Únor 2005

Okrádání přímo před kamerou: taxikář účtoval o tři sta korun více

Václav Dolejší

Marian Ledvinka se podepisuje jako Karel Malý. Je to pražský taxikář a právě vyplňuje dvojici belgických turistů stvrzenku na patnáct eur, v přepočtu 450 korun. Správně si má za pět kilometrů z náměstí Republiky na Smíchov účtovat jen 150 korun.

Zjistila to MF DNES, jejíž reportéři se vydávali za Belgičany a měli skrytou kameru. Když pak Ledvinkovi odhalili svou totožnost, řidič znervózněl. Rychle vytrhl reportérům stvrzenku z ruky s roztrhal ji. "Odvezu vás zpět nebo kamkoliv si řeknete. A peníze vám vrátím," řekl.

MF DNES podnikla v pondělí a úterý po Praze šest jízd taxíkem, kdy se její redaktoři vydávali za cizince. Taxikáři je okradli čtyřikrát. Na gangsterské praktiky českých taxikářů upozornila loni v listopadu německá poslankyně Cornelie Sonntagová, již se pokusili okrást při návštěvě Prahy. Politici pak slibovali tvrdé kontroly taxikářů, ale po dvou měsících se toho příliš nezměnilo. Během jízdy se taxikáři snažili svéráznou angličtinou své zákazníky zabavit. "Czech Republic is beer republic," říkal další z taxikářů a za krátkou jízdu v centru města žádá 30 eur, devět set korun.

Politiky slibovaný boj s taxikářskou mafií, která dělá ostudu Česku mezi zahraničními turisty, je zatím neúčinný. Po skandálu s německou poslankyní sice politici zesílili kontroly taxikářů, jenže moc zlodějů mezi nimi nepochytali. "V listopadu a v prosinci 2004 jsme udělali v Praze 112 kontrol a zjistili 13 případů předražení," říká Andrea Zemanská z pražského magistrátu. To znamená, že podle těchto kontrol kradl každý desátý. MF DNES nyní, stejně jako v listopadu, podnikla šest jízd po Praze - a taxikáři službu výrazně předražili hned ve čtyřech případech. Redakce se totiž zaměřila na vyhlášená místa a její reportéři se vydávali za zahraniční turisty. Naopak magistrát posílá kontroly i tam, kde se tolik nekrade, a jeho lidé ne vždy předstírají cizince. "Je těžké sehnat lidi, kteří umějí cizí jazyk a zároveň jsou ochotni podstoupit úřední proceduru, kdy je třeba nepoctivého taxikáře usvědčit," přiznává náměstek pražského primátora Rudolf Blažek. Česky mluvící úředníky si však taxikáři ve většině případů okrást nedovolí.

Vezmi slečnu a nějak jí to natoč, třeba 30 eur

Když do vozu nastoupila reportérka MF DNES vydávající se za Britku, nemusel se řidič bát. A okradl ji o rekordních 776 korun, když si za jízdu z hlavního nádraží k Andel's hotelu účtoval třicet eur. A jak jízda reportérky vypadala?

Sháním taxík a jeden z místních taxikářů volá na kolegu v domnění, že jim nerozumím: "Vezmeš tady slečnu? Chce taxíka. Řekl jsem jí, že to stojí 580, tak jí to tak nějak natoč." Ale řidič jako by přece jen měl pochybnosti: "Doufám, že není levá," zamumlá. Pak pochybnosti ztratí a snaží se o kulturně-historický výklad: "Česká republika, pivní republika," vítá ve své zemi turistku. Za jízdu s poučením žádá sedminásobek, než má chtít podle vyhlášených cen.

Pražský primátor Pavel Bém okradeným lidem v takových případech radí, že se nemají dát a taxikáři vzdorovat. "Nesmíte se nechat okrást, tedy odmítnout zaplatit cenu a nechat si vydat stvrzenku. Ta je pak důkazním prostředkem," říká Bém. Jenže jeho rada není zahraničním turistům nic platná, taxikáři je šikovně umějí obalamutit kusem papíru, kam vyplňují (nejlépe nečitelným písmem) neexistující údaje.

Bojí se zastavit u hotelu? Pak je to falešný přepravce

To se stalo další reportérce MF DNES vydávající se rovněž za anglickou turistku. Nastoupila v Holešovicích a chtěla odvést do hotelu Renaissance v ulici V Celnici. Hned na začátku mi taxikář oznámí fixní cenu za dopravu do centra prý dvacet eur, tedy asi 600 korun. O. K., souhlasím. Později mu podepisuji vyplněný papír se začátkem a cílem cesty a cenou dopravy. Pak už tradiční obrázek "péče" našich taxikářů o zahraniční turisty: řidič se snaží o mizernou komunikaci v angličtině, kterou však jako většina jeho kolegů neovládá. V čelní přihrádce vozu se povaluje něco jako živnostenský list, ale díky umnému naskládání papírů nelze přečíst žádný identifikační údaj. Pouze na bočním okénku vidím cedulku: Transport servis hotels. Ačkoliv si tedy hraje na smluvní hotelovou dopravu, řidič ani nezajede před vchod hotelu. Zastaví za hradbou aut, vyinkasuje 20 eur a snaží se mě co nerychleji dostat z vozu. Podle doporučení turistických průvodců a také rady pražského primátora ještě požádám o stvrzenku. Taxikář si však poradí - do kolonky na příjmovém pokladním dokladu, kde má být jméno, adresa a IČO, rukou napíše univerzální slovo TAXI. Jinak nic, žádné razítko, žádné jméno, žádné číslo. S tímto "důkazem" si asi nemohu jít na magistrát stěžovat.

Řidiči mají vymyšlená jména, značky i čísla

Podobně MF DNES dopadla i při dalších dvou cestách. Na trase z hlavního nádraží na Smíchov vypsal řidič firmy Eurokopp na stvrzenku s cenou 780 korun větu: "Přeprava osob a zavazadel, cena předem dohodnuta." Nic takového si však s reportérem předstírajícím turistu z Londýna nedohodl. Jeho kolega na stejné trase byl ještě drzejší: další reportérce vrazil do ruky nevyplněnou stvrzenku, pouze v záhlaví bylo razítko s neexistujícím IČO a neexistující adresou - fiktivní ulice Mnenehradská. Na žádost, aby doklad vyplnil, reagoval po svém: zabouchl dveře, šlápl na plyn a rychle ujel.

Turisté se dnes mohou bránit jen obtížně: ohlásit přestupek na magistrát, ale s falešnou stvrzenkou to stejně není nic platné. "Většinou je to tvrzení proti tvrzení. Taxikář se začne hájit, že byl na úplně jiném místě, a hned si na to sežene několik svědků. Jen pokud proti němu svědčí hned dva nebo tři ošizení pasažéři a nejlépe bezprostředně po jízdě, mají šanci," říká šéf dopravního odboru magistrátu Jan Heroudek.

Kradou i v dalších městech, ale ne tolik jako v Praze

Podobně nepoctiví taxikáři dělají ostudu Česku nejen v Praze, ale i v dalších velkých či turisty oblíbených městech, kde reportéři MF DNES včera také testovali taxíky. Jen jinde nepředražují jako v Praze v řádech stokorun a neúčtují si automaticky v eurech. Například v Brně se redaktor vydával za nizozemského turistu:

Nasedám do prvního taxíku v řadě čekajících vozů na brněnském hlavním nádraží a chci odvézt jen kousek k nedalekému hotelu. Řidič Jiří Valeš mi ochotně nakládá zavazadlo do kufru a vyjíždíme. Taxametr však nezapíná, v cíli jsme asi za pět minut. Řidič si za dva kilometry říká o 150 korun, o 78 víc, než měl. Žádám po něm stvrzenku. Řidič místo registrační značky svého auta 1B7 0387 vyplňuje BSC 26-90. Taková brněnská značka musí patřit nákladnímu automobilu. Údaje o nástupu a cíli vyplňuje správně, ale místo podpisu Valeš píše Outrata.

V Kalových Varech byl řidič na "taxikářské poměry" ještě slušný: napočítal si navíc "jen" desetikorunu. Podobným řidičům-zlodějům žádná pokuta nehrozí, postižen může být jejich zaměstnavatel. V Praze už některým taxikářským firmám uložili sankce až 350 tisíc korun.

(MFDNES)