Leden 2005

Život není jen příprava na přijímačky

Jana Straková

Čeští rodiče by mohli být spokojeni: v čerstvém mezinárodním průzkumu byly sice jejich děti mírně slabší ve čtení, zato uspěly v matematice, logických úlohách a vynikly v přírodovědě. Jako zpráva o tuzemském vzdělávacím systému však výsledky nijak povzbudivé nejsou – i nadále v něm mají šanci na úspěch především potomci vzdělaných a ambiciózních rodičů. Čeští žáci se kvůli vysoké selektivitě systému neustále připravují na nějaké přijímací zkoušky a podle téhož mezinárodního průzkumu do školy zpravidla nechodí rádi.

Stihnout to do deváté třídy

Mezinárodní průzkum PISA, jehož výsledky byly zveřejněny minulé úterý (07. 12. 2004 – pozn. red. CS-magazínu), připravují experti OECD a zkoumala se v něm úroveň matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti patnáctiletých žáků a jejich dovednost řešit problémové úlohy. V případě České republiky většinou potvrdil dřívější zjištění. O tom, že tuzemské děti mají problémy s přečtením delšího textu a jeho následným porozuměním, s formulací vlastního stanoviska a jeho obhajobou, s posouzením textu a vyhledáváním informací, již bylo napsáno mnoho. Dobré výsledky v matematice a přírodovědných předmětech ukazují výzkumy rovněž opakovaně (umístění v mezinárodních žebříčcích jen mírně kolísá podle typu použitých úloh). Novou informací je velmi dobrý výsledek v řešení problémových úloh, tedy úloh s mezipředmětovým obsahem, ve kterých žáci uplatňovali logické myšlení.

K serióznímu posouzení výkonu vzdělávacího systému však tyto výsledky nestačí: chybí analogická informace o výsledku žáků posledních ročníků střední školy. Tam by si patrně Česká republika pohoršila. Mezinárodní srovnání totiž opakovaně ukazují, že výuka matematiky a přírodovědných předmětů je na 2. stupni českých základních škol pojmově náročná a poznatkově silně nahuštěná. Přírodovědné předměty u nás zaujímají daleko větší prostor, než je běžné v ostatních zemích – podle statistik OECD tvoří na druhém stupni českých škol 21 % výuky, zatímco průměr OECD je pouze 12 % (není pak divu, že ve srovnání s evropskými vrstevníky patnáctiletí Češi v tomto oboru excelují). Základní škola je takto „přehuštěná“ z toho důvodu, aby žáci obsáhli úplné všeobecné vzdělání už během povinné školní docházky. Po patnáctém roce v něm v plné míře pokračují jen žáci gymnázií, kdežto žáci středních odborných škol a učilišť ho mají značně redukováno. Naproti tomu v řadě zemí Západu dostávají děti všeobecné vzdělání víceméně společně až do 18 let. Bylo by proto užitečné porovnat výsledky žáků v době, kdy opouštějí střední školu. Taková data poskytl naposledy v roce 1995 výzkum matematického a přírodovědného vzdělání TIMSS. Čeští žáci v něm dosáhli dobrých výsledků v 15 letech, v průběhu střední školy se však v žebříčcích výrazně propadli.

Odlišné dítě to má těžké

Nejdůležitějším zjištěním všech mezinárodních srovnání posledních let je vysoká selektivita českého vzdělávacího systému a její silná sociální podmíněnost. To potvrzuje i čerstvý výzkum PISA.

Český vzdělávací systém je založen na principu oddělování: vše v něm směřuje k tomu, aby vyfiltroval hrstku těch nejlepších a těm následně poskytl náročné akademické vzdělání. Začíná to už při vstupu do základní školy a při rozdělování do výběrových a nevýběrových tříd. Více než 5 % dětí posíláme rovnou do zvláštních škol, kde se jim sice dostane vlídnějšího zacházení, ale přijdou o stimuly a příležitosti, které mají jejich vrstevníci v běžných školách. Další rozdělení nastává ve 3. třídě, kdy 10 % dětí odchází do jazykových tříd, potom v 5. a 7. třídě, tehdy 10 % odchází do víceletých gymnázií. Poslední, rozhodující volbu dělají děti po 9. třídě. Kdo odchází do učiliště nebo na střední odborné školy, má velmi ztíženu případnou cestu k vysokoškolskému vzdělání. Na přijímací zkoušky, kde se vyžadují detailní faktografické znalosti, totiž připravují své studenty výlučně gymnázia. Ty navštěvuje v České republice nejmenší podíl žáků ze všech zemí OECD (13 % populačního ročníku). Velmi nízký (25 % populačního ročníku) je rovněž podíl žáků, kterým je umožněno studovat na vysoké škole.

Dítě, které má v takovém systému uspět, musí být ukázněné a osvojovat si učivo přesně podle učitelových představ. Zato děti nestádní, které se nějakým způsobem odlišují, to mají v tradiční české škole těžké – ve frontální výuce není místo pro individuální přístup. Způsob výuky vysvětluje, proč české děti nechodí do školy rády (hodnota indexu, který vyjadřuje vztah dětí ke škole, byla v Česku podle výzkumu PISA v mezinárodním srovnání podprůměrná). Většina rodičů neočekává, že děti bude škola bavit, a možná ani to, že je něco užitečného naučí. Úkolem učitelů je hlavně připravit žáky k přijímacím zkouškám na další stupeň škol.

Jak vychovávat elitu

Na dnešní situaci zpravidla doplácejí žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí. Základní škola je nemotivuje k dalšímu vzdělání, tím méně k přechodu do výběrové školy. Vzdělaní a ambiciózní rodiče se naopak postarají o to, aby se jejich dítě přihlásilo do jazykové školy a následně do víceletého gymnázia, čímž mu v poměrně raném věku zajistí hladký nástup i na vysokou školu. Mají také lepší předpoklady k tomu, aby své dítě připravili na náročné přijímací zkoušky. Svou roli hraje i sociální složení spolužáků. Na „dobrých“ školách jsou žáci ovlivňováni „dobrými“ spolužáky, kdežto na „špatných“ školách „špatnými“ spolužáky. Tím se selekce ještě posiluje.

Celý model je v české společnosti silně zakořeněn a různé pokusy o změnu se setkávají s nezdarem. Nejlépe to ukázala diskuse o možném zrušení víceletých gymnázií. Zahájili ji experti OECD svým konstatováním, že je problematické investovat zvýšené množství finančních prostředků do škol, z jakých profitují zejména děti příslušníků elity. Následný návrh na zrušení víceletých gymnázií se setkal s odporem vzdělanců, kteří zuřivě hájili svá privilegia a argumentovali tím, že víceletá gymnázia jsou nástrojem pro kultivaci elit. Zcela přitom pominuli skutečnost doloženou mnoha výzkumy, že na víceletých gymnáziích studuje řada dětí s podprůměrnými výsledky, i fakt, že gymnázia ani elity kultivovat neumějí.

Výchova elit nevede přes memorování pouček, termínů, letopočtů či zákonů. Vyžaduje kultivaci myšlení, schopnosti tvořit si vlastní nezávislý postoj a názor, argumentovat, nevzdávat se, hledat vlastní neotřelá řešení, věcně komunikovat. Spočívá také v kultivaci osobnosti, charakteru, v budování občanských postojů a hodnot. To neposkytuje svým žákům ani české gymnázium, ani česká základní škola, ani česká univerzita. Za kvalitu vzdělání jsou však čeští vzdělanci připraveni bojovat v daleko menší míře než za zachování skleníkového prostředí pro své děti či vnuky.

Šanci, kterou nemá každý

Ve většině vyspělých zemí je snižování vzdělanostních nerovností mezi hlavními prioritami vzdělávací politiky. Česká republika tento princip nectí a zavádí opatření, která dokonce povedou k dalšímu zvyšování nerovností. Exemplárním příkladem je jednotná maturitní zkouška, která vystaví další bariéry pro studenty odborných škol zajímající se o vyšší vzdělání, nebo rozhodnutí povolit pouze jednu přihlášku na střední školy. Zahraniční zkušenosti napovídají, že právě méně vzdělaní rodiče pak v takových podmínkách nechtějí riskovat neúspěch svého dítěte a spíše pro něj zvolí méně ambiciózní, ale „bezpečnější“ cestu.

Tvůrci vzdělávací politiky ve většině vyspělých zemí soudí, že úkolem moderního vzdělávacího systému není rozdělovat děti na ty, které dostanou příležitost, a ty, které ji nedostanou. Má se poskytnout všem dětem. Pro českou společnost by přijetí tohoto principu znamenalo zásadním způsobem změnit nazírání na úlohu vzdělávání. Cíl připravit vybranou skupinu dětí na přijímací zkoušky by musela nahradit snaha motivovat všechny děti, i ty z méně podnětného prostředí, k tomu, aby zůstaly co nejdéle ve škole, probudit v nich touhu k dalšímu vzděláváni, pomoci jim objevit jejich silné stránky a dát jim zakusit úspěch. Tato cesta se jeví z tradičního pohledu české školy jako obtížná a těžko přijatelná, směřuje však k prosperitě a k vytváření zdravé a sebevědomé demokratické společnosti.

(Respekt, www.respekt.cz)