Leden 2005

Nejvyšší Klaus

Jiří Pehe

Prezident Václav Klaus ostře kritizoval rozhodnutí nejvyššího správního soudu, který zrušil výsledky senátních voleb v Praze 11. Verdikt soudu považuje za průlomový zásah do politické svobody v zemi a riskantní precedens. Ve skutečnosti se jedná o bezprecedentní útok hlavy státu na základní pilíř právního státu. O důvodech rozhodnutí nejvyššího správního soudu si můžeme myslet, co chceme, ale ctíme-li vládu zákona, pak nám nezbývá, než rozhodnutí přijmout a respektovat. Musíme vycházet z toho, že soud měl při své práci možnost seznámit se podrobně s okolnostmi celého případu. Rozhodl-li, že lidovecký kandidát Antonín Zápotocký byl poškozen lživou kampaní vítězné strany, pak měl pro své rozhodnutí nejspíše dobré důvody.

Podstatou fungující demokracie je dělba moci, která se opírá o vládu zákona. Jestliže jedna složka státní moci začne zpochybňovat zcela legitimní rozhodnutí jiné složky státní moci, ocitáme se jednou nohou v lukašenkovském Bělorusku.

Prezident Klaus se takto flagrantní kritiky rozhodnutí institucí, které jsou nezávislými pilíři demokratického řádu (a které se mají navzájem vyvažovat), nedopustil poprvé. Když senát před časem odmítnul jeho kandidáty, z Hradu se na adresu horní komory parlamentu valila urážlivá slova.

Klaus už také léta polemizuje s nejrůznějšími rozhodnutími České národní banky. V minulosti kritizoval i některá rozhodnutí ústavního soudu, nedávno se zase neudržel, aby nevstoupil do kauzy Kořistka. Nyní pro změnu přišel na přetřes nejvyšší správní soud.

Možná by Václavu Klausovi vyhovovalo, aby se jeho mírně lukašenskovské tendence promítly do příslušných změn v ústavním pořádku. Máme-li prezidenta, který ví vše nejlépe, všude byl a všemu rozumí, možná bychom měli jednoduše zrušit nejvyšší soud, ústavní soud, nejvyšší správní soud, senát, a centrální banku a nahradit je novou institucí - Nejvyšším Klausem.

Nejvyšší Klaus by rozhodoval o všech věcech, které jsou nyní v kompetenci zmíněných institucí, sám, na základě své nesmírné erudice a uvážlivosti. Kdyby s pomocí politických podpisových úderů vyhrál někde kandidát ODS, mohl by být klidný. Koneckonců o Václavu Klausovi se traduje ještě z dob jeho sportovní kariéry, že zastává filozofii, že vyhrát s pomocí nějakého toho faulu je v pořádku, pokud to nikdo nevidí, nebo pokud se dá rozhodčí takříkajíc ukecat.

Možná by se Nejvyšší Klaus mohl stát také předsedou Českého fotbalového svazu. Nemuseli bychom tak čelit trapným korupčním skandálům, protože Nejvyšší Klaus by si jistě starosti s domluvenými výsledky nedělal. Nebude přece bezprecedentně zasahovat do svobody fotbalových bosů a rozhodčích ovlivnit výsledky mimo trávník.

(www.pehe.cz)