Leden 2005

Buzeruji, tudíž jsem

Jaroslav Spurný

Policie bez důvodu ponižuje tisíce lidí denně. Každý den je v Česku vystaveno zhruba pět tisíc nevinných lidí bezdůvodnému policejnímu ponížení a šikaně. K aktu, který většina obětí mylně považuje za nevyhnutelný a bez odporu na něm spolupracuje, přitom není důvod: děje se jen proto, aby policisté mohli před svými šéfy prokázat „činnost“.

Hezky do kozelce

O zážitku fotografa Petra Králíka byla už na stránkách tohoto listu řeč (viz Respekt č. 47/2004). Když jej před dvěma týdny chtělo cestou z práce legitimovat pět ve skupince se procházejících policistů, chtěl on naopak znát důvod jejich zájmu. „Do toho ti nic není,“ tykali policisté šedovlasému muži a on se rozhodl zapsat si před odevzdáním průkazu jejich čísla. Za to mu „ochránci zákona“ zkroutili ruce, odvlekli ho na služebnu a pak – po vysněné kontrole dokladů – jej bez vysvětlení zavřeli na noc do cely. „Jen se divím, že jste po tom vašem odporu neskončil na chodníku svázaný hezky do kozelce,“ řekl fotografovi ráno místo vysvětlení a omluvy šéf nastupující směny.

Mladý anarchista Radek Mikula dopadl ještě hůř. Policisté jej kontrolovali loni, když spolu s dalšími demonstranty protestoval loni v pražských ulicích proti pochodu neonacistické Vlastenecké fronty. Protože hlídka při perlustraci nesdělila zákonný důvod kontroly, zachoval se Mikula jako správný občan a odmítl legitimaci ukázat. Nato byl zatčen, odvlečen na celu a tam jej obvinili, že je napadl. U soudu byl pak vzápětí uznán vinným a dostal podmínku. Teprve odvolací senát uvedl věc na pravou míru: konstatoval, že policisté Mikulu kontrolovali nezákonně, že údajný útok stál jen na výpovědi samotných policistů a že nižší instance nevyslechla svědky vypovídající v Mikulův prospěch.

Takových a podobných případů je v současném Česku nepřeberně. Tisíce naprosto nevinných lidí tady den co den narazí na stejnou, jinde ve svobodné Evropě nepředstavitelnou věc: bez jakéhokoli zjevného důvodu je zastaví policista, vyzve k „předložení občanského průkazu“ a pak si do předtištěného formuláře důležitě opíše jejich nacionále spolu s místem, kde kontrola proběhla. Formulář vznikl ještě za totality a v policejním žargonu se mu říká stejně jako tenkrát – „káóčko“, kontrola občanů.

Policejní prezidium neví, kolik „káóček“ policisté během služby vyplní, podle informací z okresů může jít denně zhruba o pět tisíc lidí. Zápisy odevzdává hlídka svému veliteli, ten je uloží do šanonu a po roce se skartují. „Pořádková policie prostě kontroluje, kde se kdo pohybuje, a pokud byla někde spáchána trestná činnost, pak z káóček zkoumáme, jestli se někdo z kontrolovaných nevyskytoval blízko místa činu,“ vysvětluje smysl kontrol například tiskový mluvčí okresní policie v Šumperku Josef Ostřanský.

Kolik pachatelů bylo na základě „káóček“ u nich v okresu dopadeno? „Vlastně o žádném nevím,“ říká Ostřanský. „Víte, velitelé ty kontroly vyžadují, a tak policisté, kteří jsou často nezkušení, kontrolují jen tak namátkou, aby pak mohli vykázat činnost.“ Podobně odpovídají další představitelé okresních služeben. „Máme tu průměr tak devadesát káóček denně,“ říká mluvčí znojemské policie Jindřich Hujňák. „Ale pachatele na jejich základě dopadneme jen výjimečně.“

Kontrolujte si Bublana

Policejní zákon vymezuje, za jakých podmínek tady smí policista obtěžovat občany kontrolou dokladů (viz rámeček). „Já bych doklad neukázal, chtěl bych vědět důvod,“ říká advokát Stanislav Devátý. Policisté v takových případech často odpovídají, že perlustrovaná osoba je podobná někomu, po kom se pátrá. „Šel bych tedy s tím policistou na služebnu a chtěl vidět fotku té hledané osoby, a pokud by mi ji neukázali, podal bych stížnost nebo trestné oznámení za zneužití pravomoci. Bezdůvodné perlustrace jsou porušováním lidských práv, a když si vás ještě zapíší, jde o porušení ochrany osobních údajů,“ dodává Devátý. „A kdybych dopadl jako pan Králík a skončil v cele? Podal bych trestní oznámení a stížnost na vnitro a tvrdě bych vyžadoval prošetření.“

Stejně by se při kontrole zachoval stínový ministr vnitra Ivan Langer. „Domnívám se, že jde o buzeraci. Jestliže policie volá po novém evropském zákonu, který by upravil jejich pravomoci, musí si uvědomit, že my jsme svobodní Evropané a neměli by se k nám chovat jako za totality,“ dodává. Na obranu zděděné praxe se staví jen současný ministr vnitra František Bublan – ten by prý průkaz ukázal bez řečí, po důvodech by se neptal a se stejnou pokorou by strpěl i zápis: „Policista není povinen vysvětlovat důvod kontroly mně, ale svému nadřízenému.“

Omezení totalitního práva policistů kontrolovat bez důvodu občany prosadil v roce 1991 do nového zákona poslanec České národní rady Oldřich Kužílek. „Pokusil jsem se vyjít z toho, co je běžné na Západě, tedy že kontrola je možná pouze tehdy, jestli jste se dopustil přestupku, trestného činu nebo že jste z něčeho takového důvodně podezřelý,“ vzpomíná. „Paragraf o shodě v popisu s hledanou osobou je masivně zneužíván. Pokud se provádějí perlustrace bez průkazného důvodu, jde vždy o ponižování svobodných lidí.“

RÁMEČEK

Co říká zákon

Policista má právo požadovat doklady po osobách přistižených při páchání trestného činu nebo přestupku, odpovídají-li popisu hledaných nebo pohřešovaných lidí, bezdůvodně se zdržují v blízkosti chráněných objektů nebo státních hranic, mají u sebe zbraň nebo se zdržují poblíž místa, kde byl spáchán trestný čin. Co je to „bezdůvodně se zdržovat“ poblíž chráněných objektů nebo hranic, neumějí policisté vysvětlit.