Únor 2005

Vídeň pro Čechy nebývala cizinou

Václav Chyský

„Ve volbách do Evropského parlamentu voliči vybrali nejenom 24 prvních poslanců, vyslaných z naší země po téměř celém století opět do ciziny (posledními před nimi to byli naši zástupci ve vídeňském sněmu), ale nepřímo vyvolali i dílčí změnu naší vlády a zejména výměnu na postu jejího předsedy.“ Z novoročního projevu prezidenta Václava Klause.

Jak jsme již u Václava Klause zvyklí, přešel vstup České republiky do Evropské unie s podchlazenou zmínkou, že evropská integrace ČR pro naše životy neznamená žádný viditelný předěl. Na Blaníku to patrně viděl v jiném světle, když teatrálně bránil údajně ohroženou českou identitu husitským štítem.

Horší však je, že se mu do novoročního projevu vloudila závažná historická nepřesnost. Účast poslanců z českých zemí ve vídeňské Říšské radě, jak v Poslanecké sněmovně, tak ve Sněmovně panské, kde Čechy zastupoval například František Palacký a Antonín Dvořák, nebyla politická práce v cizině. České království jakož i Markrabství moravské byly integrální částí Předlitavska. Převedeno na poměry Československé republiky by podle Klause slovenští poslanci vyslaní do pražského parlamentu zastupovali Slovensko v cizině.

Potud Lidové noviny.

Říšská rada království a zemí Předlitavska byla dvoukomorový sněm, složený z Panské sněmovny a Sněmovny poslanecké.

V Panské sněmovně zasedali

· císařem jmenovaní arcivévodové,

· zástupci šlechtických rodů, jimž císař propůjčil dědičnou důstojnost členství v Panské sněmovně

· arcibiskupové a biskupové, jimž přináležela knížecí hodnost,

· říšští občané, kteří byli císařem doživotně povoláni do panské sněmovny za zásluhy o stát, církev, vědu a umění. Do této kategorie patřil František Palacký i Antonín Dvořák. V roce 1914 zasedalo v Panské sněmovně 291 členů

Poslanecká sněmovna sestávala v roce 1911 z 516 poslanců, volených na 6 let. Připuštěno bylo 8 parlamenních jazyků.

Zastoupení poslanců z českých zemí:

Češi Němci celkem

rok 1907 107 83 190

rok 1911 108 83 191

V roce 1907 bylo zavedeno všeobecné, tajné, rovné, přímé hlasovací právo, aktivní od 24 let, pasivní od 30 let. Až do roku 1918 byly vyloučeny z voleb ženy.

Koncem 19. a začátkem 20. století dotvořili Češi socioekonomickou strukturu moderní společnosti, což se projevilo též v diferenciaci jimi volených politických stran:

počet mandátů

Staročeši 1

Mladočeši 18

Katolíci 7

Agrárníci 38

Českoslovanští soc. dem. 25

Centralističtí soc. dem. 1

Národní sociálové 16

Státoprávní radikálové 1

Realisté 1

Nezávislí 0

Jak vidno, byla poslanecká práce ve vídenské „cizině“ kolébkou a školou české parlamentní demokracie, i když nezastíráme, že byla provázena nejednou nekonalostí.

Československá republika mohla na sněmovní rakouské zkušenosti přímo navázat, čímž se lišila od jiných poválečných států, které parlamentní školou neprošly. Není úkolem tohoto článku posuzovat přednosti a nedostatky československé parlamentární práce. Jisté je, že její vývoj byl přerušen dvěma brutálnimi diktaturami a že komunistické ideologii i praxi se podařilo znivelizovat se zpožděním nabytou diferenciovanou sociální strukturu české společnosti a odvykla ji občanským ctnostem.

Na rozdíl od Václava Klause se domnívám, že kreativní účast na vytváření Evropské unie přiměje české zástupce k převzetí evropské politické kultury, že ji budou zasívat i doma, a ke zbavení se počátečních, zejména jazykových nejistot.

Prameny:

AEIOU, das Kulturinformationssystem des bm bwk, Oesterreichlexikon

Jiří Kořalka, Češi v Habsburské říši, ARGO, edice historické myšlení, ISBN-80-7203-022-1