové v sále

Jan Rejžek

Udělali jsme před týdnem v pořadu Člověk a kultura na Českém rozhlase 6 s Vladimírem Justem takový test. Tázali jsme se posluchačů, komu by letos udělili státní ceny k 28. říjnu. Sešly se desítky jmen úctyhodných osobností, což dokázalo, že naše země má vedle tunelářů a všelijakých lumpů také lidi, na které může být pyšná. Pokud jde o umělce, snadno jsme se s volajícími shodli, že na Hradě by měli být dekorováni jedinci, u nichž se profesionální mistrovství snoubí s celoživotní občanskou mravností a morální celistvostí.

Ve čtvrtek jsme se dozvěděli, koho vybral prezident republiky Václav Klaus. Ještě před předáním řádů však došlo k nečekanému prologu v jeho pokusu o další reflexi minulosti. Jako by mu poradci omylem vyměnili papír za projev k patnáctému výročí 17. listopadu.

Zprvu to vypadalo, že dosavadní obhájce "masy obyčejných občanů" změnil názor. Řekl, že nenabádá k ospravedlňování toho, co se za komunismu stalo, nevyzývá k omlouvání lidských selhání nebo ke smiřování se se zlem a s jeho původci a vykonavateli. Ba dokonce pravil: "Ti, kteří komunistickému režimu za cenu nesmírných osobních obětí otevřeně vzdorovali, požívají dnes v naší zemi skutečnou a zaslouženou úctu a je naší povinností nedopustit jakékoli znevažování jejich činů a postojů." Věty, věty, větičky.

Kdyby to byla pravda, za prvé přijme za svůj návrh Senátu a prokáže kýženou "skutečnou a zaslouženou úctu" tím, že odmění bratry Mašínovy, kteří komunistickému režimu otevřeně vzdorovali po nejzazší mez. Neučinil tak a jejich činy a postoje znevážil sám.

O jaké úctě k odpůrcům režimu to Václav Klaus ostatně mluví? Kde ji vidí projevovat? Chartisté jsou stále považováni částí veřejnosti v duchu Kojzarova Rudého práva za estébáky prolezlý a ze Západu placený spolek stalinistů a osmašedesátníků, kteří byli odstaveni po okupaci od lizu. Hrdiny polistopadové doby jsou naopak tzv. nepostradatelní odborníci, kteří sice do KSČ vlezli, ale nemají se za co stydět, od časů Čalfy a Dlouhého po Emmerovou, Koláře, Palase, Košťála nebo Tlustého. A pročpak jste vlastně mlčel k případu Přibyl, pane prezidente? Aby si to Klaus nerozházel s komunistickými voliči, pěkně všechno vyvážil kritikou jakýchsi blíže neurčených siláckých slov a levných gest vůči minulosti. Chyběla už jen výstraha před laciným antikomunismem. Nuže, soudím, že žádné gesto vůči zločinné minulosti není levné.

A pak přišla šokující pointa, ocenění bezpáteřné "věci Makropulos" jménem Otakar Vávra, který se dle hradního newspeaku "zasloužil o stát v oblasti kultury a umění". Čím a o jaký stát? Anonymní encyklopedista ve zdůvodnění tvrdí, že "jako režisér natočil řadu významných, nejen historických filmů, jako například Kladivo na čarodějnice, trilogii Dny zrady, Sokolovo, Osvobození Prahy, trilogii Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem, dále snímky Občan Brych a řadu dalších."

Dočkali jsme se tedy časů, kdy příležitostný filmový kritik Klaus (viz jeho publikované názory např. na Fahrenheita 9/11) po Zdeňku Nejedlém či Janu Fojtíkovi opět oceňuje marxistické omalovánky našich dějin nebo v případě Občana Brycha oslavu váhavce, který v únoru 1948 dá přednost vzornému návratu domů před emigrací. A to se zapomnělo na Temné slunce, Vávrovo znásilnění Čapkova Krakatitu k protiamerické agitce. Pokud by dnes Vávra zasloužil cenu, leda zařazení do knihy rekordů. Komu se povedlo, že přebíral vysoká vyznamenání postupně od Antonína Novotného, Ludvíka Svobody, Gustáva Husáka a nyní Václava Klause?

Hlava státu se neplete v jediné věci. Osudy lidí a jejich podíl na vzniku a trvání komunismu byly zcela rozdílné. Zatímco letec František Fajtl, výsadkář Rudolf Krzák a "velezrádce" Tomáš Sedláček seděli v kriminálech, poručík Arnošt Kubík fáral v uranových dolech a páter Josef Zlámal dostal deset let za veřejné čtení pastýřského listu biskupů, poslušný straník Vávra točil snímky kolaborující s režimem, který chtěl zmíněné muže zničit. A teď se společně sešli ve Vladislavském sále, padouch i hrdinové...

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)