Leden 2005

Banky podle Alláha

Pavel Kohout

Islámský fundamentalismus, který je celosvětově na vzestupu, se odráží i ve světové ekonomice. Ještě před třiceti lety islámské bankovnictví, které jde proti trendům moderního tržního hospodářství, existovalo víceméně jen na papíře. Dnes dosahuje majetek islámských bank hodnoty téměř 400 miliard dolarů. Statistiky IFSB (Islamic Financial Services Board) uvádějí, že v současnosti islámské banky shromažďují polovinu úspor domácností v zemích islámského světa. Jejich vklady stále rostou, a to i v zemích, kde donedávna náboženství nehrálo ve veřejném životě žádnou větší roli, například v Malajsii. Tento rozvoj přitom není možno zdůvodnit žádnými čistě ekonomickými výhodami.

Mezi lichvou a marxismem

Je-li řeč o islámu a financích, každému se vybaví zákaz úroků. V koránu ale není zakázán úrok, nýbrž jev zvaný „ribá“. Toto slovo je sice často překládáno jako úrok, ale rozhodně nejde o přesné vysvětlení a i v samotném islámském světě pro ně existují různé výklady. Podle některých interpretací znamená ribá lichvu, tedy nepřiměřeně vysoké úroky. V Mohamedově době představovala lichva závažný sociální problém, stejně jako za raného křesťanství. Západ ale nakonec povolil bankovnictví už ve středověku, i když zákaz vybírání nadměrného úroku zůstal dodnes. Ve většině evropských zemí je lichva trestná. V USA existovaly dokonce až do 80. let zákony, podle kterých byl v některých státech povolen pouze 5% úrok bankovních vkladů ročně (což bylo směšně málo v situaci, kdy inflace přesahovala 10 %).

Jenže podobná omezení se vyskytují v islámském světě dosud a hlavně v mnohem větší míře. Například egyptský občanský zákoník z roku 1949 stanovuje maximální povolenou výši úrokové sazby i pro úvěry na 7 % ročně, což je překvapivě málo, pokud si uvědomíme, že spotřebitelské ceny vzrostly v období 1975–95 přibližně dvacetkrát. Věřitel by tedy zaznamenal reálnou ztrátu téměř 10 % ročně. Navíc podle radikálnějších interpretací, které v posledních letech mají celosvětově stále větší váhu, představuje zákaz ribá zákaz úroku vůbec. Doposud se tento zákaz se stoprocentní důsledností dodržuje pouze v Íránu, kde centrální banka ani nevyhlašuje základní úrokové sazby.

Islámské bankovnictví také často zakazuje jakékoli záruky, a tedy i pojištění. Jde o zobecnění zákazu úroků, neboť úrok je chápán jako garantovaný výnos, a také o to, že se nelze protivit vůli Alláha – tedy pojišťovat se proti nepřízni osudu. Zatímco na Západě je kladen velký důraz na povinné pojištění bankovních vkladů a pojištění vůbec, islámské bankovnictví jde proti tomuto vývoji. Některé výklady termínu ribá se dokonce blíží marxistickému pojetí nadhodnoty. Podle něj vlastníci výrobních prostředků (například půdy nebo továren) neplatí svým zaměstnancům část mzdy za odvedenou práci a z ní na jejich úkor tyjí, což je třeba potlačit. Vlivný irácký ajatolláh Muhammad Bákir as-Sadr (na Západě je známější jeho syn Muktada Sadr) vypracoval na tomto základě ekonomickou teorii, která odmítá soukromé vlastnictví přírodních zdrojů a půdy jako neislámské.

Půjčky bez úroků

Jak ale může bankovnictví fungovat bez úroků? Podstatou řešení je sdílení výnosů a rizik. Dlužník i věřitel se podílejí na ziscích i ztrátách z financovaných projektů. Investor svěří podnikateli finanční prostředky. Podnikatel s nimi hospodaří a investorovi vrací vypůjčené peníze plus dohodnutý podíl na zisku. Arabsky se tento systém nazývá „mudáraba“. Investor nemá garanci návratu, v případě ztráty může přijít o všechny svěřené prostředky. V bankovním prostředí nesou riziko jak banky, tak vkladatelé. Nikdo nemá nic zaručeno. Islámské bankovnictví je tak obecně mnohem vlídnější k dlužníkům než západní komerční bankovnictví. Tento systém představuje překážku hospodářského růstu.

Mudáraba může docela dobře fungovat pro financování jednoduchých projektů, například obchodní karavany. Osvědčila se v prostředí, kde se jednotlivé proti-strany navzájem znají a spoléhají spíše na důvěru než na vynutitelnost práva soudní cestou, kde by bylo potřeba v případě nezdaru investice obtížně dokazovat úmyslně špatné hospodaření dlužníka. Moderní ekonomika ale vyžaduje nástroje vhodné pro financování dlouhodobých a složitých projektů – v tomto směru nemá klasický úročený úvěr s jasně stanovenými pravidly konkurenci. Proto jsou stále ještě největší banky v islámských zemích založeny převážně na klasickém západním principu.

Plná nebo téměř úplná islamizace se doposud uplatňuje jen v Íránu, Súdánu a v Pákistánu. Ovšem na druhou stranu se v honbě za klienty komerční banky v islámských zemích i na západě snaží vycházet vstříc muslimským věřícím a jejich vzrůstajícímu fundamentalismu. V srpnu 2004 například získala licenci první britská čistě islámská banka, Islamic Bank of Britain.

Ropa nestačí

Státy, které využívají normálního pojetí úroku, kladou důraz na ochranu věřitelů a vymahatelnost práva, mají mnohem lepší ekonomické výsledky než systémy založené na opačných principech. Například jeden ze vzorů islámského bankovnictví, Írán, by mohl být díky svým zásobám ropy velmi bohatou zemí. Ale jeho HDP na obyvatele je téměř devatenáctkrát nižší než ve Spojených státech. To je kromě uzavřenosti Íránu vůči okolnímu světu způsobeno také tím, že díky neexistenci skutečných úroků velká část místních bank půjčuje pouze málo výnosným státním podnikům nebo spřízněným politikům, u nichž mají jistotu vrácení dluhu.

Tento příklad dobře ilustruje omezené možnosti islámského bankovnictví. Islámské bankovnictví nepředstavuje samo o sobě pro Západ vážnou výzvu, ale jeho bouřlivý rozvoj v posledních letech je nepříjemným signálem, který naznačuje prohlubování propasti mezi západním světem a světem islámu.

(Respekt, www.respekt.cz)