Prosinec 2004

O ztrátě historické paměti

Bohumil Robeš

Z povědomí (a podvědomí) lidí se vytrácí a je “vymazávána” doba po únoru 1948, v níž všemocní kádrováci drželi existenční bič nad národem, nade všemi, kteří se nezapojili do služebnictví vševládnoucí partaji. Názor o jakémsi současném “kádrování” je tedy paradoxem. Režim si dobře hlídal nepohodlné elementy, jedince, vymykající se již svým původem expanzivním cílům mezinárodního komunismu. Tyto zástupy byly drženy na životním minimu, jejich děti měly zakázán přístup ku Bráně vědění.

Byla to hluboce depresivní doba hromadného vyhánění odborníků z vedoucích postů v úřadech, vyhánění učitelů ze škol všeho typu, z rodových gruntů, doba vyvlastňování továren, živností, éra bezhlavého prosazování tzv. třídního boje. Náboženské přesvědčení bylo zdůvodněním pro znemožnění studia, církevní tajemníci a komunističtí aparátčíci zasahovali negativně do života církví, určovali i církevní personální směřování. Členové Lidové strany, národně socialistické strany apod. byly vyakčněni z vedoucích míst i z veřejného života.

Kádrováctví bylo hlavním nástrojem při jmenování ředitele Národního divadla, všech kulturních i vědních institucí, do důležitých funkcí mohly být jmenovány jen “osvědčené kádry”. Každý podnik měl své kádrováky, kádrováci usměrňovali státní správu, působení národních výborů i všechny zájmové organizace. Bývalí političtí vězni, kteří prošli po únoru 1948 jáchymovskými gulagy a věznicemi, museli přijmout jen mizerně placené profese.

Mnoho tak zvaných předlistopadových odborníků získalo profesní rutinu jen díky partajní legitimaci. Kormidlovali národní hospodářství k těžkému kolapsu, který vedl m. j. k událostem v listopadu 1989. Kde tedy zůstali ti tak zvaní “odborníci” s partajní legitimací, když jimi kočírovaná lokomotiva hospodářství ztratila páru a vykolejila? Tímto všeobecným kolapsem neztratila historie paměť!

Z historie národů nelze tuto etapu všeobecného úpadku vymazat, byť se o to mnozí snaží. Která všemocná ruka v pozadí brání tomu, aby se mládež ve školách dozvěděla alespoň základní údaje o vývoji po únoru 1948 a po srpnu 1968?

Dnes nikdo nebrání dětem bývalých i současných komunistických prominentů, aby studovaly a postupovaly do závratných výšek na existenčním žebříčku, zatímco děti těch, které předlistopadový režim kádroval a omezoval v existenci, měly a mají jen omezený prostor působení.

Bývalým politickým vězňům a odborníkům z řad emigrace nebyla dána v zásadě příležitost pomoci rekonstruovat zdevastované hospodářství i ducha národa. V mnoha případech byli a jsou odmítáni. V praktickém životě, při různých jednáních, naráží společnost často na stoupence, případně dědice starých předlistopadových struktur, kteří si právě před listopadem 1989 vysloužili ostruhy kádrovácko-byrokratického vztahu k lidem a mnohdy je vydatně používají dodnes.