Prosinec 2004

Jak daleko je z Čech na Bílou Rus?

Petr Zavoral

Patnáctiprocentní účast - to je údaj, který lze směle označit za nejdůležitější výstup z doplňovacích voleb do Senátu v Praze 4 a na Znojemsku. Nebylo totiž podstatné, kteří z pánů nakonec ve druhém kole uspějí, když jeden jako druhý byli zjevně neschopní zaujmout byť jen náznakem myšlenky. A jestliže šlo jen o šestiletou senátní trafiku ... chtějte po lidech, aby se trmáceli kdovíkam.

Politologové dospěli k objevnému zjištění, že za neochotou občanů podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech stojí celkové znechucení politikou, a prorokují podobný nezájem i nadcházejícím volbám do třetiny horní parlamentní komory a do krajských samospráv. No samozřejmě, k tomu ani jeden nemusí být politologem, aby se dopustil takového odhadu. Doplnil bych ještě ctěné odborníky v tom smyslu, že fiaskem mohou za necelé dva roky skončit i volby všeobecné, protože lidé definitivně ztratili víru, že jejich starosti alespoň okrajově zajímají někoho z těch, jež svými hlasy pravidelně vyzdvihují k parlamentní nadpozemskosti.

Za nejčerstvější důkaz ignorance mocných jim může posloužit způsob, jímž vyvolení naložili s novelou tzv. dopravního zákona: Přestože veřejnost již dlouho volá po zpřísnění postihů za dopravní přestupky vedoucí k čím dál četnějším masakrům na silnicích, poslanci napříč politickým spektrem se na tento občanský apel vykašlali, dokonce jim nestál ani za to, aby se v dostatečném počtu zúčastnili hlasování. Proč by pak mělo hlasovat podhradí?

Jsou ovšem země, které se mohou pochlubit 90procentní volební účastí, a přece jejich obyvatelstvu nekyne nic než holá bída, znásobená navíc atmosférou nesvobody a strachu. V téže chvíli, kdy u nás zívaly volební místnosti prázdnotou, hrnuli se Bělorusové k volebním urnám, aby si pod bedlivým dohledem tamních represivních složek v referendu odhlasovali změnu ústavy, směřující k nekonečné diktatuře stalinisty Lukašenka. Inu, každý svého štěstí strůjcem, dalo by se nad tím mávnout rukou, kdybychom si mohli být stoprocentně jisti, že jsme vůči takovým koncům imunní. Ale to nejsme, jakkoliv to teď může znít jako paranoia.

Nejde jen o to, že apatie zdejších »řadových« demokratů může vést k volebnímu triumfu rudých či hnědých extremistů. Už takhle bychom mohli rozpoznat, že některé prvky politiky pana Grosse a jeho party vykazují nápadně lukašenkovské rysy: radujte se z postkomunistických výdobytků, nechte nás drancovat tu naši předluženou domácnost a hlavně nám do toho nekecejte. My vám k tomu posvícení pustíme nějaké ty normalizační častušky a mezitím si zformujeme takový policejní aparát, že už při pohledu na něj ztratíte apetit na svobodně vyjádřený názor, i kdyby se vám nějakým nedopatřením jednou zachtělo volit.

(Annonce)