Prosinec 2004

Rozvoj státu, nebo mafií?

Karel Schwarzenberg

Několik měsíců jsme členy Evropské unie a českou politikou zatřásl další skandál, jenž by se dal zjednodušit do této věty: buď se v Poslanecké sněmovně dají koupit hlasy za peníze, nebo se policie ocitla v nebezpečné politické hře. Nikoliv jako pozorovatel, ale jako aktér. Na rozdíl od některých komentátorů jsem přesvědčen, že tato kauza je nesmírně vážná věc, kterou by každý občan, každý volič měl bedlivě sledovat a žádat její vyšetření. Že na konci tohoto procesu nebude dobrá zpráva ať tak nebo tak, je věc jiná. Horší by bylo, kdyby se nic nestalo.

Pokud někdo čekal, že Evropská unie za nás vyřeší problémy klientelismu, korupce a státní služby bídné kvality, že omezí vliv hospodářsko-politických mafií, musí být při pohledu na českou politiku zklamán. Takové očekávání sice vycházelo ze správného mravního impulsu, je však naivní. Evropská unie totiž není nikdo jiný než my sami. My Češi, Slováci, Poláci, Rakušané, Francouzi, Portugalci, Němci... a my další. Co společně nevyřešíme, na čem se společně - aspoň většinově - nedomluvíme, to mít nebudeme.

Můžeme se vydat různými cestami. Stejně jako Holanďané můžeme provést důkladnou správní reformu a dobrat se malého, výkonného státního aparátu, který neotravuje lidem život, ale právě naopak: pomáhá jim naplňovat jimi samými zvolené ambice. Nestaví se do role podezřívavého, závistivého revizora ze zapadlého újezdu, je partnerem.

Nizozemci nejsou lepší či chytřejší lidé než my. Jen se dokázali lépe dohodnout na chytrých pravidlech hry. Ani Sicilané na spodním okraji Evropy nejsou od přírody hloupější než Finové na jejím severním okraji. Jsou temperamentnější a rychlejší, což je jiná věc. Vyprávějte to však manažerům společnosti Nokia a dalších hi-tech firem, kteří od pádu železné opony rychle a se záviděníhodným podnikatelským temperamentem přeměnili "zfinlandizovaný" stát s umrtveným sebevědomím ve štiku Západu. Finsko má jeden z nejnižších ukazatelů korupce a nejvyšších ukazatelů občanské svědomitosti na světě. Ne náhodnou má také jedno z nejvyšších procent vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a nikoliv náhodou je to jedna z nejbohatších zemí. To nejsou kategorie, v nichž by jih Itálie vynikal.

Říkám to proto, že Evropská unie je pro nás šance, nic víc, nic méně. Pro dobrou věc v ní můžeme na svou stranu dostat i jiné a hledat společná - a tedy levnější a efektivnější řešení. Nejdřív však musíme mít jasno v tom, co vlastně chceme. Občas se mi zdá, že někteří naši politikové si takové jasno teprve plánují udělat. Kdyby tak učinili, nemohli by se dost odtažitě stavět k zatím nesmělým pokusům sjednotit na evropské úrovni sazby daně z příjmu podnikatelů. Daňová konkurence mezi státy a regiony je pro občany všech evropských zemí výhodná, neboť stlačuje výšku zdanění všude. Pokud někdo má pocit, že je v pořádku, odvádíme-li státu skoro polovinu výdělku na daních výměnou za přebujelou, nabubřelou byrokracii, v rozhovoru se mnou se o tom nezmínil; já takového člověka ještě nepotkal.

Co budeme dělat, je jen a jen na nás. Předpoklady pro další "rozvoj" mafiánství máme. Stejně tak máme předpoklady k tomu, abychom postupně reformovali státní službu, snížili daně a prosekali džungli nesmyslných nařízení, regulací a zákonů. Malý, ale kvalitní a dobře zaplacený státní aparát musí být naším cílem. Jedině tak vytvoříme podmínky pro hospodářský růst, jenž nám umožní smazat rozdíl mezi kvalitou života u nás a na západ a sever od nás.

(MFDNES)