Únor 2005

Nelegitimizujme Putinovu maškarádu, říká Zbigniew Brzeziński

Nelegitimizujme Putinovu maškarádu,říká Zbigniew Brzeziński, podle kterého by se Bush, když se sejde s Putinem, měl setkat i s Juščenkem

Poslední kniha Zbigniewa Brzezińského, bývalého poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Jimmyho Cartera, se jmenuje Naše volba: Globální nadvláda, nebo globální vedoucí postavení. S autorem o ní hovořil redaktor listu Global Viewpoint Nathan Gardels.

NG: Michail Saakašvili, nový prezident Gruzie, tvrdí, že ruské "blízké zahraničí" nyní prochází "třetí vlnou osvobození" od autoritářských režimů. První vlna osvobodila západní Evropu po skončení 2. světové války, pak následovalo období pádu berlínské zdi, sametové revoluce a Solidarity ve střední a východní Evropě a nyní přicházejí demokratická hnutí v Gruzii a na Ukrajině. Souhlasíte s tím, že právě takový historický proces v současnosti probíhá?

ZB: Mohl bych snad mít k tomuto popisu jednotlivých stadií drobné výhrady, ale jeden základní fakt je zřejmý: demokratizace nakonec přetváří i bývalý sovětský systém. Na ukrajinském, stejně jako na gruzínském fenoménu je podstatné to, že se demokracie stala opravdovým cílem bývalých sovětských společností, které nebyly jen satelitními státy, ale přímo součástmi Sovětského svazu. Tento proces se nemůže zastavit v Gruzii nebo na Ukrajině. Nevyhnutelně se rozšíří do samotného Ruska.

NG: Viktor Juščenko jasně řekl, že pokud podle očekávání vyhraje 26. prosince volby, chce se svou zemí vstoupit do Evropské unie. Může Moskva takovou dezerci tolerovat? Vždyť Ukrajina neboli Kyjevská Rus byla ve 14. století kolébkou pozdějšího carského impéria. Kromě toho ruské infrastrukturní spoje s Evropou i trubky plynovodu vedou přes území Ukrajiny. A jediné důležitější ruské loďstvo kotví v Sevastopolu, na ukrajinském poloostrově Krymu.

ZB: Na to je velmi jednoduchá odpověď: Ukrajina není Rusko. A Rusko není Ukrajina. Skutečnost, že obě země mají společné historické kořeny staré tisíc let, ještě neznamená, že je to tatáž země. A už vůbec to neznamená, že by Rusko mělo rozhodovat o tom, co má Ukrajina dělat nebo jaké mají být její záměry. Pokud se Ukrajinci chtějí stát součástí Evropy, mají na to právo. Jestliže do ní vstoupí, zvýší se pravděpodobnost, že do ní jednoho dne vstoupí i Rusko. A to by bylo dobře. Na druhou stranu pokud se Rusku podaří ukrajinskému vstupu do Evropy zabránit, bude z něj zase impérium, které vládne za pomoci útlaku. Demokracie z něj být nemůže. A nevyhnutelně se tak stane hrozbou pro své sousedy. Je zřejmé, že ruský prezident Vladimir Putin už několik let sleduje neoimperialistickou linii a snaží se podmanit si ruské "blízké zahraničí", které získalo samostatnost v letech 1990 - 1991, byť třeba ne ho přímo začlenit do ruského systému. Pokouší se o to v určité části bývalého ruského impéria, i když ví, že v Pobaltí nebo v Polsku to možné není.

NG: Měla by tedy Ukrajina vstoupit do NATO, aby mohla lépe konsolidovat své demokratické výdobytky a odolávat ruským snahám o nadvládu?

ZB: Toto rozhodnutí závisí na Ukrajincích. Jestliže si budou přát stát se součástí NATO - a jestliže splní kritéria členství - není důvod nepřijmout je, pokud budou opravdovou demokracií přející si přispět k širší kolektivní bezpečnosti. Ale nemyslím si, že bychom se my, západní země, měly zabývat přemlouváním a získáváním nových členů NATO. Rozhodnutí, zda členství v alianci zvýší jejich bezpečnost, závisí na pouze Ukrajincích. Souhlasím s jejich členstvím, ale je to na nich.

NG: Obáváte se, že Západ směřuje k nové studené válce s Ruskem? V současnosti je mezi nimi mnoho sporných bodů: Ukrajina, Čečensko, nová jaderná zbraň, aféra Jukos a Putinova kontrola médií a recentralizace moci. Condoleezza Riceová mi například nedávno řekla, že "v Putinově Kremlu je koncentrováno příliš mnoho moci".

ZB: Je tu samozřejmě určité ochlazení, ale nemyslím si, že by to byla nová studená válka. Studenou válku spolu vedly dvě supervelmoci, ozbrojené jadernými zbraněmi. Rusko dnes už není supervelmoc. Prezidenti Bush a Putin se budou určitě snažit udržovat korektní vztahy, nicméně existují zdroje napětí, o nichž jste mluvil. Jestliže bude Rusko ve své neoimperiální politice pokračovat, izoluje se nejen od USA, ale i od zbytku světa. Ztratí i svou zbývající vratkou pozici země přinejmenším zvažující možnost demokracie. Vždyť Freedom House už přepsal Rusko ze seznamu "svobodných národů" na seznam "nesvobodných národů". Západ by neměl Putinovi pomáhat vystupovat v převleku demokrata, když tomu jeho činy neodpovídají. Musíme být upřímní. Potřebujeme s Ruskem jednat o celé řadě záležitostí, ve kterých jsou dialog a vyjednávání nezbytné. Ale nesmíme předstírat, že Rusko je něco, co není. Za Putinova vedení Rusko určitě nepostupuje vstříc větší demokracii. Naopak její rozsah omezuje. Neměli bychom tuto maškarádu legitimizovat. Vždyť Západ by měl demokracii podporovat. Takže pokud se prezident Bush setká v únoru s prezidentem Putinem, je zcela nezbytné, aby ukázal podporu demokracie a setkal se i s Viktorem Juščenkem.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)

podle kterého by se Bush, když se sejde s Putinem, měl setkat i s Juščenkem

Poslední kniha Zbigniewa Brzezińského, bývalého poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Jimmyho Cartera, se jmenuje Naše volba: Globální nadvláda, nebo globální vedoucí postavení. S autorem o ní hovořil redaktor listu Global Viewpoint Nathan Gardels.

NG: Michail Saakašvili, nový prezident Gruzie, tvrdí, že ruské "blízké zahraničí" nyní prochází "třetí vlnou osvobození" od autoritářských režimů. První vlna osvobodila západní Evropu po skončení 2. světové války, pak následovalo období pádu berlínské zdi, sametové revoluce a Solidarity ve střední a východní Evropě a nyní přicházejí demokratická hnutí v Gruzii a na Ukrajině. Souhlasíte s tím, že právě takový historický proces v současnosti probíhá?

ZB: Mohl bych snad mít k tomuto popisu jednotlivých stadií drobné výhrady, ale jeden základní fakt je zřejmý: demokratizace nakonec přetváří i bývalý sovětský systém. Na ukrajinském, stejně jako na gruzínském fenoménu je podstatné to, že se demokracie stala opravdovým cílem bývalých sovětských společností, které nebyly jen satelitními státy, ale přímo součástmi Sovětského svazu. Tento proces se nemůže zastavit v Gruzii nebo na Ukrajině. Nevyhnutelně se rozšíří do samotného Ruska.

NG: Viktor Juščenko jasně řekl, že pokud podle očekávání vyhraje 26. prosince volby, chce se svou zemí vstoupit do Evropské unie. Může Moskva takovou dezerci tolerovat? Vždyť Ukrajina neboli Kyjevská Rus byla ve 14. století kolébkou pozdějšího carského impéria. Kromě toho ruské infrastrukturní spoje s Evropou i trubky plynovodu vedou přes území Ukrajiny. A jediné důležitější ruské loďstvo kotví v Sevastopolu, na ukrajinském poloostrově Krymu.

ZB: Na to je velmi jednoduchá odpověď: Ukrajina není Rusko. A Rusko není Ukrajina. Skutečnost, že obě země mají společné historické kořeny staré tisíc let, ještě neznamená, že je to tatáž země. A už vůbec to neznamená, že by Rusko mělo rozhodovat o tom, co má Ukrajina dělat nebo jaké mají být její záměry. Pokud se Ukrajinci chtějí stát součástí Evropy, mají na to právo. Jestliže do ní vstoupí, zvýší se pravděpodobnost, že do ní jednoho dne vstoupí i Rusko. A to by bylo dobře. Na druhou stranu pokud se Rusku podaří ukrajinskému vstupu do Evropy zabránit, bude z něj zase impérium, které vládne za pomoci útlaku. Demokracie z něj být nemůže. A nevyhnutelně se tak stane hrozbou pro své sousedy. Je zřejmé, že ruský prezident Vladimir Putin už několik let sleduje neoimperialistickou linii a snaží se podmanit si ruské "blízké zahraničí", které získalo samostatnost v letech 1990 - 1991, byť třeba ne ho přímo začlenit do ruského systému. Pokouší se o to v určité části bývalého ruského impéria, i když ví, že v Pobaltí nebo v Polsku to možné není.

NG: Měla by tedy Ukrajina vstoupit do NATO, aby mohla lépe konsolidovat své demokratické výdobytky a odolávat ruským snahám o nadvládu?

ZB: Toto rozhodnutí závisí na Ukrajincích. Jestliže si budou přát stát se součástí NATO - a jestliže splní kritéria členství - není důvod nepřijmout je, pokud budou opravdovou demokracií přející si přispět k širší kolektivní bezpečnosti. Ale nemyslím si, že bychom se my, západní země, měly zabývat přemlouváním a získáváním nových členů NATO. Rozhodnutí, zda členství v alianci zvýší jejich bezpečnost, závisí na pouze Ukrajincích. Souhlasím s jejich členstvím, ale je to na nich.

NG: Obáváte se, že Západ směřuje k nové studené válce s Ruskem? V současnosti je mezi nimi mnoho sporných bodů: Ukrajina, Čečensko, nová jaderná zbraň, aféra Jukos a Putinova kontrola médií a recentralizace moci. Condoleezza Riceová mi například nedávno řekla, že "v Putinově Kremlu je koncentrováno příliš mnoho moci".

ZB: Je tu samozřejmě určité ochlazení, ale nemyslím si, že by to byla nová studená válka. Studenou válku spolu vedly dvě supervelmoci, ozbrojené jadernými zbraněmi. Rusko dnes už není supervelmoc. Prezidenti Bush a Putin se budou určitě snažit udržovat korektní vztahy, nicméně existují zdroje napětí, o nichž jste mluvil. Jestliže bude Rusko ve své neoimperiální politice pokračovat, izoluje se nejen od USA, ale i od zbytku světa. Ztratí i svou zbývající vratkou pozici země přinejmenším zvažující možnost demokracie. Vždyť Freedom House už přepsal Rusko ze seznamu "svobodných národů" na seznam "nesvobodných národů". Západ by neměl Putinovi pomáhat vystupovat v převleku demokrata, když tomu jeho činy neodpovídají. Musíme být upřímní. Potřebujeme s Ruskem jednat o celé řadě záležitostí, ve kterých jsou dialog a vyjednávání nezbytné. Ale nesmíme předstírat, že Rusko je něco, co není. Za Putinova vedení Rusko určitě nepostupuje vstříc větší demokracii. Naopak její rozsah omezuje. Neměli bychom tuto maškarádu legitimizovat. Vždyť Západ by měl demokracii podporovat. Takže pokud se prezident Bush setká v únoru s prezidentem Putinem, je zcela nezbytné, aby ukázal podporu demokracie a setkal se i s Viktorem Juščenkem.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)