Leden 2005

Čtenářům Stopaře k Novému roku

Ross Hedvíček

Frank Nykl mi nabídl, abych napsal pár řádků k Novému roku. Nejsem si jist, zda jsem k něčemu takovému kvalifikován - nikdy jsem totiž nebyl tramp - aspoň ne v tom českém slova smyslu. Téměř určitě bych trampem byl, protože tak nějak vývojově jsem k tomu směřoval - ale čas utíkal příliš rychle a já jsem byl taky vždy dost "muž činu" - tedy od nápadů k akci u mne nikdy nebylo příliš daleko a tak jsem to už nestihl. Proto jsem se nestal trampem - jakkoliv to zní nelogicky.

Moje začátky, tedy když jsem byl ještě malý, mne k trampství předurčovaly. Hlasatel, Vpřed, Rychlé šípy, Foglar a pak moje kniha nejoblíbenější: Ernest Thompson Seton - Dva divoši. Yan, Sam a malý Guy. Kanada mne tak zaujala, že jsem už o tom ani nechtěl číst, chtěl jsem tam rovnou žít. Hlasitě jsem oznamoval své cíle už coby dvanáctiletý.

Nebrali mne vážně a doba tehdy stejně nepřála dětským snům (a slyším, že u vás nepřeje dodnes) a zkušenější mi pravili: "Drž hubu s Kanadou, vole, nebo tě zavřou!" Nezavřeli mne - už to nestihli. Tak mne aspoň odsoudili v nepřítomnosti na řadu let do vězení - a já jim to dodnes nemohu zapomenout. Kašlu na to, že tehdy byla taková doba! Pořád si myslím, že pár lidí v zemi, kde jsem se narodil, by i dnes zasloužilo pár přes držku. A pak znova z druhé strany!

A tak jsem já, nepřítomný odsouzenec, skončil v Kanadě - v té mytické zemi trampů. Sice jsem objevil, že vše od dob E. T. Setona dost změnilo, trampi nikde žadní, ale Niagara temně hučela pořád. A proč tábořit u nějakého splávku na Moravě na Břehuli, když existují Niagarské vodopády? Nakonec jsem tam u Niagarských vodopádů bydlel celý rok.

Viděl jsem stáda bizonů, mustangů (to že byli vystříleni, je jen komunistická propaganda), viděl jsem medvědy černé i šedivé (a držel jsem se opodál), viděl jsem losy (moose) se toulat ulicemi města. Kanadská divočina je krásná - o tom není pochyb - a kanadská divočina začíná tak padesát metrů za posledním barákem ve městě. Ovšem je to krásné jen tak tři měsíce v roce. Zbývajících devět měsíců je v Kanadě zima - a to nám nikdo neřekl ani Vpřed, ani Hlasatel, ani Foglar a nakonec ani E. T. Seton - lhali nám, přátelé! Utajili před námi závažné skutečnosti! Kanadská zima je něco strašného! Taková zima nemůže být ani na Sibiři, protože kdyby byla, tak tam Uljanov, Džugašvili a ti ostatní grázli pomrzli, a VŘSR se nikdy nekonala a v Rusku by vládl car dodnes!

V Kanadě jsou dva druhy mrazu - mráz bez větru a mráz s větrem, čemuž se říká "windshield factor". Když je mráz v závětří -30 stupňů Celsia, tak mráz na otevřeném prostranství je -50 stupňů Celsia plus minus pár stupňů. Zima v Kanadě začíná v polovině září a konci začátkem června. Pak je léto. Jaro a podzim v Kanadě není. Každé ráno v zimě vylezete z postele a pustíte rádio. Rádio nepřetržitě vysílá stále dokola zprávy o počasí - a zaplať pánbu za to - s varováním. Zprávy zní asi takto: "Dnes bude krásné svítit sluníčko a venku bude -40 stupňů Celsia. Dobře se oblečte, protože když budete venku déle jak 3 minuty, tak vaše veškerá nechráněná pokožka utrpí omrzliny druhého a třetího stupně. Have a nice day!"

Anebo jak rychle dokáže zmrznout plivanec ve vzduchu. Nevěřil jsem tomu, myslel jsem si, že je to nějaká legrace, kanadský žertík, zálesácká latina - dokud jsem to nezažil. Odplivnete si a on ten plivanec zmrzne už při letu ve vzduchu - předtím než dopadne na zem. A když dopadne na zem - tak to cinkne a zazvoní! Céčko! Kdybyste si dokázali odplivávat v dostatečně rychle kadenci, tak byste mohli odzvonit a odplivat melodii Jingle Bells!

Ovšem i odplivnout si musíte umět - protože jinak vám to zmrzne přímo na kníru nebo na vousech a to není nic příjemného. Když to pak honem rvete pryč, tak si trháte i s chlupy přímo z obličeje. A musíte být stále dobře oblečeni, aby vám netáhlo na ledviny - protože to by se vám chtělo brzo jít čurat. A to je v kanadském mrazu téměř nemožné. Viděl jsem nešťastníky, kteří to už nemohli vydržet a museli se vyčurat - nejenže utrpěli omrzliny na "nechráněné pokožce" - ale tryskající proud mrzl téměř okamžitě a močící dobrodruh se po vyčuraní musel ulomit, aby mohl odejít!

Takže se ani není co divit, že velká část Kanaďanů toho má za celý život v Kanadě dost a jak jen to je možné, tak se odstěhují na Floridu a tam si na Vánoce a Nový rok vzájemně vyprávějí příběhy o tom, jak velká zima je tam "up North". Já jsem jeden z nich...

Všem čtenářům Stopaře, trampům i Frank Nyklovi přeji všechno nejlepší k Vánocům a do nového roku.

Rosťa Hedvíček