Leden 2005

Dokonalý zločin v Kašperkách

Eliška Bártová

Štvanice na šumavskou podnikatelku ukazuje, jak nesnadné je žít si v Čechách po svém. Věra Kostrouchová (52) je vitální žena, přesto pro ni život v těchto dnech končí. Šumavská farmářka z Kašperských Hor zaplatila za svoji odlišnost a svéráz. Sousedé a radnice se totiž rozhodli dostat tuto ženu do kolen a teď se jim to podařilo. Za údajné týrání zvířat dala obec chovatelce nezaplatitelnou pokutu a exekucí ji pak připravila o celé sedmdesátihlavé stádo. Jak ale přiznávají sami znechucení veterináři, spíše než o týrání šlo úřadům a místním chovatelům o to zbavit se konkurenta a nepohodlného občana, který vybočuje z řady.

Já vím, bohužel

Nedaleko šumavské obce Tuškov běhá po pastvinách pes s černovlasým mládencem. Do večera musí společně sehnat ještě dvacet zatoulaných krav, aby je zítra mohla exekutorka odvézt na dražbu. Stejnou cestou odjelo před týdnem i 18 koní – a po dnešku už na farmě Věry Kostrouchové nezbude kromě několika psů zhola nic. „Tenhle statek byl pro mne jediným domovem a paní Kostrouchová takovou mojí mámou,“ říká Jaroslav Balog, jednadvacetiletý mladík, který dětství prožil v nedalekém dětském domově a ke koním na statku chodil od deseti let. „Když mě pustili z děcáku, jel jsem rovnou sem a začal jsem tu pomáhat.“ Během jeho řeči přijíždí na pastvinu auto: exekutorka se přijela podívat, zda jsou zvířata připravena na zítřejší odvoz. „Paní dostala 400tisícovou pokutu za týrání a nezaplatila, takže mojí povinností je jí odebrat majetek, kterým jsou pouze zvířata,“ říká Emílie Černovská při prohlídce stáda statných krav. „Je pravda, že takhle týraná zvířata rozhodně nevypadají, ale já s tím nic nenadělám. Mojí povinností je zvířata odvézt a vydražit.“ Pak exekutorka klopí oči: „Podle všeho to vypadá, že tohle je jenom nástroj, jak se této ženy zbavit. Spousta lidí má totiž na pozemky, kde hospodaří, zálusk,“ říká pomalu. „Město proto dalo té paní záměrně takovou pokutu, kterou nemůže zaplatit, a vědělo, že jejím jediným majetkem jsou zvířata, takže touto cestou její hospodářství zlikvidují. Já ale bohužel musím splnit svoji povinnost.“

Na kolotoči

Cesta k tomuto hořkému konci začala před osmi lety, když se čerstvá vdova a matka tří dospívajících synů přistěhovala do Tuškova u Kašperských Hor se záměrem hospodařit. Místní si na moravskou chovatelku, která předtím dlouhá léta pracovala v hřebčíně Nový Tekov, ve Slatiňanech a ve Dvoře Králové, nikdy nezvykli – a když v privatizaci získala zdejší statek, na který mělo zálusk i několik usedlíků, změnil se odstup v averzi. Paní Kostrouchová hospodařila na 300 hektarech a s dotacemi na údržbu luk a mléko její farma prosperovala. Dokonce natolik, že se stala silnou konkurencí pro okolní farmy, včetně té, kterou vlastní město Kašperské Hory. Zvířata paní Kostrouchové trávila celý rok na pastvinách a domov zde našla i řada postižených zvířat, která by jinak dávno skončila na jatkách.

Na konci roku 1998 ovšem tuškovský areál dostává nečekanou ránu: místo přislíbených 90 tisíc dotací posílá ministerstvo zemědělství jen 9 tisíc s odůvodněním, že víc nezbylo (na dotace totiž nemá zemědělec přímo nárok, jejich přidělení závisí pouze na rozhodnutí ministerských úředníků). Zajistit krmení pro 70 koní a krav bylo za těchto okolností složité, ale podařilo se. „Když bylo nejhůř, tak jsme třeba prodali krávu nebo jsme někomu pomohli traktorem svézt dříví z lesa,“ říká Jaroslav. Jenže pak někdo traktor a další stroje ukradl a neznámý pachatel začal také ničit ohradníky. Zvířata paní Kostrouchové se dostávala z pastvin do volné přírody. A začal kolotoč, který se v těchto dnech dotáčí.

Srdcem, to oni nechápou

„Zvířata se volně pohybovala po obci, na pozemku města v rekreačních osadách. Všechno okusovala, olizovala omítky, znečišťovala silnice a k nám neustále přicházely od občanů stížnosti,“ říká Alena Balounová, starostka Kašperských Hor (nezávislá). „Chtěli jsme paní Kostrouchové nějak nabourat ten její chov a jediný možný způsob byl udělit jí vysokou pokutu, na kterou nemá.“ Město proto vyslalo na statek kontrolu ze životního prostředí, která ovšem žádné problémy neshledala.

Když ale letos na jaře dal zákon městům s rozšířenou působností právo dávat pokuty za týrání zvířat, poslala starostka Balounová na statek veterinární kontrolu. „Když jsem s paní starostkou mluvil, byla úplně vzteky rozpálená do běla, že se na farmě stále nic neděje, tak jsem se tam jel podívat,“ říká šéf krajských inspektorů Václav Poláček. Při první kontrole veterináři až na zjištění typu „stáj je špinavá a nedostatečně osvětlená“ nic neodhalili. „Tak jsem jim řekla, aby přišli na jaře. Po zimě bývají zvířata vyhublá,“ vzpomíná starostka Balounová. V březnu tedy přišli inspektoři znovu – a zase nic nenašli.

Takže kýžený úspěch přinesla až třetí kontrola, při níž zrovna ve stáji umírala stará kráva. „Zvířata jsou zde permanentně ohrožena na zdraví a pohodě,“ napsali o farmě paní Kostrouchové inspektoři. „Ne že by tam zvířata snad trpěla hlady, to nikdy, ale šlo o to, že budovy a technologie byly nedostatečné,“ říká šéf veterinářů Poláček. „A také o to, že u ní chyběl ten smysl, proč zvířata vlastně chová, když je nemá na maso nebo na plemeno. Prostě si hrála na spasitelku a zapomněla, že i tak musí dbát zákonů.“

Za toto „hraní na spasitelku“ tedy farmářce letos pověřené město Sušice udělilo 400tisícovou pokutu. „Spis vám k dispozici nedám, ani naše rozhodnutí,“ říká hned na úvod tajemník úřadu Petr Novák. „Pokuta prostě musela být vysoká – šlo o celý statek a to není, jako když týráte jednoho vlčáka.“ V Kašperských Horách vzbudil trest nadšení. „Doufám, že konečně už bude pokoj,“ říká starostka Balounová. „Osm let jsme se museli dívat, jak odmítá vést chov jako ostatní. Úplně ideální by teď bylo, kdyby jí ještě dali zákaz činnosti.“

Na statku v Tuškově vládne samozřejmě smutek. „Byla to štvanice, proti které jsme už neměli šanci,“ říká paní Kostrouchová. „Ale zničili nás. Pro mne život bez mých zvířat nemá smysl.“ Nicméně v posledních dnech svitla chovatelce ještě jedna malá naděje. Postavili se totiž za ni veterináři, kteří její zvířata kontrolovali pravidelně a dlouhou dobu před likvidační vizitou. „Nelíbí se mi, co se tady děje, a chci na krajskou správu poslat dobrozdání, že na jejím statku nebyl nikdy žádný problém a zvířata netrpěla. Ta paní naopak pomáhala těm, která by jiní už dávno poslali na jatka,“ říká veterinář Ladislav Vyskočil, který na tuškovský statek za zvířaty jezdil více než tři roky. „Město ji prostě chtělo za každou cenu dostat ke zdi, a kdyby nepřišli s týráním, tak si klidně vymyslí, že je třeba očarovala. Ona se prostě od nich lišila tím, že to nedělala pro peníze, ale srdcem, a to oni nechápou. Místo pomoci se rozhodli ji utlouci. A to bychom neměli dopustit.“

(Respekt, www.respekt.cz)