Leden 2005

Kdo z nás podváděl víc

Marek Hudema

Pokus o smírné řešení největšího obchodního sporu mezi Spojenými státy a Evropskou unií v historii skončil minulý týden (od 06. 12. 2004 – pozn. red. CS-magazínu) fiaskem. Na půdě Světové obchodní organizace (WTO) tak stále leží dvě vzájemné žaloby: proti Americe za to, že skrytě a v rozporu s pravidly WTO dotovala vývoj letadel Boeingu, a proti Evropské unii za to, že neméně protiprávně podporovala Airbus. Nový evropský komisař pro obchod Peter Mandelson byl ochoten ke kompromisu ve stylu „zapomeňme na staré spory a pojďme dál“, ale jeho americký protějšek Robert Zoellick ještě přitvrdil. Obvinil evropské státy, že chtějí dát Airbusu další výhodnou půjčku, a pohrozil, že jednání o smíru ukončí a požene spor před rozhodčí tribunál WTO. To by znamenalo novou obchodní válku mezi Evropou a Amerikou a ve výsledku by to poškodilo obě firmy.

Vzpírá se to logice

Prodej velkých dopravních letadel se v současné době vzpamatovává z poklesu, který vznikl v roce 2001 kvůli útoku teroristů na Spojené státy. Na trhu soupeří pouze dvě firmy – Boeing a Airbus (ten je součástí panevropské firmy EADS). Získá-li jeden objednávku, druhý nutně tratí. Až dosud v soupeření vedl Boeing, ale letos se poměr změnil. Podle amerického časopisu Newsweek Airbus do konce letoška prodá 315 letadel, zatímco Boeing 285. Vedení Airbusu by mělo vydržet ještě další čtyři roky – pak se má na trhu objevit protitah Boeingu, jeho nový stroj 7E7, přezdívaný Dreamliner. Evropané pak pro změnu chystají svůj A 350, jenž by měl vzlétnout nejpozději dva roky po Dreamlineru.

Obě společnosti zaměstnávají desetitisíce lidí a jsou zatím ziskové – mírně, ale přece. Ovšem Boeing je na tom vzhledem ke klesajícímu počtu objednávek a k nutnosti tvrdé restrukturalizace (firma chce v průběhu dvou let zrušit 30 tisíc pracovních míst a věnovat se spíše montáži už hotových dílů) momentálně hůř. Proto dal letos v srpnu americké vládě podnět k akci. „Že by Boeing ztrácel své místo na trhu kvůli tomu, že je Airbus lepší, to se vzpírá veškeré logice,“ prohlásil suverénně viceprezident Boeingu pro mezinárodní vztahy Ted Austell.

Jenže své problémy si Boeing zavinil do značné míry sám. Málo investoval do vývoje (za poslední tři roky 2,8 miliardy, tedy méně než třetinu toho, co Airbus), takže poslední novinkou firmy je čtrnáct let starý Boeing 777. Dále se na firmu valí skandál, kvůli němuž jí hrozí ztráta amerických vojenských zakázek v hodnotě 23 miliard dolarů. (Jde o to, že výběrová řízení zmanipulovala v jeho prospěch významná úřednice Pentagonu Darleen Druyunová a dostala pak za to od Boeingu křeslo viceprezidentky s platem 250 tisíc dolarů ročně.) A konečně měl Boeing dlouho složitou řídící strukturu v čele s 28člennou výkonnou radou. Tu dokázal zjednodušit až loni nový šéf podniku Harry Stonecipher, přezdívaný pro svůj agresivní styl řízení Sekyrář Harry.

Od Hamburku po Illinois

Letos v říjnu, měsíc před prezidentskými volbami, podala americká vláda stížnost u WTO kvůli údajným nelegálním evropským subvencím pro Airbus. Krok měl mimo jiné posílit postavení prezidenta George Bushe coby obhájce amerických ekonomických zájmů. Američané prohlašují, že Airbus dostal od vlád největších evropských zemí od svého založení v roce 1970 přímou či nepřímou státní podporu ve výši zhruba 40 miliard dolarů. Podle amerického ministra obchodu Zoellicka není snadné vyčíslit přesnou sumu, protože šlo o různé formy státní pomoci včetně půjček, jež potom společnost nemusela vrátit.

Velká města jako Hamburk nebo Toulouse zdarma poskytla pozemky či služby pro zakládání nebo rozšiřování závodů. Dalších 15 miliard dolarů dostal podnik na rozjezd výroby letadel. Američané připouštějí, že bez toho by podnik nepřežil svá dětská léta – nyní jde ovšem o největšího výrobce velkých civilních letadel, jaký už podporu pro začínající firmy nepotřebuje.

Evropané kontrovali podobnou stížností proti Boeingu. Evropská komise v ní obvinila Spojené státy, že prostřednictvím vesmírné agentury NASA, ministerstva obrany a agentury ministerstva obchodu poskytovaly od roku 1992 Boeingu nedovolené subvence na výzkum a vývoj ve výši asi 23 miliard dolarů. Stát Washington, kde má Boeing své montážní haly, měl navíc firmě poskytnout daňové úlevy ve výši dalších 2,8 miliard dolarů. Stejným způsobem přispěl Illinois a dalších 200 milionů měl Boeingu odpustit americký stát Kansas tím, že koupil jeho dluhopisy. Dotace navíc dostával Boeing i oklikou: okolo tří miliard dolarů získal za poslední tři roky jako vývozní subvence.

Bylo by to šílenství

Snaha Američanů hnát současný spor na ostří nože má donutit Evropany k ukončení dotací pro Airbus a poskytnout Boeingu alespoň chvíli oddechu v konkurenčním boji. Zejména jde o to, že evropské vlády jsou údajně připraveny poskytnout Airbusu výhodné půjčky na vývoj a výrobu nového letounu A 350, a tím možná urychlit jeho zavedení na trh.

Pokud se spor dostane až před rozhodčí Světové obchodní organizace, mohla by z toho vzejít další obchodní válka, při níž WTO dovolí jako sankci používat odvetná cla. Takových bitev už Evropa s Amerikou vedla několik desítek (naposledy o cla na ocel, o dovoz geneticky upravených potravin nebo o dovoz hovězího vypěstovaného s použitím hormonů).

Vzájemné uvalení cel by neprospělo žádné ze stran, hůř by však postihlo v současné době Evropany. Zahraniční obchod je totiž v současné době, kdy na starém kontinentu stagnuje domácí poptávka, důležitým motorem ekonomického růstu EU. Navíc by to nebylo výhodné ani pro obě svářící se firmy. Airbus má dodavatele součástek i v USA (General Electric či Honeywell) a Boeing naopak v Evropě (Dassault Systemes a Finmeccanica).

Ani rozsudek Světové obchodní organizace by ke všemu nemusel vést k zastavení dotací pro konkurenta. Dobře to dokládá velmi podobný spor jiných dvou leteckých výrobců, kanadského Bombardieru a brazilského Embraeru. V roce 1996 na sebe obě země podaly vzájemné žaloby kvůli nelegálním subvencím, WTO uznala obě za oprávněné a schválila vzájemné sankce. Ani jedna strana dodnes nepřestala dotovat svého výrobce, zato obě vlády i obě firmy ztratily při vedení sporu značné množství peněz i času. „Nakonec obě strany říkají, že to bylo šílenství,“ komentuje to nyní mluvčí kanadského ministerstva zahraničí Andre Lemay.

(Respekt, www.respekt.cz)