Prosinec 2004

Dobré zprávy z Kašmíru

Marek Švehla

Nejnebezpečnější místo na světě, jak Kašmír před lety otituloval americký prezident Bill Clinton, dostává naději. Tedy pokud se tak dá nazývat debata, která se konečně mezi oběma rivaly – Indií a Pákistánem – o budoucnosti sporného území rozbíhá. Na světě už jsou i první konkrétní sliby: minulý týden indický premiér Manmóhan Singh navštívil Kašmír a slíbil částečné stažení armády. S ještě ráznějšími návrhy pak přichází jeho pákistánský protějšek Parvíz Mušaraf.

Prostě realita

Jediný indický stát, v němž žije víc muslimů než hinduistů a který je považován za jeden z nejhezčích koutů planety, patří dnes k nešťastným místům. Výsledkem pákistánského odboje proti indické vládě je čtyřicet tisíc mrtvých a všudypřítomnost indických vojáků, kterých je teď podél linie příměří rozmístěno na půl milionu. Lidé se kvůli hrozbě násilností bojí chodit k volbám (účast tu bývá mezi 10 a 20 procenty). Umírnění muslimští politici, kteří indické části Kašmíru vládnou, tedy nemají silný mandát. Ekonomika, kdysi stojící na příjmech z turistiky, výrazně zchudla, Indové i cizinci mají strach do Kašmíru jezdit.

Vztahy mezi Indií a Pákistánem jsou zatížené násilím z minulosti, nebýt sporu o Kašmír, zřejmě by se už ale rozvíjely relativně normálně. Rány přebolely, na obou stranách hranice se mluví stejnou řečí, mnoho lidí spojují rodinná pouta nebo zájem o místa, která před 57 lety ve chvatu opouštěli. Na společné hranici je ale jediný přechod (v Paňdžábu), obchodní nebo kulturní styky jsou téměř nulové. Mezi oběma státy funguje pouze jedna autobusová linka, a to ještě s přestávkami. Získat vízum je v lepším případě otázka mnohaměsíčního čekání. Indové i umírnění Pákistánci by si navázání normálních vztahů přáli, v cestě ale stojí právě Kašmír.

Indická vláda formálně vznáší nárok na celý Kašmír, dnešní podoba linie příměří jí ale vyhovuje a pravděpodobně by souhlasila s její přeměnou na mezinárodní hranici. Pákistán nikoli. A podle toho také vypadají jednání. Pokud se nemůžeme na sporech kolem Kašmíru dohodnout, odsuňme je jako problém stranou a dohadujme se na vyřešení další agendy, navrhuje Indie. Napřed je nutné vyřešit Kašmír, trvá na svém Pákistán. „Na myšlenku, že půjdeme dopředu a otázku Kašmíru odsuneme stranou, nepřistoupí žádný pákistánský vůdce,“ prohlásil letos na jaře pákistánský prezident Mušaraf v debatě s indickými intelektuály, zorganizované pomocí telemostu týdeníkem India Today. „To je prostě realita.“

Plynovod a další autobus

Mušaraf se sice chopil moci vojenským převratem a i přes formální volby vládne pevnou rukou diktátora. Nutno ale dodat – osvíceného. Spolupracuje v boji proti al-Káidě a také dává najevo, že mu záleží na vyřešení problémů spojených s Kašmírem. Koncem října vystoupil před novináři se zatím nejradikálnějším plánem. V kostce řečeno – nejprve navrhuje opustit možnosti, které jsou pro obě strany nepřijatelné. Pro Pákistán je to zachování nynější linie příměří jako mezinárodní hranice, pro Indii konání plebiscitu mezi obyvateli Kašmíru o budoucnosti provincie, kterou navrhuje stále platná rezoluce OSN z konce 40. let.

Podle pákistánského prezidenta by mohla být cestou demilitarizace provincie, její rozdělení na sedm částí (pět v Indii, dvě v Pákistánu) a změna statutu na vysoký stupeň autonomie. Později pak nezávislost či kondominium pod patronací Indie a Pákistánu nebo OSN.

Odezva zatím není podle očekávání nijak nadšená. Indický premiér jen suše prohlásil, že problém Kašmíru nebude řešit přes média. „Jakýkoli plán na společnou kontrolu jakékoli části Kašmíru je v příštích patnácti letech nemožný,“ poznamenal pro BBC indický bezpečnostní analytik Džazít Singh. Nemalý odpor čeká Mušarafa i doma, kde každé ústupky Indii vyvolávají možná ještě větší mlhu před očima, než v Česku vstřícnost vůči sudetským Němcům.

Důležité ale je, že mírová jednání, která mezi oběma rivaly začala loni, pokračují, a o Mušarafově plánu se tedy bude debatovat. Například toto úterý, kdy pákistánský premiér navštíví Dillí, nebo v prosinci na další schůzce diplomatů obou států. Tam se má řešit krom jiného i to, zda Pákistán povolí stavbu plynovodu z Íránu do Indie, či nedávno ještě nemyslitelný krok – zavedení nové autobusové linky mezi oběma teritorii rozděleného Kašmíru.

(Respekt, www.respekt.cz)