Leden 2005

Mrazí v zádech, když čeští herci hajlují v Národním

Jan Gazdík, Luděk Navara

Legendární herec Karel Höger hajloval v roce 1942, tak jako desítky jiných známých umělců, v Národním divadle. Nacisté je k tomu donutili po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Svědectví o tom přináší unikátní publikace Jaroslava Čvančary „Heydrich“, která vychází příští týden (v druhém prosincovém týdnu - pozn. red. CS-magazínu).

Stejný totalitní scénář se opakoval o pětatřicet let později a opět v Národním: loajalitu však tentokrát po známých umělcích - Karla Högera nevyjímaje - požadovali komunisté, nepříčetní kvůli dokumentu Charta 77. Disidenti v něm do té doby nejpříkřeji pranýřovali režim. Umělcům už sice nešlo jako v dobách heydrichiády o život, ale hrozily jim tvrdé výslechy na tajné policii, vyhazov z práce či nucená emigrace.

Ale nemrazí jen při pohledu na fotografie Čvančarovy studie, nýbrž i na unikátní dobové dokumenty. V jednom z nich básník Jaroslav Seifert vyjadřuje v deníku Národní práce vděk za ochranu, kterou německá Říše Čechům poskytuje, zatímco „nás londýnští emigranti“ (parašutisté, kteří zlikvidovali třetího muže Říše Heydricha - pozn. aut.) „cynickými zločiny připravili o to, co jsme chtěli s Říší vybudovat“.

„Nacisté i komunisté věřili, že když lidé uvidí své miláčky v Národním, tak si řeknou: Když oni, tak my taky,“ vysvětluje historik Vladimír Just. Čvančara připomíná, že nacisté do Národního umělce nahnali v den vypálení vesnice Ležáky. Nová kniha upozorňuje na paralelu mezi rokem 1942 a 1977

Komunisté "opisovali" při nátlaku na umělce od nacistů. Rudá totalita se inspirovala u té hnědé v přípravě anticharty 1977 v Národním divadle. Nacisté v roce 1942 na stejném místě umělce přinutili, aby po atentátu na Heydricha vyjádřili loajalitu Říši. Stejně jako komunisté po vydání Charty 77, která kritizovala režim.

"Nešlo o náhodu. Na to jsou obě akce až příliš podobné. Komunisté se zcela určitě inspirovali v roce 1977 u nacistů, když na totéž místo, s týmž motivem a někdy i tytéž umělce (například Karla Högera) přinutili k vyjádření loajality," tvrdí historik Eduard Stehlík.

Ďábel si koupil duši

Ale rozdíl tu přece jen byl: zatímco v roce 1942 šlo po atentátu na Reinharda Heydricha umělcům o život, o pětatřicet let později jim šlo především o práci. Kdo nesouhlasil s režimem, měl problém. Studentka režie Jaroslava Šiktancová okamžitě po podpisu Charty vyletěla ze školy. Paralela mezi nápadem nacistů a komunistů je jasná i podle historika Vladimíra Justa: "Mnohokrát jsem se nad tím zamýšlel. Morálně a principiálně jsou obě akce identické: jen v roce 1977 šlo o existenci pracovní, zatímco za války o život. Ďábel si ale koupil duši v obou případech."

Hajlovali i odbojáři

Obě akce toho měly společného víc: "Totalitní režimy ty lidi vydíraly," upozorňuje spisovatel Jiří Stránský. A mnozí varují před zjednodušeným odsuzováním umělců. Herečka Anna Letenská sice v Národním divadle hajlovala, ale krátce poté ji gestapo zatklo a popravilo za účast v protinacistickém odboji. A historik Vojtěch Šustek zase upozorňuje, že podobný osud měl i biskup Gorazd: v dopise německým úřadům se rozhořčil nad atentátem, přitom právě on ukrýval parašutisty, kteří atentát provedli. Herce Zdeňka Štěpánka prý trápil až do smrti jeho projev v Národním, v němž jménem umělců vyjadřoval loajalitu Říši. "Tou úlitbou chtěl zmírnit běsnění nacistů, ale málem za to po válce šel do kriminálu," říká jeho syn Martin. "Režim byl zrůdný, ne umělci!" prohlásila Vlasta Chramostová po natáčení filmu "P. F. 77". Film je totiž symbolický: hlavní hrdinka (Chramostová) po dlouhém váhání nakonec antichartu podepíše. Chramostová vzpomíná, jak antichartu (jako disidentka) sledovala v televizi: "Byla jsem zoufalá."

Kdo také vyjádřil loajalitu Říši: Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Vojta, Vlasta Burian, Karel Höger, Lída Baarová, Eduard Kohout, Václav Vydra nejst., Zdeňka Baldová, Bedřich Karen, Anna Letenská

(MFDNES)