Leden 2005

Pozdě sice, ale přece ...

Eva Clarová

Pozdě sice, ale přece se političtí vězňové padesátých let dočkají jakési náplasti na mnohdy dlouhá léta strádání v bolševických kriminálech, kdy po celodenní dřině ke zcela nedostačující a většinou nechutné stravě dostávali nadávky, bití kopance, pokud rovnou neskončili v korekci! Ne, že bych chtěla jakkoli snižovat pozitivní roli ,,osmašedesátníků“ - je smutné jejich pronásledování, jež následovalo poté, co se v oné době přidali na tu nesprávnou stranu barikády. Jistě to nebylo nic záviděníhodného - nemohli studovat, vykonávat svá dosavadní zaměstnání, museli opustit i velice teplá místečka, která jim soudruzi nejdříve dali, pak vzali a tak v lepším případě skončili jako uklizeči a někteří i v kriminále - ty však v žádném případě nelze srovnávat s nápravnými zařízeními padesátých a šedesátých let, ba ani s pobytem u PTP a v TNP! A jsme u kořene věci.

Kdo že to tehdy rozhodoval , kdo půjde na dlouhá léta do oněch zaopatřovacích zařízení ? Dnešní mocní spoléhají, že už se na ně málokdo pamatuje a přímých pamětníků ubývá! Kdo si dnes vzpomene na t. zv. prověrkové komise, jež působily koncem čtyřicátých a v padesátých letech nejen v úřadech, armádě, ale na všech pracovištích, vysokých a středních školách, rozhodovaly o dalších osudech těch, co ,,nešli s nimi“ - desítkáři, či uliční výbory měli moc rozhodovat, kdo setrvá v armádě, kdo smí dokončit školu a kdo smí studovat na vysoké .

Zdalipak si ku příkladu ještě dnes vzpomene tak populární spisovatel Ivan Klíma na svá rozhodnutí, kdo ano a kdo ne na vysokou školu a na jakou?! Vždyť na takových lidech a jejich pokynech závisely osudy tisíců mladých, na jejich blahovůli, jíž přihrávala tehdejší atmosféra strachu a hrůza politických procesů s vykonstruovanými obviněními a vykonaných rozsudcích smrti, pokud vše dobře dopadlo, pak odsouzených na dlouhá léta za mříže, kde PRÁCE OSVOBOZOVALA (v německých lágrech ARBEIT MACHT FREI) - v nelidských podmínkách s nelidským zacházením.

Pokusil se vůbec někdo popřemýšlet nad tím, co by bylo, kdyby nebylo nebylo onoho zrůdného systému , který krok za krokem nemilosrdně ničil své ,,třídní nepřátele“? Pokusil se někdo přemýšlet o tom, kde by oni tehdejší třídní nepřátelé dnes mohli být a kde ve skutečnosti jsou? Kdopak že to má dnes opět zelenou? Kdopak se zmocnil majetku a hlavně moci nad ostatními?