Leden 2005

Zakázat KSČM? Jste normální?

Jan Kovalík

Měli tiše vymřít, ale místo toho jsou pořád zde, oblíbení a znovu při chuti. Čím dál hlasitěji se hlásí ke své vražedné minulosti s upozorněním, že ten, komu se to nelíbí, si to dřív nebo později šeredně odskáče. Státní moc přitom jejich výhrůžky sleduje mlčky a bez reakce. Jako by už komunisté znovu byli silou, která může všechno – třeba i beztrestně porušovat zákon.

Přejde nás smích?

Puč v roce 1948 a následný teror s popravami a koncentráky popisují jako „zrod spravedlivého zřízení“. Masového vraha, který to všechno z Pražského hradu na pokyn Moskvy řídil, velebí jako významnou historickou osobnost. Leninovu ruskou revoluci, počátek gulagů a všech totalitních hrůz, prohlašují za „stále platnou inspiraci, jak smést stoupence kapitalistických pořádků“.

To je malá ukázka z veřejných vystoupení vůdců současné Komunistické strany Čech a Moravy. Zatímco ovšem policejní hledáček dnes monitoruje každou sešlost pravicových extremistů a zatýká puberťáky za nacistické nášivky na bundách, veřejná propagace nenávisti a násilí jménem konkurenční rudé ideologie prochází bez povšimnutí. „Absolutně nechápu, proč to žádný z odpovědných orgánů nestíhá,“ kroutí hlavou advokát Tomáš Sokol, který se ještě jako pražský městský prokurátor pokusil komunisty zakázat hned v roce 1990.

Na Policejním prezidiu se extremismem zabývá zhruba sto třicet lidí. Kriminalista Ivo Špičan je jeden z těch, co mají hlídat hrozby z levice – otázky ohledně KSČM ale zpočátku nechápe. „Myslíte, jestli se zabýváme komunisty v parlamentu?“ ptá se Špičan. „Tak to ne, KSČM není předmětem našeho zájmu.“ Na shromáždění KSČM prý jeho lidé nechodí, takže jim například ušel nedávný vzkaz: „Všem, kteří se nám dnes posmívají, chci připomenout slova svého velkého jmenovce: Přejde vás smích,“ prohlásil před dvěma týdny šéf zdejší komunistické mládeže Josef Gottwald během každoročního srazu nad hrobem Klementa Gottwalda, kde bolševici zcela nerušeně volají po návratu před rok 1989. Znamená to tedy, že členové a představitelé KSČM jsou vyňati z povinnosti dodržovat zákony, konkrétně ten zakazující propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod? „A jak bych je měl podle vás stíhat?“ říká policista Špičan. „To bych neustál, mám určitou životní zkušenost. A taky – kam by to všechno vedlo? Tady měl každý v rodině nějakého komunistu a to chcete stíhat lidi za to, že byli členy Lidových milicí?“

O minulost však přece nejde. Jde o to, proč dnes policie nestíhá stejně jako neonacisty i ty, kteří oslavují rudou formu totality a pracují na jejím návratu? „Není to stejné. Nacismus byl odsouzen jako zločinecký režim, u komunismu si tím nejsem jistý,“ říká Špičan, jehož předmětem zájmu jsou primárně české anarchistické bojůvky. Přítomnost ve sněmovně však nedělá z komunistů „normální“ stranu jen v očích policie. Vyhýbavě se k otázkám ohledně postihu za protizákonné projevy komunistů vyjadřují též státní zástupci. „Je třeba zvažovat, nakolik jsou jejich výroky nebezpečné pro společnost a nakolik by bylo kriminalizací jejich tvrzení ohroženo ústavou garantované právo na vyjádření svého názoru,“ říká vzorným úřednickým žargonem mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Martin Omelka.

Čím je tedy pro společnost nebezpečnější holohlavý teenager než oslava diktatury z úst představitelů parlamentní strany? „K tomu se nebudu vyjadřovat,“ říká Omelka. Na otázku, proč není možné obvinit osoby veřejně propagující nenávist a nesvobodu, nestihla pro velkou zaneprázdněnost celý týden odpovědět ani nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.

Jen tak dál, troubové

Ačkoli při zdejší debatě o zákazu komunistické strany často zaznívá argument, že není možné zakázat partaj, kterou volí dvacet procent voličů, nedávný příklad z Belgie ukázal, že to možné je. Tamní strana Vlámský blok měla více než čtvrtinovou podporu elektorátu a od svého vzniku v osmdesátých letech vystupovala agresivně proti uprchlíkům. „Pošleme všechny imigranty domů,“ bylo jedno z jejích oblíbených hesel. Teď v listopadu však stranu nejvyšší soud shledal rasistickou a postavil ji mimo zákon. Tím Vlámský blok přišel o vládní dotaci a o přístup k médiím. A pozorovatelé zdůrazňují, že i když si současní představitelé partaje nepochybně brzy založí nový politický spolek, budou ve svých veřejných projevech mnohem opatrnější, a štvanice proti přistěhovalcům tak ztratí na hrozivosti.

Mezi zdejší a belgickou situací je jeden zásadní rozdíl: Vlámský blok byl zcela pomíjen ostatními stranami. „Xenofobie a šíření nenávisti je mezi demokratickými stranami v Belgii považováno za neslušnost a je normální takovou stranu ignorovat,“ říká Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. V Česku jak známo havlovská cesta přehlížení padla a od své účasti na volbě současného prezidenta republiky Václava Klause jsou komunisté respektovanou „politickou silou“. Takže šlo by zde vůbec využít belgickou zkušenost a stranu propagující návrat k diktatuře zakázat? „Ano,“ říká už citovaný advokát Sokol. „A nepomohlo by jim ani dovolání k Evropskému soudu, protože by nebyli zrušeni za činy svých předlistopadových předchůdců, na které navazují, ale za to, že tyto činy dnes oslavují.“

„Úvahami o zákazu KSČM se nezabýváme,“ sděluje mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová. „Návrh vládě vyžaduje doloženou nezákonnou činnost této strany a takové údaje v současné době nemáme k dispozici.“

(Respekt, www.respekt.cz)