Prosinec 2004

Jak jsem se nezúčastnil oslav 15 let KPV na Pražském hradě

Jan Šinágl

Dnes, 16.11.2004, jsem měl v úmyslu zúčastnit se oslav 15 let od založení Konfederace politických vězňů ČR na Pražském hradě za účasti prezidenta ČR. Zastupoval jsem pana Hučína s jehož svolením a svolením přerovské pobočky KPV jsem se na Hrad vydal – i z titulu a zájmu mé funkce jako předsedy PV na podporu veřejného soudu s panem Hučínem.

Slavnostní ekumenické mše bez přijímání jsem se ještě zúčastnit mohl, skvělá kázání, pouze na konci mne překvapilo, že nezazněla hymna, či chorál sv.Václava. Působilo to poněkud nedůstojně.

Poté jsem se chtěl zúčastnit slavnostního zasedání ve Španělské sále Pražského hradu. Měl jsem v úmyslu panu prezidentu vysvětlit neúčast pana Hučína, kopii jeho pozvánky, platné pro jednu osobu jsem vlastnil, samozřejmě pořízené s jeho souhlasem. U vchodu jsem pozvánku ukázal a bez potíží vešel. Po pár vteřinách se ozvalo: „Je tu Šinágl“ a hned u mne bylo celé „komando“ z KPV. Na požádání jsem jim podruhé ukázal kopii pozvánky a vysvětlil situaci, což by ve vyspělé společnosti a ve vyspělé organizaci neměl být důvod k problémům. Dali mi vehementně najevo, že nejsem vítán, a požadovali okamžitý odchod. Začal jsem hlasitě upozorňovat a informovat okolí, co se zde odehrává, načež jsem si začal připadat málem jako zločinec, ozývaly se urážlivé výrazy na moji osobu.

Připomínalo mi to letošní Hostýn. Dokonce se ozvalo: „Hučína stejně vyloučíme!“ – zřejmě praktická ukázka „demokracie“ praktikované v KPV. Pak už šlo vše rychle, policisté, tajní, telefonování, legitimování a snaha horlivců s KPV mne inzultovat. Tomu jsem zvýšením hlasu naštěstí zabránil. Bylo by to pro mne přece jenom trochu silné kafe „zápasit“ s politickými vězni při jejich jubileu.

Odebral jsem se k východu, informoval příchozí a rozdával kopie s informacemi o členu KPV panu Hučínovi. Zajímavé bylo, že některým byly hned „komandem“ odebírány – a kupodivu si je nechali někteří vzít - hned poté, co je ode mne vstřícně převzali! Byly jim doslova brány z rukou! Maně jsem si vzpomněl na metody jezuitů a KSČ. Jaké asi musí být poměry v KPV, když se toto děje! Požadoval jsem navrácení svého majetku - kopie pozvánky. Bylo mi sděleno, že nebude vydána.

Policií mi bylo taktéž další rozdávání kopií zakázáno. Údajně se to na Hradě nesmí. Omluvil jsem se. Při odchodu jsem potkal pana senátoru Kroupu, kterého jsem poprosil o tlumočení mého vzkazu panu prezidentovi ohledně neúčasti pana Hučína. Slíbil, že tak učiní, setká-li se s panem prezidentem.

Kde se bere taková nenávist a panické chování v lidech u kterých by se dala očekávat vyrovnanost, pokora, nadhled a dobré mravy. Asi by si měli častěji připomínat myšlenku z kázání: „Jsou jenom dvě cesty – od rozumu k srdci a od srdce k rozumu. Zřejmě k té druhé ještě nedošli, jednou snad dojdou…