Leden 2005

Česko-rakouský „konflikt“: boj o židle

Luděk Navara, Johanna Grohová

Rakousko už půl století žádá o vrácení historických židlí, které po válce zůstaly na českém území. Památkové židle pocházejí z rakouských zámků. Česko je však sousedům vracet nebude.

Delikátní problém, který může ovlivnit vztahy se sousedním Rakouskem, se jmenuje: židle. Přesněji, jde o dvě stovky židlí, pocházejících z vídeňských císařských zámků Schönbrunn a Hofburg, které se za války „zatoulaly“ na naše území a už tady zůstaly. Rakušané je chtějí zpátky a ministr zahraničí Cyril Svoboda zpracoval návrh, aby židle byly vráceny. Mohlo to být příjemné překvapení pro rakouskou ministryni zahraničí Ursulu Passnikovou, s níž se setkává právě dnes (25. 11. 2004 - pozn. red. CS-magazínu).

Překvapení se však konat nebude. „Bylo jasné, že pro to není velká vůle, tak jsem to stáhl. Židle zůstanou na Moravě. Nemá smysl dělat konflikt kvůli dvěma stům židlí. Už to do vlády znovu předkládat nebudu,“ řekl včera MF DNES ministr zahraničí Cyril Svoboda. Židle zůstanou na jihomoravských zámcích Uherčice, Bítov a Vranov. „Židle jsou v naší správě. Nemůžeme je sami nikomu dát,“ řekl ředitel brněnského památkového ústavu Jaromír Míčka.

Proč jsou židle na Moravě?

Putování židlí začalo na konci druhé světové války, kdy Vídni, ležící v tehdejší Hitlerově říši, hrozilo bombardování. Úřady rozhodly, že židle, ale i sedací soupravy z císařských zámků budou převezeny do bezpečí. Vybrali si jihomoravský zámek Uherčice a vybrali si špatně. Zámek sice unikl bombardování, ale jeho majitel Ottaviano Collalto di San Salvatore byl po válce označen za Němce a neunikl konfiskaci. Spolu se zámkem, který později zdevastovala armáda, byly ovšem znárodněny i židle. Co na tom, že už od pádu monarchie byly majetkem Rakouské republiky...

Rakušané se o svůj majetek pochopitelně hlásili. V roce 1955 byla podepsána smlouva o vzájemném majetkovém vypořádání, která se vztahuje i na židle. Ty však někdejší Československo vydat odmítalo a raději je nechalo chátrat v rozpadajícím se zámku. Když se po pádu komunismu rozběhla nová jednání a v roce 1994 dodali Rakušané soupis majetku, ukázalo se, že téměř třetina židlí jednoduše chybí. Z některých zbyla jen torza a jiné byly dokonce ukradeny před šesti lety. „Majetek není v nejlepším stavu, jen část je po rekonstrukci,“ upozornil Míčka. Renovace ostatních židlí by stála asi 6 milionů korun.

Proč majetek nebyl vrácen?

Nákladná obnova židlí před vrácením (přece nebudeme vracet rozlámané kusy) a fakt, že židle byly zaevidovány jako památka, zkomplikovaly jejich případné vydávání. Kulturní památky nelze vyvézt. Ale ministr kultury Pavel Dostál to tak jednoznačně nevidí: „Co bylo ukradeno, má být vráceno. Nejsem zásadním odpůrcem navracení,“ řekl Dostál, který se zotavuje po nemoci, ale se svým úřadem je v kontaktu. „O tomto mne ještě neinformovali, mohl bych Cyrilovi zavolat,“ řekl.

Zda na problém „židle“ upozorní na dnešním jednání kolegu Svobodu rakouská ministryně, zatím není jasné. „Nemohu přesně říci, zda to bude jedním z témat,“ řekl Michael Heider z rakouského vyslanectví.

(MFDNES)