Leden 2005

Proč došlo k sepsání těchto pamětí a obžalobě všech, co nás soudili.

Zbyněk Ludvík

Všechny letní dovolené jsem po třicet let trávil na Mallorce, v klidném přístavním městečku na východním pobřeží ostrova, kam dříve jezdili jen Francouzi. Už jejich společnost zpříjemňovala pobyt. Veselí, družní, srdeční bez škodolibosti a stále všichni se všemi bez povýšenosti. Dnes je to hotel s internacionálními hosty, i česká řeč je kolem slyšet.

Nedalo mi to a na pláži jsem jeden takový pár od nás, ležící v sousedství, oslovil. Když na otázku, zda ještě jezdím do Česka jsem odpověděl ano, ale jen jednou za rok na sjezd bývalých politických vězňů jáchymovských rudých koncentráků uranových dolů, paní náhle odložila tu počáteční zdrženlivost ke mně jako k “utečenci” a začala se mi emociálně svěřovat, že její otec vlastnil v Chrudimi restauraci, kterou mu sebrali a rodina pak musila žít na politickém indexu. A dala se do vyprávění, že v roce 1945 jako osmiletá tam na chrudimském náměstí byla svědkem zvrhlostí davu, ukamenování a ubití německé matky s nemluvnětem v náručí. Sám jsem toho ve vězení zažil, viděl a slyšel dost a dost, avšak osud té ženy s děckem v náručí měl účinek silného šoku. To ale ještě nevedlo k rozhodnutí sbírat podobné krutosti oné doby a vydat knihu, ve které vyprávěná zvířeckost bude uvedena jako první pod názvem: Vraždit se mohlo – jen připomínat to je zločin!

Dva dny na to jsem seděl na verandě hotelu s výhledem na moře a pozoroval zapadající slunce, ponořující se svým rudým velkým kotoučem někde v dáli za obzorem pozvolna do moře. Chvíle klidu, kdy i cikády utichají se svým koncertem. Vedle ke stolu si sedl jeden z mladých Čechů, patřící ke čtveřici dvou párů tak kolem 25 let. Všiml jsem si jich již dříve pro nápadnost jejich chování. Po hotelu se pohybovali unuděně stylem “všude byli, všechno viděli, všechno už znají, nic je nemůže překvapit”. Koupali se zásadně jen v hotelovém bazénu, nikdy nechodili mezi ostatní na pláž.

Zeptal jsem se i jeho, jak se mu na Mallorce líbí. Trochu překvapen češtinou podíval se na mne a povídá: “Ale ano, až na to, že je to tu samý Němec”. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jak jsem slyšel mluvit ostatní hotelové hosty, jsou tu převážně Francouzi, pak Holanďané, Belgičané, několik Švédů a jen dva páry starších Němců, tedy jenom čtyři Němci. Zůstal překvapen a pak povídal: “Ale i tak je jich tu moc, až příliš moc” .

To že nikomu v hotelu nerozuměli a všechny pokládali dle neznámých řečí kolem sebe za Němce, by se dalo omluvit stupněm “vzdělání”. Odstup k ostatním hostům a povýšené chování dokazuje, že přeháněním vlastní důležitosti se snažili překrýt v sobě komplex méněcennosti a vědomí nedostatků v jim cizím prostředí. Ale takový projev neobjektivní nenávisti k Němcům… . Ještě po padesáti letech, na území v míru se sjednocující Evropy, ve Španělsku, přes tisíc pětset kilometrů od českých hranic a dokonce jen jako dočasný host chtít dělat i tam “Benešův pořádek”… Přiznání nepolepšitelné zatvrzelosti převzaté od komunistů.

Touto knihou mám tedy v úmyslu ukázat všem s podobnou tupou neobjektivností – ne na pouhé smítko, ale na břevno z roku 1945 a po roce 1948 v očích našich “vítězů na věčné časy”, u kterých se zastavil čas oním “vítězstvím”!

Zbyněk Ludvík, Václav Bureš:

ČERNÁ KNIHA MINULOSTI

Košický vládní program - narudlý počátek s rudým zakončením

Knížka zachycuje svědectví bývalých vězňů - muklů (MUKL = muž určený k likvidaci) o zvěrstvech, která se vyskytovala ve věznicích a táborech již od roku 1945 a pokračovala i po únoru 1948 v komunistických věznicích a koncentračních táborech na Jáchymovsku a Příbramsku. Ukazuje, že rudý teror začal v Československu již v roce 1945. Bolševismus v zemích, kde chce uchvátit moc, potřebuje už předem zavést teror a prolít krev, aby zastrašil slušnou část obyvatel. Tak tomu bylo i v Československu. Revoluce-únorový puč byla již jen procházkou po Praze s flintami na ramenou. Po předchozích hrůzách si nikdo neodvážil před nimi ani odplivnout.

O zasílání vzpomínek jsem požádal na sjezdu politických vězňů komunismu v Jáchymově v roce 1998 s vysvětlením, že chci vydat knihu o bezpráví rudého teroru už od roku 1945. O nejotřesnějších, které mi zprostředkovali, informuji v této knize.

60 vyobrazení, 429 stran, formát B5

Cena 16,- EUR + poštovné a obal: v Německu 2,- EUR, po Evropě 4,- EUR, do zámoří (lodí) 5,- EUR

V Německu a ve Švýcarsku plaťte bankovní převodkou – v Německu: Zbyněk Ludvík, Postbank Frankfurt a. M., BLZ 500 100 60, Kto-Nr. 178 461 605, ve Švýcarsku Zbyněk Ludvík, Die Schweizerische Post, CH-3000 Bern, Kto-Nr. 401 906 060

Pro zájemce z ostatních států: Platit lze i v US $, nebo Can $, nebo AUS $, nebo v jihoafrických randech a to v přepočtu platným devizovým kurzem (střed). Za zahraničí plaťte jen v hotovosti (bankovkami) v dopise zaslaném na adresu: Zbyněk Ludvík, Postfach 93 02 05, D-60457 Frankfurt am Main

Mimořádná cena pro čtenáře v České a Slovenské republice – vydavatel dotuje cenu knihy, aby byla cenově dostupná i pro důchodce a studenty: 290,- Kč (370,- Sk) + poštovné a balné 50,- Kč (130,- Sk). Plaťte prosím bankovním převodem na konto u Čs. obchodní banky: Zbyněk Ludvík, číslo účtu 171 030 044/0300, IČO 00001350 nebo bankovkami v obálce, které zašlete poštou na adresu vydavatele ve Frankfurtu nad Mohanem.

Nejdříve si musíte knížku objednat a to buď písemně u vydavatele:

Zbyněk Ludvík, Postfach 93 02 05, D- 60457 Frankfurt am Main

nebo přes internetovou stránku http://www.zludvik.de

nebo e-mailem kniha@zludvik.de

Z každé prodané knihy vydavatel věnuje 1 euro (z prodeje v ČR a SR 20,- Kč) ve prospěch v Rusku konané sbírky pro postavení kaple v lese u Jekatěrinburku nad místem, kde po vyvraždění rudými byla v zemi po více jak 70 let zahrabána těla cara Mikuláše a jeho rodiny.

Zbyněk Ludvík,

jáchymovské KZ-číslo 02480