Únor 2005

Jadrný námořník rumunský

Daniel Anýž

Pokud půjde vše podle plánovaného protokolu, složí dnes (20. 12. 2004 – pozn. red. CS-magazínu) třiapadesátiletý Traian Basescu, dosavadní primátor Bukurešti, slavnostní slib a na příštích pět let se stane rumunským prezidentem. Když před týdnem porazil v druhém kole voleb kandidáta vládnoucí sociální demokracie (PSD), o rok staršího Adriana Nastaseho, slíbil spoluobčanům, že „nenalezne klid, dokud nebudou státní instituce den za dnem pracovat pro obyčejné Rumuny a dokud nebudou státní instituce dodržovat zákony“.

Konec komunismu

Je skoro symbolické, že nový prezident Rumunska mluvil k jásajícímu davu na prostranství před ohromnou budovou parlamentu, kdysi nechvalně známým „Ceauseckuovým palácem“, monstrózním dědictvím někdejšího komunistického režimu. Zvolení Basesca, vůdce dosud opoziční středopravé Demokratické aliance (DA), je přitom jeho příznivci vnímáno jako konec éry postkomunistické levice. Ta v Rumunsku – s výjimkou let 1996 až 2000 – vládla od revolučního prosince 1989.

„Žádný politik už nebude volat na radnici nebo na policii. V Rumunsku konečně zavládne spravedlnost,“ slíbil Basescu. A vlastními slovy tím i objasnil, jak se mu podařilo nejen vymazat sedmiprocentní manko, které měl na svého protikandidáta z prvního kola voleb, ale ještě přidat necelá tři vítězná procenta navrch. Rumuni – podle sociologů především městské, mladší a vzdělanější obyvatelstvo – dali jasně najevo, že mají zkorumpovaného stylu politiky postkomunistické sociální demokracie tak akorát.

Může ovšem vůbec Traian Basescu naplnit naděje, které do něj většinová část rumunských voličů vložila? Řečeno politickým jazykem – jsou zde přinejmenším určitá vnitřní a vnější omezení. Na rumunské poměry je Traian Basescu, před rokem 1989 kapitán rumunské námořní plavby, minulostí nezatížený politik. Byl řadovým členem strany, ale to bylo v Rumunsku, s jeho největším počtem straníků na počet obyvatel, něco jako být v Československu členem ROH. Relativně neposkvrněn – opět vztaženo k rumunské realitě – vychází Basescu i ze svého politického angažmá po roce 1989, kdy byl dvakrát ministrem dopravy. Když byl během svého druhého ministerského období (1996 až 2000) vyšetřován v souvislosti se spornou privatizaci námořní flotily, vzdal se dobrovolně poslaneckého mandátu a tím i imunity. Ani tehdy, ani loni, kdy byla kauza na politickou objednávku PSD znovu oživena, mu nebyla žádná účast na zkorumpované privatizaci prokázána. Stejně jako se nepotvrdily opakovaně se vynořující spekulace a nařčení z údajné spolupráce s tajnou komunistickou policií Securitate.

Silnice, psi a topení

Basescu má přirozený politický talent, mluví poměrně jasnou, jadrnou řečí, která však často hraničí populismem. Když jako ministr dopravy zavedl zvláštní silniční daň, z které se pak opravovaly silnice, nechal u vyspravených úseků umístit cedule s nápisem: „Tady jsou vaše peníze.“ Takřka světově proslulým se stal, když v roli bukurešťského primátora zahájil v roce 2001 tažení proti pouličním psům. Bukurešťany si zpočátku získal i tím, že se jich před státem zastal ve sporu o katastrofálně nespolehlivé a přitom drahé centrální vytápění rozlehlých městských sídlišť. Reálným výsledkem jeho hojně medializované přestřelky se sociálně demokratickou vládou nakonec ale bylo jen to, že lidé zavřeli kohoutky drahého topení a zabarikádovali se před zimou za dekami a hadry v oknech.

První výroky nového prezidenta směrem do zahraničí ovšem ukázaly, že populistická údernost, fungující na vnitropolitické scéně, jej může v nové roli lehce dostat do potíží. Jeho prohlášení, že hodlá posílit osu „Washington – Londýn – Bukurešť“, vzbudilo v Evropě pobavení, ale také obavy, zda tím Basescu nenaznačuje, že chce rumunskou politiku přes hlavu Evropské unie více vázat na USA. Zcela neohrabaně a furiantsky si pak Basescu počínal, když prohlásil, že chce znovu otevřít dvě kapitoly přístupových jednání s EU (energie a volná soutěž), které prý byly dohodnuty pro Rumunsko nevýhodně.

Vzhledem k Basescově politickému instinktu je pravděpodobné, že se na mezinárodní scéně rychle rozkouká. Těžší situace jej čeká na hřišti, které důvěrně zná. V parlamentních volbách, které se konaly souběžně s prvním kolem prezidentské volby, nezískala žádná ze dvou hlavních politických sil, ani dosud vládní PSD, ani opoziční DA, jejímž je Besascu vůdcem, potřebnou většinu k sestavení vlády. Zatím tedy není jasné, zda bude Rumunsko mít k pravicovému prezidentovi i pravicový kabinet. V několika možných scénářích (mezi kterými nelze ani vyloučit nové parlamentní volby) je jazýčkem na vahách postoj Maďarského demokratického svazu v Rumunsku (UDMR), zastupující zájmy jedenapůlmilionové maďarské menšiny. V prezidentské volbě UDMR podporoval Nastaseho a mezi oběma koly voleb už s ním jednal o možném vstupu do jeho budoucí vlády. Nyní UDMR lavíruje a hraje o své požadavky. Od „nového zákona, zaručujícího širší práva menšin“ přes „více investic do infrastruktury“ až k přiznání „kulturní“, případně i „územní“, autonomie pro několik sedmihradských žup s výraznou většinou maďarského obyvatelstva. Z pozice primátora a opozičního lídra se přitom Traian Basescu k maďarské otázce dosud vlastně nijak výrazně nevyjadřoval. To se teď změní a současná jednání hodně napoví, jakou má nový rumunský prezident „maďarskou“ politiku.

Propad nacionalistů

Rumunští voliči, kteří se volbou pro Traiana Basesca vyslovili pro zásadní politickou změnu, by měli s otevíráním šampaňského raději ještě počkat. Naopak, zcela jistě se mohou těšit z toho, že nacionalistická Strana velkého Rumunska (PRM) Vadima Tudora získala takřka o polovinu méně hlasů než před čtyřmi lety, kdy dosáhla na hrozivých 24 procent. Snad úplně největším úspěchem ale je nevídaná aktivizace občanských a nevládních organizací. Přes tři tisíce tři sta volebních pozorovatelů nenechalo bez povšimnutí nesrovnalosti prvního kola a svým tlakem na státní instituce a na veřejnost zcela jistě předešlo možným podvodům v kole druhém. Rumunsko si tak nakonec volby ukrást nenechalo.

(Respekt, www.respekt.cz)