Prosinec 2004

Trestní oznámení

Milan Hulík

(V Česku stále žijí skalní zastánci nejkrvavějšího režimu světa – a nejsou zticha. Příkladem je provokatér z ze 17. listopadu 1989, estébák Ludvík Zifčák – pozn. redakce CS-magazínu)

Obvodní státní zastupitelství

nábřeží E. Beneše 3

110 00 Praha 1

Věc: Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů – přípravy k trestnému činu rozvracení republiky dle § 7 k § 92, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejích práv dle § 198a, šíření poplašné zprávy dle § 199, přípravy k trestnému činu ublížení na zdraví a vraždy dle § 7 k §§ 164, 219, 221 a 222 a schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona bývalým poručíkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem.

Oznamovatel: JUDr.Milan Hulík, Advokátní kancelář Bolzanova 1, 115 03

Praha 1

V Lidových novinách byl dne 16. 11. 2004 otištěn rozhovor redaktorky LN Renaty Kalenské s názvem: „Bude nový převrat a tentokrát poteče krev“ s bývalým důstojníkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem. V tomto rozhovoru odpovídá Ludvík Zifčák na otázky redaktorky takto:

I.

1/ Otázka: Už před šesti lety jste řekl, že s převratem počkáte, až tato republika bude na huntě, s tím, že se tak stane do osmi let.

Odpověď: „Do deseti. Já jsem tehdy řekl, že do deseti let převezmeme moc ve státě.“

2/ Otázka: Mluvíte o novém 17. listopadu. Počítáte s tím, že poteče krev ?

Odpověď: „Já jsem přesvědčený, že jestliže dojde k nějaké revoluci, tak ta revoluce nebude sametová jako v r.1989. Ta revoluce bude určitě jiná.“

3/ Otázka: Takže krvavá?

Odpověď: „No, asi to bude potřeba. Jsem přesvědčen o tom, že jinou cestou to dnes nepůjde, protože ti co vládnou této zemi, mají finanční možnosti, armádu, mají všechno. A těžko se toho budou chtít vzdát. Takže nám nezbude nic jiného, než něco takového s armádou chudých udělat.“

4/ Otázka: Vy se asi nebudete stydět za nic z minulosti KSČ?

Odpověď: „Já osobně se nestydím za nic. Já jsem 50. léta nezažil a paní Horákovou jsem nepopravoval. A jestli se stydím za KSČ…Taková byla doba. Asi to bylo potřeba.“

5/ Otázka: Bylo potřeba popravit Miladu Horákovou?

Odpověď: „Nemyslím paní Horákovou. Ale určitě bylo potřeba tuhle věc řešit nějakým takovým způsobem. Ale říkám, že jsem v té době nežil.“

6/ Otázka: Takže máte pro popravy pochopení?

Odpověď: „Když se seznámíme s veškerými fakty… Možná bychom dospěli k názoru, že to bylo potřeba. Ale netvrdím, že to potřeba bylo.“

6/Otázka: Jste pro trest smrti?

Odpověď: „Samozřejmě. Bezpochyby.“

7/Otázka: Myslíte si, že by se měly podobné věci řešit popravou i dnes?

Odpověď: „No jistě, bezpochyby. Podobné věci? Jaké? Padesátá léta? Politické věci?“

7/Otázka. Ano, politické věci.

Odpověď: „No, tak Vám to možná bude připadat šílené, ale řeknu to jinak. Myslíte si, že někdo za to, že republiku ožebračí, si za to zaslouží tříletý nebo čtyřletý trest ?“

8/ Otázka: Vám se třeba nelíbila kupónová privatizace. Tím chcete říci, že by si Václav Klaus zasloužil pověsit.

Odpověď: (Smích)

9/ Otázka: Vy se smějete, ale mě mrazí jen u samotné otázky.

Odpověď: „A co by si podle Vás člověk takového ražení zasloužil? Teď nemluvme o Klausovi.“

10/ Otázka: Ne, chci mluvit konkrétně.

Odpověď: „Zasloužil by si exemplární trest. Takhle republika se dostala někam, kde být neměla. A doplatili na to miliony lidí.“

11/ Otázka: Takže byste dal Václavu Klausovi doživotí?

Odpověď: „Já Vám řeknu jiný příklad. Čína je dnes ekonomický obr. A jestliže se tam nějaký státní nebo vládní úředník dopustí trestného činu, tak za to dostane trest smrti bez milosti. Co bych přesně udělal s Klausem… Jestli bych ho popravil… My bychom rozhodně nepopravovali.“

12/ Otázka: To se mi ulevilo, pane Zifčáku.

Odpověď: „My bychom ho rozhodně nepopravovali. Nechali bychom to na Lidových soudech. Samozřejmě by tyhle lidové soudy nebo tribunály byly uzákoněné. Doufám, že tam bude to slovo „uzákoněné“. A jestliže mám hovořit za padesátá léta, tak je potřeba ty věci znát. V té době byla studená válka, takže jsme byli na nějaké hraně. A jestliže Horáková a spol. byli obviněni ze špionáže, tak za špionáž ve válečném stavu máme i dneska trest smrti.“

II.

Podle § 7 tr. zákona „jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání,ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.“

Z odpovědí Ludvíka Zifčáka je zřejmé, že se on a členové jeho strany připravují k rozvrácení ústavního zřízení, které je základem demokratického a právního státu, kterým je ČR.

Podle § 92 tr. zákona se dopouští trestného činu rozvracení republiky ten, „kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost, se účastní násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán….“

Nejen v tomto rozhovoru, ale i v jiných a celém svém počínání dává jmenovaný najevo, že mu jde o změnu politického a právního systému republiky, o změnu jejího pluralitního stranického modelu jako základu demokratického zřízení – tedy o rozvrácení dosavadního ústavního zřízení, jak má na mysli shora uvedený § 92 tr. zákona.

V citovaném rozhovoru na jiném místě odpovídá Ludvík Zifčák na otázku redaktorky Kalenské:

Vy se k organizování převratu nehlásíte, protože byste tím porušili zákon, který zakazuje šíření extremismu?

Odpověď: „Ano, přesně. Nebudeme to organizovat tak, abychom u toho byli vidět. Nebudeme říkat věci tak, jak to chcete slyšet vy. Nechte to na nás.“

Je tedy třeba, aby orgány trestního řízení zahájily v této věci šetření a na základě zjištěných výsledků posoudily, zda-li jednání podezřelých osob dosáhlo již stadia přípravy k uvedenému trestnému činu ve smyslu § 7 tr. zákona.

III.

Podezřelý Ludvík Zifčák se „expressis verbis“ vyslovuje ve prospěch násilného a krvavého převratu v ČR. Tím nejen umocňuje shora uvedené podezření o spáchání trestného činu rozvracení republiky ve formě přípravy, ale zároveň v této formě i trestného činu ublížení na zdraví podle § 221, odst.1, ale i podle odst. 2, písm. b/ téhož paragrafu – spáchá-li takový čin na jiném pro jeho politické přesvědčení. Nepochybně je tento trestný čin ve formě přípravy naplněn i v písm. c/, tedy v případě způsobení těžké újmy na zdraví.

Militantní charakter výroků podezřelého vyvolává podezření, že ve formě přípravy je naplněna i skutková podstata trestného činu podle § 222, odst. 1, odst. 2 písm. b/ tr. zákona – způsobení těžké újmy na zdraví na jiném pro jeho politické přesvědčení a vyloučeno není ani naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu podle odst. 3 – je-li způsobena činem uvedeným v odst. 1 a 2 smrt.

IV.

Podle § 198 a/ tr. zákona ten, kdo „veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejích příslušníků, bude potrestán…

Je nepochybné, že právě toto Ludvík Zifčák svými výroky činí. Podezřelý mluví o „těch, co vládnou této zemi“, o jejich armádě a jeho výroky jsou nasměrovány vůči všem stoupencům demokratického systému v České republice a potažmo i ke všem členům jiných politických stran, než je jeho KSČ. Vůči všem, kteří respektují daný ústavní a demokratický systém, který Ludvík Zifčák spolu se svými straníky chce změnit násilnou a krvavou cestou. Jde tedy o podněcování nenávisti k určité třídě a jiné skupině osob, ale především tím podezřelý dává najevo své přesvědčení, že bude omezovat práva a svobody svých spoluobčanů nejen při uskutečňování tohoto převratu, ale i po něm. Veřejným hlásáním těchto názorů, což učinil formou publikace svého interview v LN – tedy podněcováním k nenávisti vůči nim, naplnil Ludvík Zifčák znaky skutkové podstaty takového trestného činu, včetně požadavku naplnění materielní stránky tohoto činu.

V.

Výroky Ludvíka Zifčáka vyvolávají podezření i z naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 199 tr. zákona. Podle hypotézy tohoto trestného činu „kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán….“

V ČR žije několik generací lidí. Ti nejstarší zažili totalitní režim nacistický a starší i stejně tak totalitní a násilný režim komunistický. Mnozí z nich byli těmito režimy vězněni, nehledě na jejich rodinné příslušníky, kteří jimi byli popraveni nebo umučeni. Hlásání stejného či podobného postupu, který chce podezřelý Ludvík Zifčák znovu uplatňovat vzhledem k rozdílným politickým názorům těch, kteří byli odpůrci uvedených totalitních režimů, především vůči těmto těžce postiženým lidem, naplňuje nepochybně skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy. Zatímco mladým lidem, zejména těm, kteří nezažili ani totalitní režim komunistický, nebo jej prožili jako děti, mohou výroky Ludvíka Zifčáka připadat směšné, tak pro shora uvedené mohou znít hrůzně a způsobit tak jejich znepokojení.

VI.

I když s vytáčkami, přece jenom jednoznačně v uvedeném interview Ludvík Zifčák schvaluje popravu JUDr. Milady Horákové. Tato statečná žena vězněná již nacisty, byla komunistickým režimem popravena za domnělou špionážní činnost, která ji nikdy nebyla prokázána, nehledě na to, že byla polistopadovou demokratickou justicí rehabilitována. Jejím jediným „proviněním“ bylo, že se zůčastnila schůzky představitelů komunisty protiprávně zakázaných demokratických stran ve Vinoři, na které se tito představitelé rozhodli ukončit činnost svých stran. Po mnohaměsíčním vyšetřování a mučení byla přes protesty světové veřejnosti popravena.

Schvalováním této popravy, viz slova Ludvíka Zifčáka „ale určitě bylo potřeba řešit tuto věc nějakým podobným způsobem“, či „možná bychom dospěli k názoru, že to bylo potřeba“, nebo „jestliže Horáková byla obviněna ze špionáže, tak za špionáž ve válečném stavu je i podle dnešních zákonů trest smrti“, ( za zmínku stojí přesvědčení L. Ž., že již samotné obvinění stačí pro odsouzení k trestu smrti), vyvolal jmenovaný důvodné podezření, že „veřejně schválil trestný čin a jeho pachatele“. Tímto trestným činem byla justiční vražda JUDr. Milady Horákové! Takovýmto schválením naplnil Ludvík Zifčák skutkovou podstatu formy trestné součinnosti – schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona.

VII.

Propagováním vynášení rozsudků smrti budoucími Lidovými soudy a poprav politických odpůrců a Václava Klause na prvním místě, jenom umocnil Ludvík Zifčák podezření ze spáchání výše uvedených trestných činů, včetně přípravy k trestnému činu vraždy. Poprava osoby pro její politické názory, nebo pro její oddanost k demokratické formě státu a demokratickému ústavnímu zřízení, je nepochybně justiční vraždou.Takovéto jednání (zavinění) ve formě přípravy k úmyslnému usmrcení člověka, t. j. ve „vytváření návodu, pomoci nebo jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání“, je jednáním nebezpečným pro společnost a naplňuje skutkovou podstatu trestného činu vraždy.

Vzhledem ke shora uvedenému, je tedy dáno důvodné podezření ze spáchání označených trestných činů Ludvíkem Zifčákem a proto je třeba, aby orgány trestního řízení zahájily o nich neprodleně šetření.

JUDr. Milan Hulík

V Praze dne 20.11. 2004

Příloha: kopie uvedeného článku z LN