Prosinec 2004

Cesta do pravěku. Ministryně Emmerová hledá zpátečku před rok 1989

Pavel Vepřek

Zestátnění nemocnic, vykoupení soukromých ordinací, zdravotní péče na příděl – nejnovější koncepce zdravotnictví z dílny ČSSD, která v pátek (22. 10. 2004 – pozn. red. CS-magazínu) unikla na veřejnost, právem vyvolala údiv na všech stranách. Od ministryně Milady Emmerové věru nikdo nečekal zázraky, dílo jejích poradců však překonává i ta nejhorší očekávání. Vedle toho se sociální demokraté rozhodli ze zdravotnictví – konkrétně z přeměny nemocnic na obchodní společnosti – udělat hlavní téma krajských voleb. Nakonec proč ne: alespoň se otevře veřejná diskuse v oblasti, kolem které politici jen zlehka našlapovali.

Proč to zažít znovu?

Návrh nové zdravotnické koncepce z Lidového domu připomíná dikcí spíš projev na sjezdu KSČ. Pod vrstvami šedivé hantýrky však vyčnívá základní směr: zpátečka před rok 1989. Stát určí páteřní síť nemocnic a ordinací, s nimiž budou zdravotní pojišťovny povinny uzavírat smlouvy. Tato zařízení mají vesměs patřit státu, kraji nebo obcím. Jelikož se mnohé ordinace mezitím privatizovaly, stát by je vykoupil zpět, a to za „prokazatelné výdaje spojené s privatizací“. Komu z lékařů se to nebude líbit, bude laskavě přimáčknut ke zdi: zdravotní pojišťovna s ním na pokyn shora neuzavře smlouvu a v neposlušném zařízení se bude platit jen „na dřevo“.

Abychom to řekli stručně: podle představ expertů ČSSD by stát rozhodl, kdo, kde, jak a co by ve zdravotnictví dělal. Lékaři, které si stát do páteřní sítě nevybere, budou poskytovat své služby za hotové. I sama Milada Emmerová se od návrhů svých poradců Júlia Müllera a Milana Šilhána mírně distancuje, jde prý pouze o „podklad k nové koncepci“; po bouři kritiky od něj v sobotu dalo ruce pryč i vedení ČSSD. Není divu, protože kdyby se plány měly naplnit, znamenalo by to zdravotnický systém dražší než dnes, a ještě k tomu na příděl. Možnost volby by měli jen bohatí pacienti, kteří by si mohli dovolit soukromou léčbu. Pro lékaře by to byl návrat vazalského postavení a také důrazný vzkaz, že jejich zákazníkem není občan, ale stát.

Ministryně Emmerová jistě upřímně věří, že je někdo schopen naplánovat a vybudovat zdravotnictví tak, aby se dalo ovládat jedním joystickem, a nepochybně sní o možnosti nabídnout národu vedle státních nemocnic i státní síť specialistů a praktických lékařů. Se zdravotnictvím na příděl máme ale bohaté zkušenosti, však tu existovalo čtyřicet let, kdy se musela o zahraniční lék žádat ministerská komise (tři měsíce předem) a bylo zakázáno připojit na umělou ledvinu pacienty starší šedesáti let. Otázka zní, proč to zažívat znovu.

Pohřbít fosílii

Tato verze zdravotnické koncepce velmi pravděpodobně padne pod stůl, natolik jde proti zdravému rozumu a trendům vývoje. O to větší pozornost si místo těchto slov zaslouží odvážný politický čin – a tím je přeměna nemocnic na obchodní společnosti.

Až dosud měla většina nemocnic formu tzv. příspěvkové organizace, což není nic než přežívající fosílie z dob reálného socialismu. Tenkrát se tím měly nemocnice motivovat k větší aktivitě: vydělané peníze si směly ponechat, ztráty jim hradil stát. Po roce 1989 mělo být zachování příspěvkových organizací dočasným řešením, jako obvykle se však dočasnost protáhla. Nemocnice si hospodařily po svém a stát jejich ztráty nakonec vždy zatáhl – proto ta ochota prodávat zboží a služby i zařízení s chronicky vymetenými účty. Ředitel takové příspěvkové organizace je všemocný a může podepsat cokoli; zároveň však může být kdykoli bez udání důvodu odvolán. Zkrátka model pro někdejší řízení „bez papírů“, pomocí telefonátů ze sekretariátu KSČ. Není divu, že pak nemocnice v 90. letech nakupovaly nepotřebné přístroje, budovaly nadbytečné kapacity a dělaly dluhy.

Změnu přinesl až převod na kraje od ledna 2004. Hubené rozpočty samospráv neměly peněz nazbyt, takže krajští radní v Českých Budějovicích, Plzni či Hradci Králové začali měnit nemocnice na obchodní společnosti (do dnešního dne takto převedly asi čtvrtinu). Pro ně totiž platí jasná pravidla hry, dělba odpovědnosti, kontrola ze strany dozorčích rad. Výsledky jsou přesvědčivé, ztráta nemocnic se výrazně snížila. Ovšem právě tento proces chce ČSSD nyní zastavit: ve sněmovně už leží návrh jejího poslance, jímž se další převody zakážou.

Podpořme kraje

Obava, že nemocniční akciovky se rázem kvůli ziskům vrhnou na odstraňování varixů a zvětšování prsou, je lichá a plyne z neznalosti přirozeného běhu věcí. Trh funguje na základě nabídky a poptávky, takže pokud tomu nebude bránit nějaká nesmyslná regulace, vždy se najde někdo, kdo si bude chtít vydělat peníze naším léčením. Vážná je námitka, že kvůli zisku začnou nemocnice zanedbávat kvalitu léčby. Právě proto je třeba zpřístupnit údaje o tom, jak nás kde léčí. Pro začátek není třeba nic složitého vymýšlet: máme zákon o svobodném přístupu k informacím. (Autor těchto řádek na jeho základě podal žalobu na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a ZP ministerstva vnitra, aby zveřejnily údaje o nemocniční péči.)

V současnosti neexistuje pro nemocnice vhodnější forma než obchodní společnost. Vždyť jaké jsou alternativy: změnit je na obecně prospěšné společnosti? To je riskantní krok, v podstatě znamená darování nemocnice skupině lidí, která obsadí správní orgány (v obchodní společnosti zřizovateli zůstanou vlastnická práva, kdežto chodu obecně prospěšně společnosti může jen přihlížet). Přijmout zákon o nemocnicích jako neziskových organizacích, jak to chystá lékařská komora? Hrozí tu podobné „darování“ jako v předchozím případě. Na Západě má tento model léty ukutá pravidla, u nás však není nač navazovat.

Tradici přes noc nezřídíme. Navíc nemocnice se za posledních 50 let podstatně změnily, z charitativních zařízení poskytujících přístřeší, stravu a ošetřovatelskou péči se staly moderní podniky plné drahé techniky, s nákladným provozem, čile obchodující se službami.

Zkrátka a dobře: na řešení nadbytečné kapacity nemocničních lůžek, sporných investic, nízkých příjmů některých lékařů a vůbec neekonomického chování nemocnic nenabízí ČSSD žádný alternativní recept. Kraje si proto zaslouží plnou podporu.

(Respekt, www.respekt.cz)