Leden 2005

Taxikáři jak sv. Václav

Vladimír Kučera

Cizinci se přijedou podívat na zlatou Prahu stověžatou. Hned na začátku návštěvy často zjistí, že je to město stozlaté. Alespoň pro taxikářský uvítací výbor. Jak se stalo nedávno poslankyni Bundestagu.

Hosta po takové vstupní zkušenosti napadne, jaká jsme to my Češi okrádací parta. Začne na zdejší hledět skrz prsty. Což samozřejmě české neloupežníky zlobí: Proč nás cizáci házejí do jednoho pytle s vydřiduchy? Slušné místní rozčilují i taxikáři, vždyť vytvářejí odporný vstupní dojem nenechavých Čechů. A mnohý nájemný řidič v té řetězové reakci též zvedne hlas: „Nejsme všichni takoví. Já jezdím od nádraží k hotelu za čtyři eura, ne za patnáct jako nějaký lapka!“

Řada naštvaných, kteří nechtějí patřit do zevšeobecněných skupin, se šíří. Cítí se ukřivděni. Cizinci pak navíc ošizeni pražským švajnerajem. Přitom není třeba příliš zobecňovat, nýbrž podívat se jedním směrem - k pražské radnici. Už několikátá garnitura jejího osazenstva s tou ostudou není schopná nic udělat. Buď neumí, nebo nechce. Výsledek je však jednoznačný: cizinec navštíví zlatou Prahu stověžatou a zjistí, že je stozlatá. Alespoň pro mnoho taxikářů. A je to asi stejně navždy jako svatý Václav na jednom jejím náměstí.

(MFDNES)