Prosinec 2004

Porost na hlavě a na bradě jako vysvětlení novodobé historie

Ota Ulč

Mohutnost či nedostatečnost porostu na lbi není v Americe pouze povrchní záležitostí. Nadcházející prezidentské volby, k nimž dochází právě dnes, by měl vyhrát Kerry, dostat víc hlasů, poněvadž má víc vlasů – tak se to rýmuje a zkušenost potvrzuje. Plešatost automaticky diskvalifikuje, jak v roce 1972 potvrdil kandidát George McGovern, který potupně prohrál ve čtyřiceti devíti státech z padesáti, včetně své rodné Jižní Dakoty. Jedinou výjimkou z pravidla byl Dwight Eisenhower, všeobecně vážený generál, vítěz ve velké válce a pak i ve volbách roku 1952 (toho posledního v životě zloducha Stalina před jeho zaslouženým přesunem do pekel), v nichž mu oponentem byl rovněž důkladně lysý Adlai Stevenson.

Jinak tomu u Sovětů, kde přítomnost či absence porostu na hlavě předáků se střídala s perfektní pravidelností. Však posuďte: po Leninovi vlasatý a kníratý Stalin. Následoval kulatý holý Chruščov, svržen vlasatým Brežněvem, dočasně nahrazen plešatcem Andropovem, pak ještě dočasnějším bělovlasým Černěnkem.

A nastala jiná éra, končící rozpadem supervelmoci: Gorbačov s tmavým mateřským poznamenáním na holé lbi, vystrnaděn Jelcinem se záviděníhodnou bělostnou hřívou a jeho vystřídal Putin s tuze sporým porostem. Putinovým nástupcem aby se tedy stal značný vlasatec. Jeden, dva příklady by se daly přehlédnout jako pouhá náhoda, ale to, co se prozatím odehrávalo na širé Rusi, dělá úplně jiný dojem: že by železný zákon hirsutismu jako klíč v pochopení historie, zcela jiný než jaký formuloval až výstředně srstnatý Marx? Dlužno však poznamenat, že móda předchozích století zdobit se parukami odhalování těchto zákonitostí neumožňovala.

V USA tedy nikoliv holé hlavy, ale holé brady jednomyslně vítězí nad častečně či zcela porostlými. A nejsou to jen rádoby vtipálkové, kteří se pouštějí do frivolních spekulací. The New York Times, přední či spíš úplně nejpřednější noviny v zemi, 19. září 2004, v závěru vrcholící volební kampaně, otiskly úvahu nazvanou Got a Beard? Don´t Bother to Run („Máte vousy? Neobtěžujete se usilovat.“). Jaký bude tentokrát výsledek, s jakým dopadem případně historické závažnosti? Tolik je jisté, že vítěz bude bezvousý, bezlicousý, bez náznaku sebemenšího knírečku. Tak tomu je v Americe už téměř celé století, od roku 1913, kdy William Howard Taft, kníratý a s kotletami (mutton-chopped), předal žezlo vzorně oholenému filozofovi - snílkovi Woodrow Wilsonovi. Posledním vážným kandidátem na úřad prezidenta s porostem na tváři byl Thomas E. Dewey, který v roce 1948 podlehl Harry Trumanovi.

Porozhlédnutím na oněch uplynulých sto let zjistíme, že vždy řádně oholená Amerika se musela potýkat s aspoň částečně chlupatými protivníky: Wilson s kníratým císařem Wilhelmem II., Roosevelta trápil japonský Hideki Tojo s menším knírem a Hitler s ještě menším, ale přece jen nějakým. Jak snadnější, harmoničtější bylo jednání s Churchillem než s de Gaullem – a vysvětlení nám poskynou jejich fotografie. Stejně tomu s kontrasty Kennedy – Castro, Johnson – Ho-či-min. Rovněž porovnejme hladké tváře izraelských předáků (s přehlédnutím zřetelného knírku Goldy Meyerové) se srstnatým, nikdy pořádně oholeným Arafatem a všemi arabskými potentáty, každý s něčím pod nosem.

A ty všechny svým vzezřením překonal Saddám Hussajn, poté co vzdálen od svých přemnoha paláců, ho Američané vytáhli z nevábné nory v podobě hodně umolousaného vandráka, houmlesáka. Militantní islám zasadil pořádnou existenční ránu holičům jakékoliv ideologické orientace. Vzpomeňme ajatolláha Chomejního s jeho velebným vlajícím vousem. V jeho délce a osobním fanatismu ho pak předčil Usáma bin Ládin. Brady ty nejdelší a nejchlupatější patří k vizitce všech stoupenců Talibánu.

V USA si lícní porost pěstuje deset procent mužského obyvatelstva. Víc procent je mezi umělci, vědci, profesory, potrhlíky. Takto ale nemohou okolí odpuzovat politici, však by je nikdo nevolil. Napadá mě jen jedna výjimka: senátor Jon Corzine ze státu New Jersey, ten má bradu pořádně zarostlou. Ovšem, on je multimilionář a za peníze se dá pořídit ledacos, že ano.

Z opačného břehu Atlantiku se teď obracím k českým mudrcům, analytikům, aby zformulovali vysvětlení politického dopadu hirsutismu v rodné zemi - od T. G. M. po oholenou avantgardu lidí zvláštního ražení, až pak k zarostlým disidentům (četl jsem, že Jan Ruml a federální ministr vnitra Ján Langoš po přistání v New Yorku udělali tak nevábný dojem, že místo V. I. P. přijetí je na letišti potupně dlouhou dobu pozdrželi), a s hlavou státu, zdobenou jen symbolickým, náznakovým knírečkem. A teď tam zazářil mladistvý holobrádek premiér.