Prosinec 2004

Bolí – nebolí, vadí – nevadí.

Vera Pokorny-Scheufler

Název článku vám možná připomíná dětské říkanky, nějakou dávno zapomenutou hru. Možná, že to opravdu nějaká nová hra je, ale zdaleka ne tak nevinná, jako ty dětské.

Jak jistě víte, jsou po celém světě roztroušeny různé spolky, sdružující ty v té které zemi se nalézající Čechy, stejně tak jako spolky různých lidí jiného původu, jiných národností. Na jejich schůzkách a akcích se hovoří především mateřštinou, jazykem dávné vlasti. Vzpomíná se, mluví a čte se v té řeči, která pro mnohé z nich už není úplně srozumitelná, ale která je spojuje. Ti šťastnější mají dokonce celé domy, kde se mohou scházet, knihovny, kde si vypůjčují knihy časopisy a filmy. Moderní svět se sice mnohým z nás otevřel jako velká knihovna elektronická a je možné se pomocí internetu každodenně dívat, co tam v dálce stará dáma, které říkáme vlast, dělá, ale osobní setkání, rozhovor v mateřštině je stejně něco jiného.

Jsme Češi, žijící v Holandsku a pokud jsme se ještě v Československu narodili, zůstane tato zem už navždy naší vlastí . Doma jsme většinou v Holandsku, v zemi, která nás přijala a ve které jsme našli svůj nový domov. Ale možnost hovořit jazykem, nazvaným mateřským, je, jak již řečeno, něco jiného. Proto se rádi scházíme v různých českých sdruženích, i když to není často. Některé české spolky jsou prastaré, například spolku Beseda v Belgii bylo letos 100 let. A to nehovořím o spolcích v zemích vzdálených, například v Americe.

Teď si určitě říkáte, že to všechno víte, a proč o tom píši. Hned vám to vysvětlím. Představte si, milí krajané, že všechny tyto spolky, všechno, co se dělalo a dělá, je vlastně zcela zbytečné.

V časopise České listy, vydávaném Ministerstvem zahraničních věcí České republiky vyšel totiž letos v září článek pana JUDr. Bohuslava Hynka s názvem: Rozpuštění spolku nebolí. Cituji: „Po patnácti letech existence končí letos svoji činnost Spolek demokratických Čechů a Slováků v Nizozemí. Nové poměry si vyžádaly efektivnější uspořádání v tendenci sílícího evropského multikulturalismu. Česko v současné době pravidelně navštěvují statisíce Holanďanů, a vice versa. Není důvod, aby se v demokratických národnostních poměrech Nizozemska vydělovala česká diaspora svou uzavřenou organizací. Členská základna spolku přechází do trilinguální Společnosti přátel Nizozemsko-Česko-Slovensko.”

Takže se vlastně těmi našimi akcemi vydělujeme a v rámci multikulturalismu jednáme zcela chybně. Můžeme prostě jet do Česka s těmi statisíci Holanďanů a máme, co potřebujeme. Komické je, že právě v posledních týdnech se u nás v Holandsku velmi drasticky ukázalo, jak je multikulturalismus těžko uskutečnitelný.

Pan Hynek se jako pracovník MZV, pověřený napsáním článku o něčem, co vůbec nezná, jistě dobře informoval o podrobnostech, i když se jimi v článku nezabývá. Určitě ví, že v Nizozemí dlouhá léta vycházel krajanský časopis Okno, v jehož redakci byl nějakou dobu i Dr. Kabela a že se tuto redakci v sedmdesátých letech podařilo na čas rozbít jen velmi dobře připravenou akcí StB. Za pomoci agenta Maráka, který se spřátelil s jedním členem redakce a vyzvěděl od něj všechno možné i nemožné. Což vyšlo v článku, otištěném v časopise Signál. To k těm “rozporům” exilantů a uprchlíků, o kterých také píše pan H. Především k nim tehdy přispěli agenti StB.

Spolek Československo-nizozemského přátelství byl založen ještě za tak zvané normalizace (tedy za vlády režimu, který si podle výsledků ankety z listopadu 2004 přeje nazpět každý pátý Čech ) jako jakýsi “vzdorospolek.” Stejné spolky byly tehdy na popud složek StB založeny ve všech „kapitalistických“ zemích, kde mělo Československo svá zastupitelství.

Dnes prý už udělali za tehdejší činností tlustou čáru a jejich činnost se soustřeďuje zejména na výhodné pobyty v Česku a upozorňuje Nizozemce, kde se dají koupit nemovitosti, jakož i na existenci Karlštejna a hory Řípu, jak je možno číst v jejich časopise “Ahoj” , vydávaném v nizozemštině. Kdo tento časopis viděl, je o jeho kvalitě okamžitě přesvědčen. Snad se“nastávající zapojení vynikajících českých osobností do činnosti Společnosti přátel Nizozemsko-Česko a Slovensko se významně promítne na prestiži tohoto občanského sdružení.” Na to si ovšem musíme počkat. Významné osobnosti, které pan H. jmenuje vynikaly odedávna především tím, že se s krajany - emigranty příliš nestýkaly.

Nevydělujme se, praví pan Hynek. Nedejme se, pravil zase kdysi F. L. Rieger. To, o čem se na krajanských setkáních často přednáší a diskutuje, jsou české dějiny, jejich proměny v běhu času a v novém, uvolněném , demokratickém pohledu historiků, jde nám o různé přístupy k dějinným událostem, hovoříme o rozdílech mezi”starou” a “novou” vlastí, o změnách, ke kterým u nás, ve vlasti, došlo a dochází. Zajímáme se o změny v našem mateřském jazyku, o neologismy a nuance jazyka, o kterých nemá člověk, pro kterého to není mateřský jazyk, ani zdání. Hovoříme také o různých zvycích a typických vlastnostech české povahy, jako právě na posledním 19. symposiu, které se částečně z tohoto důvodu setkalo s velkým zájmem. Známe od mládí českou literaturu, máme své oblíbené autory, sledujeme pozorně literaturu nynější, novou, porovnáváme. Když jedeme na návštěvu do ČR, jedeme do vlasti, každou sebemenší změnu k lepšímu vítáme a radujeme se z ní.

Ošklivé věci, které obyčejný turista vůbec nezaznamená nás bolí, dotýkají se nás. Známe různé krajiny, krajiny našeho srdce, které milujeme a do kterých bychom nikdy nevzali holandského turistu, protože by se mu tam asi nelíbilo, “není tam nic k vidění”. Než bychom toto všechno vyložili rodilému Holanďanovi, byť s upřímným zájmem o ČR, zahynuli bychom únavou - a on také. Máme rádi naši rodnou zem láskou dítěte, člověka, který v této zemi mnohdy prožil mládí, první lásky, první zklamání. Je to vztah, který nemůžete očekávat od člověka, který vyrostl v jiné zemi. Proto se “vydělujeme” a proto jsou ryze české a slovenské krajanské spolky po celém světě tak důležité.

Autor článku má též velmi inovativní názor na krajany v cizině, velmi zajímavě si je totiž rozdělil . Na univerzitě v Olomouci se vědecky zabývají emigrací a exilem. Měl by jim svůj názor sdělit, jistě by je to zaujalo. Opět cituji : “Úkoly, k nimž se spolek” (tím myslí ten spolek právě zaniklý) “hlásil, stmelily exulanty z roku 1948 a uprchlíky z let 1968-69”, atd. Takže jen v únoru byli všichni exulanti a v roce 1968-69 (jindy ne?) šmahem obyčejní uprchlíci. Děkujeme.

Byli jsme také u vzniku toho zaniklého spolku, který vznikl po listopadu 1989 a měl hrozně dlouhé jméno: Spolek demokratických Čechů a Slováků v Nizozemí pro obrodu demokracie v Československu. Iniciativa k jeho vzniku vyšla ze skupiny lidí, kteří společně od roku 1985 pořádali každoročně Symposium Čechů a Slováků v Nizozemí.

Naivně rozjařeni změnou, “pádem komunismu”, jak jsme se tehdy domnívali, chtěli jsme pomáhat své staré vlasti, Československu. Což jsme také nějakou dobu společně dělali. Pak se skupina těch, kteří se starali o pořádání symposií osamostatnila a spolek s dlouhým jménem ovládli ti, kteří se chtěli z různých důvodů věnovat jen této pomoci Československu a snad i obnově tamní demokracie. Mnohé z nich jsme před rokem 1989 na žádných setkáních zrádných emigrantů - jak jsme byli a dosud jsme nazýváni v Čechách, kde mnohým zůstalo toto slovní spojení, po léta do hlav vtloukané, zadřené pod kůží jak tříška - nikdy neviděli. Bylo by to totiž ohrozilo jejich cesty do Československa a hlavně, někteří by byli zbytečně vyhodili ty strašné peníze, které zaplatili komunistické vládě ČSSR za “upravení poměru”. Každému, což jeho jest.

Tím nechci činnost spolku ani v nejmenším snižovat, podařilo se mnoho užitečných věcí, zejména Dr. Kabela, udělal ve spolku mnohé. Jakož i Líba van Dijk. O tom se píše v článku dost podrobně, i když je vidět, že autor čerpá jen z dodaného materiálu.

Chlad, který čiší z tohoto článku v Českých listech, zasáhne člověka až do morku kostí. Není to bohužel dětská hra, je to skutečnost. Zrušení spolku nebolí, ale takové názory, jako jsou ty v článku pana Hynka, bolí. A nutí k zamyšlení: jde o jeho názory soukromé a nebo vyjadřuje názor organizace, pro kterou pracuje?