Leden 2005

Každý nás chce jenom natáhnout

Zita Senková

Na trase Berlín - Praha je rušno. Plné kupé je mezinárodní: Němci, Češi, Američanka. "Ah, Praha, very beautiful," rozplývá se Judy, učitelka angličtiny. Bydlí tu s klukem z Brna. Benjamin z Würzburgu její nadšení sdílí částečně. Prahou, kde před třemi měsíci začal studovat medicínu, je sice také okouzlen, trápí ho však několik "běžných" problémů.

"Chci žít jako obyčejný Čech. Ne jako turista. Prosím vás, kde mohu nakupovat?" ptá se mě s poněkud zoufalým výrazem. "Myslím, kde nakupujete vy? Kde jsou obyčejné obchody?" upřesňuje. Začnu mu vyprávět o klasických samoobsluhách, které jsou v centru přece jen jaksi "zašité". Benjamin i Judy s napětím poslouchají a dělají si poznámky. "Mám obrovský handicap, neumím česky. Spolužáci jsou z Anglie, Ameriky nebo 'přespolní' Češi, kteří se tady rovněž nevyznají," říká Benjamin.

V průvodcích jsou tipy jen na butiky a luxusní restaurace. "A když promluvíme v restauraci anglicky, všichni si myslí, že jsme turisté, co přijeli utrácet peníze. A snaží se nám napařit vyšší ceny." V jedné zahradní restauraci jim nedali jídelníček a za minerálku si účtovali 70 korun. "Přitom jsme jen chudí studenti. Češi jsou docela fajn, ale lidé ve službách by na nás jen vydělávali," posteskne si Benjamin.

Líčí, jak s kamarádem marně shání byt. "V realitkách jsme narazili na jazykovou bariéru a také na horentní sumy. Hledáme pouze malý byt se dvěma místnostmi, nabízeli nám měsíčně minimálně za dvacet tisíc. Na jednoho. To je asi 600 eur. Moje sestřenice platí za dvoupokojový byt v centru Berlína 320."

(MFDNES()