Leden 2005

Dolar stále klesá

Marek Hudema

„My devizoví spekulanti pravděpodobně umřeme nudou,“ stěžoval si na příliš stabilní dolar ještě před dvěma měsíci známý finančník a filantrop George Soros. Teď již určitě nudou neumírá. Americký dolar nebývale klesl, vůči euru (i české koruně) je nejlevnější v historii. Kdo si vzpomene, jak před pár lety byli evropští politici nervózní z „příliš slabého“ kurzu nově vzniklé společné měny, ten může být nyní překvapen. Šéf americké centrální banky Alan Greenspan zůstává v klidu, ministr financí Spojených států John Snow rovněž, zato Západoevropany jako by opět rozbolela hlava – tentokrát z „příliš silného“ eura.

Pevné čínské pouto

Spojené státy mají už delší dobu dvojí vysoký schodek – jednak ve státním rozpočtu, jednak v obchodní bilanci (dovoz výrazně převažuje nad vývozem). Z této nerovnováhy těží zejména Čína, Japonsko a země vyvážející ropu. Jejich obchod s Amerikou je ve vysokých přebytcích, takže získávají ohromné množství dolarů, které buď ukládají jako rezervu, nebo za ně nakupují americké cenné papíry či investují přímo v USA. Pokud se v takové situaci ponechá kurz čistě tržním silám, dřív či později musel dolar oslabit, aby se obchod dostal znovu do přirozené rovnováhy (američtí exportéři budou nyní vyvážet levněji).

Takové rovnováhy by se dalo docílit i jinak, zásahem z centra – americká centrální banka mohla například zvednout úrokové míry. V tomto případě by ovšem přibrzdila i růst celé ekonomiky. A to z celkem pochopitelných důvodů nechce. Americké hospodářství ještě nejede na plný výkon, dosud se zcela nevzpamatovalo z následků deprese po 11. září, proč ho tedy ještě přiškrcovat.

Je tu ovšem háček. Klesající kurz se nijak zvlášť neodráží v obchodu s Čínou. Tamní měna jüan je pevně navázána na dolar, takže jakékoli výkyvy dolaru k dalším měnám nemají na čínský export do USA žádný vliv. Podle řady kritiků je kurz čínského jüanu uměle podhodnocen, pekingské komunistické politbyro však celkem pochopitelně nevidí důvod, proč tento stav rychle měnit. Vždyť i díky masivnímu exportu do Ameriky dnes Čína ekonomicky roste o neuvěřitelných 9 % ročně. Podle výpočtů provedených americkou centrální bankou by desetiprocentní posílení čínského jüanu vůči dolaru – k němuž by zřejmě minimálně došlo po uvolnění oficiálního kurzu – vedlo ke snížení čínského hospodářského růstu zhruba o jednu třetinu.

Z podobného důvodu funguje jen v omezené míře pokles dolaru vůči japonskému jenu. Země vycházejícího slunce se dosud zmítá v krizi a zdražení jejího exportu by stav tamní ekonomiky ještě zhoršilo. Proto japonská centrální banka drží pokud možno nízký kurz jenu k dolaru (Japonsko například nakupuje na světových trzích americkou měnu, aby posílilo dolar).

Jak dlouho ještě

Propad amerického dolaru tak nejvíc zasahuje Evropu, přesněji řečeno země používající euro. Přitom Evropa má dost svých vlastních ekonomických problémů – nepružný trh práce, nadměrná regulace bránící rozvoji podnikání, nedostatečné investice do vědy a výzkumu… A teď ještě slabý dolar, přiškrcující evropské vývozy! Navíc v době, kdy domácnosti málo utrácejí (meziroční růst spotřeby domácností v eurozóně je kolem 1 %) a západoevropskou ekonomiku mají táhnout vzhůru hlavně vývozy.

Není divu, že se ekonomové obávají o už tak dost chabý hospodářský růst „staré“ Evropy a ministři financí eurozóny volají po americké vládní akci. Ovšem marně. Strážce dolaru Alan Greenspan odmítá brzdit americké hospodářství prostřednictvím růstu úrokových sazeb. Americký ministr financí John Snow sice tvrdí, že USA stále stojí za svou politikou silného dolaru, ale nijak se nehrne do snižování deficitů. Směnné kurzy označuje čistě za „záležitost trhu“.

Kurz dolaru tedy klesá, americkým exportérům se snižují náklady, ekonomika USA pokračuje v růstu, Čína se úspěšně brání mezinárodnímu tlaku na uvolnění své měny a americké ekonomické problémy odnáší hlavně eurozóna. Věštit kurzy je riskantní podnik, nicméně v tomto případě se zdá, že přes dočasné výkyvy dolar zůstane hodně slabý ještě dlouho.

Češi vydělají

Co to všechno znamená pro Českou republiku, která neplatí eurem? Zatím z této pozice může spíš těžit. V dolarech více dovážíme (tudíž se zlevní například ropa nebo elektronika) a vyvážíme hlavně do eurozóny. Je ovšem možné, že kvůli kurzu eura k dolaru se oslabí hospodářský růst u našeho největšího obchodního partnera – u eurem platícího Německa. I na takovém vývoji by mohlo Česko z dlouhodobého hlediska vydělat. Velcí němečtí vývozci by totiž museli hledat nové možnosti, jak dál snižovat své výrobní náklady. To lze udělat například tak, že firma bude nakupovat díly v nějaké blízké levné zemi, nebo do této země rovnou přesune celou výrobu. A touto zemí by v případě Německa byla mimo jiné Česká republika.

(Respekt, www.respekt.cz)