Leden 2005

Vrtěti Tymošenkovou

Josef Greš

Jako když se malé dítě spálí o plotnu – oficiální ruská rétorika k ukrajinské krizi nabrala za posledních čtrnáct dní obrat o 180°. Zatímco před volbami se ruský prezident Vladimir Putin dvakrát osobně sešel s promoskevským kandidátem Viktorem Janukovyčem a dal skrze média velmi výrazně najevo, s kým spojuje budoucnost Ukrajiny, po krachu listopadového prezidentského klání, označeného mezinárodními pozorovateli za zfalšované, přišel dramatický obrat.

„Je nepřijatelné, aby se na voliče Ukrajiny vytvářel jakýkoli nátlak a nedal se jim prostor pro svobodnou volbu,“ řekl Putin tento týden (od 06. 12. 2004 – pozn. red. CS-magazínu) během své návštěvy Turecka v reakci na evropskou kritiku zfalšovaných voleb a dodal, že Rusko vždy ctilo zásadu nevměšování do vnitřních záležitostí té či oné země – Ukrajinu nevyjímaje. Nicméně nejdokonalejší ilustraci postoje Kremlu vůči Kyjevu poskytl ruský zatykač na Julii Tymošenkovou. Přední činitelka oranžové revoluce se tak stala dokonce objektem stíhání Interpolu.

Posviťme si na Poláky

Intenzitě velkého zklamání z nezdařeného pokusu o prosazení sobě loajálního kandidáta do čela svého velkého západního souseda odpovídala i rétorika dalších ruských představitelů, jako vystřižená z dob studené války. Kremelský politický lobbista Gleb Pavlovskij označil evropskou kritiku ukrajinských prezidentských voleb a mezinárodní tlak na jejich opakování za přípravu velkého spiknutí proti Rusku. Západ podle něj používá Ukrajinu jako testovací předpolí pro revoluci, která by se měla posléze rozšířit do Ruska. „Připravme se ne na politickou propagandu, ale přímo na revoluci,“ uvedl v rozhovoru pro ruskou televizní stanici NTV.

Rétorika studené války, jež později zazněla i z úst prezidentského poradce Sergeje Jastržembského a dalších ruských politiků (své do oleje přilili i moskevský starosta Jurij Lužkov a extremistický předák Vladimir Žirinovskij) se obrátila zejména proti Polákům. Ty Kreml označil za hlavní viníky „vměšování se Západu do vnitřních záležitostí Ukrajiny“. Do popředí ruské pozornosti Polsko vytáhly nejen zprostředkovatelská mise prezidenta Kwaśniewského či přítomnost polských studentů v kyjevském táboře opozičního kandidáta Viktora Juščenka, ale i neopatrné výroky ukrajinského opozičního předáka Boryse Tarasjuka, který na konci listopadu nepravdivě varoval polský Sejm před přítomností „několika stovek po zuby ozbrojených příslušníků ruských jednotek OMON v Kyjevě“.

Jak jsme objednali…

Zatím poslední z řady kremelských překvapení poté přišlo ve středu, kdy na oficiální stránce Interpolu několik hodin visel ruský zatykač na pravou ruku ukrajinského opozičního předáka Juščenka, ukrajinskou poslankyni Julii Tymošenkovou. Obvinění, které po pár hodinách opět ze stránek Interpolu záhadně zmizelo, hovořilo o podezření z podplácení vysokých představitelů ruského ministerstva vnitra v 90. letech, kdy Tymošenková měla spolu se svým manželem Oleksandrem prosperující obchodní firmu zaměřenou na dovoz energie z Ruska.

Ruská vojenská prokuratura vydala letos 23. září na ukrajinskou opoziční aktivistku zatykač poté, co nereagovala na předvolání ruské policie k výslechu. Tymošenková byla zanesena do ruského seznamu policejně hledaných osob. Jakkoli je o podstatě obvinění možné diskutovat, časový sled událostí jasně naznačuje, že za zatykačem je politická objednávka Kremlu.

Moskevská hysterie přitom neměla nejmenší opodstatnění. Geopolitická fakta o Ukrajině hovoří z ruského pohledu jasně: ukrajinský východ, ve kterém jsou koncentrovány tři čtvrtiny ukrajinského hrubého národního produktu, je k ní silně vázán ekonomicky i kulturně. Osm procent ukrajinské ropy a zemního plynu dochází z Ruska a čilá obchodní výměna v dalších oblastech také mluví jasně. S odstupem je proto jasné, že ruský mediální tanec kolem Ukrajiny byl minulý týden především snahou zakrýt vlastní prohru. „Ukrajinská krize uštědřila Putinovi vážnou politickou ránu,“ říká analytik Rádia Svobodná Evropa/Svoboda Donald Jensen. „Jím dlouho protežovaný kandidát na Ukrajině prohrál, a on sám proto vypadá jako slabý, nerozhodný a neschopný. Nešlo o první pokus, kdy se jeho režim pokusil o vývoz řízené demokracie do blízkého zahraničí, ale o první případ, kdy se setkal s tak otevřeným nesouhlasem,“ dodává Jensen.

(Respekt, www.respekt.cz)