Leden 2005

Zabít Lenina bylo nejlepší řešení

Petr Zídek

Zabít Lenina bylo nejlepší řešení, říká francouzský historik Alain Soubigou o Masarykově podílu na atentátu na vůdce bolševické revoluce. Po dlouhé době vychází nový životopis zakladatele československého státu. Jeho autor, francouzský historik Alain Soubigou, vysvětluje, proč skutečnost, že Masaryk financoval teroristu Savinkova, není žádný skandál.

LN: Znají Češi Masaryka dostatečně?

Zdá se mi, že lidé dnes v Česku Masaryka moc nečtou, což je škoda. Masaryk je tu vnímán spíše jako jakýsi symbol, ikona. Jeho myšlenky a politické činy, které byly ve své době často převratné, nejsou známy. Kdo dnes například ví, že ženy v Československu získaly volební právo v roce 1919 jako jedny z prvních na světě díky Masarykovi?

LN: Které Masarykovo dílo považujete dnes za nejaktuálnější?

Mnohé Masarykovy knihy mají dnes přirozeně již jen historickou hodnotu. Na druhou stranu třeba Masarykova knížka Nová Evropa z roku 1920, kterou jsem nedávno přeložil do francouzštiny (vyšla v roce 2002 v nakladatelství L'Harmattan), je stále důležitá pro dnešní dobu. Masaryk jí psal na konci světové války, aby vysvětlil Spojencům, že zdánlivě bezesmyslný konflikt nějaký smysl měl. Tím byl podle Masaryka boj mezi teokracií a demokracií.

LN: Není to poněkud svévolná interpretace, ostatně podobně jako další Masarykovy teorie?

Možná, v té knize jsou ale řečeny mnohé další důležité věci. Například že každý národ, velký či malý, má svoji důstojnost. Nebo zásada, že vlády si nemohou dělat se svými obyvateli, co chtějí, a dokonce, že státy jsou spoluodpovědné i za své sousedy. To je velký zlom v teorii o suverénních státech a velmi moderní přístup. Díky této myšlence může být dnes Milošević souzen mezinárodním tribunálem.

LN: Ernest Gellner napsal, že Masarykova díla se nečtou jen proto, že jejich autor byl úspěšným politikem. Může politický úspěch devalvovat předchozí intelektuální působení?

To je velice komplikovaná otázka. Také proto, že Masaryk byl snad jediným skutečným filozofem, který měl odpovědnost hlavy státu, navíc velmi dlouho, celých sedmnáct let. Jeho osud je v dějinách naprosto výjimečný.

LN: Do jaké míry jsou dnes Masaryk a jeho dílo známé ve Francii?

Když budeme zcela konkrétní, tak po Masarykovi je v Lyonu pojmenován most a na pařížském předměstí Chutenay-Malabry je Masarykovo gymnázium. A v městečku Vouziers na severovýchodě Francie nese Masarykovo jméno další gymnázium, jehož stavbu financovala ve dvacátých letech československá vláda v rámci pomoci válkou zpustošeným oblastem Francie. Problém s Masarykem ve Francii je ten, že tu dodnes přetrvává špatné svědomí z mnichovské dohody. Mlčení o Mnichovu se přenáší i na Masaryka, který založil stát, jenž Francie s Anglií vydaly nepříteli.

LN: A v intelektuálních kruzích?

Masaryk není příliš znám ani v intelektuálních kruzích. To je zvláštní, protože Francouzi jsou, přestože neznají dobře zeměpis, celkem otevření ke světu. Myslím, že i zde působí ono špatné svědomí z Mnichova. Výjimkou jsou filozofové, kteří znají Masaryka skrze díla Jana Patočky.

LN: A co sociologové? Masarykova Sebevražda je přeci dost přelomová práce.

Masarykova Sebevražda, vydaná v roce 1881 německy ve Vídni, je skutečně velká a objevná práce své doby, velmi moderní zejména prací se statistickými údaji. O sedmnáct let později vydal francouzský sociolog Émile Durkheim spis téhož jména, v němž je z Masaryka velké množství nepřiznaných výpůjček (Masarykův spis je zmíněn pouze na dvou řádcích v úvodu, Durkheim zřejmě předpokládal, že v době francouzskoněmeckého nepřátelství nebude nikdo číst německy psanou práci). Zatímco je dnes Durkheim považován za největšího klasika francouzské sociologie, a jako takový stále čten, o Masarykovi zdejší sociologové nic nevědí.

LN: Říkáte, že Masaryk nebyl nacionalistou v záporném ani kladném smyslu slova, ale "skutečným Evropanem". Jak jste k tomu došel?

Masaryka nejvíce nenáviděli ti, které můžeme považovat za nacionalisty. On sám byl světoobčanem a i během svého prezidentského působení usiloval o maximální mezinárodní spolupráci.

LN: Masaryk ovšem rozhodující měrou přispěl k tomu, že vznikl samostatný "český" stát, což byl před první světovou válkou program těch nejradikálnějších nacionalistů.

Masaryk byl možná jedním z posledních Čechů, který se snažil zachránit Rakousko-Uhersko. V letech před válkou podnikal cesty po Balkáně a snažil se uhasit ohniska krizí. Ne náhodou byl tehdy navrhován na Nobelovu cenu míru. Svůj postoj změnil až v srpnu 1914, když se přesvědčil, že monarchie páchá sebevraždu.

LN: Stát, který v roce 1918 vznikl, však naplňoval téměř beze zbytku "velkočeské" ambice. Pominemeli anexi Vídně, koridor k Jugoslávii nebo fantastické plány na kolonizaci Sibiře či dokonce Toga, dostali Češi na úkor sousedů vlastně vše, co požadovali.

Masaryk nebyl maximalistou, naopak patřil mezi umírněné. Spor s Polskem o Těšínsko chtěl vyřešit jednáním a nějakým kompromisem. Na problém Javoriny, v němž nešlo o nic jiného než o prestiž, měl opačný názor než Beneš a chtěl toto hospodářsky a strategicky nedůležité území ve východních Vysokých Tatrách postoupit Polsku. V jednom rozhovoru dokonce řekl, že je možno diskutovat o hranicích s Maďarskem.

LN: Ve své knize tvrdíte, že Masaryk v roce 1918 financoval neúspěšný pokus o fyzickou likvidaci Lenina. Někteří čeští odborníci tuto hypotézu odmítají. Které argumenty svých odpůrců považujete za nejsilnější?

Asi nejsilnějším argumentem je, že financování politické vraždy se neslučuje s Masarykovou humanitní filozofií. Musíme si ale uvědomit, že k celé věci došlo v kontextu války. Masaryk se sešel s teroristou Savinkovem ve dnech, kdy bolševici podepsali s Německem brestlitevský mír. Cítil, že je ohrožen jeho plán vzniku Československa, protože po uvolnění na východě mohli Němci vrhnout další divize na západ a způsobit prodloužení války, nebo dokonce podepsání míru na základě statusu quo. Likvidace špiček bolševického režimu byla tehdy nejlepším řešením. Savinkova ostatně financovala i francouzská vláda.

LN: Takže Masaryk byl podle vás prozíravým politikem, který dokázal v extrémní situaci totální války použít všechny prostředky, které měl k dispozici?

Bezpochyby. Nevidím v celé věci žádný skandál. Masaryk byl na úrovni dějin, na úrovni vysoké politiky a dokázal na sebe vzít odpovědnost za velice tvrdé rozhodnutí. Kdyby se mu jeho záměr vydařil, dějiny dvacátého století by vypadaly úplně jinak.

LN: Kdy jste slyšel poprvé o Masarykovi?

Do maturity asi nic. Na Sorbonně jsem studoval politickou filozofii a zajímali mě lidé, kteří svou filozofii nějak aplikovali v politice. Objevil jsem, že jediným filozofem v dějinách, který měl skutečnou politickou moc, byl Masaryk. Hledal jsem nějaký jeho životopis, ale marně. Takže mi nezbývalo, než abych ho sám napsal.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)