Únor 2005

O batůžcích a pravicovosti

Luděk Frýbort

Co se na stará kolena nedozvídám: jsem levičák! Sám bych to do sebe býval neřekl, ale poučil mě nikdo menší než pan prezident Václav Klaus: kdo nosí batůžek, pije vodu z plastikové lahve a vykonává ještě asi dva jiné úkony (nezapamatoval jsem si které), jest levičákem. Nezapírám, že aspoň ta první charakteristika na mne sedí jak ušitá. Nejsa takový vznešenec, abych jezdil za dva rohy pro rohlíky automobilem, užívám bicyklu; a k tomuto dopravnímu prostředku se batůžek velmi hodí. Nadto jsem s ním objel pěkný kousek světa, jelikož nedisponuji suitou služebnictva a sám ten nešikovný, neskladný krám jménem kufr vláčet přisámbůh nebudu, i kdyby mě pan prezident měl nazvat levičákem třeba tuplovaným.

Ale říkám si, jestlipak to zase nebude všechno jinak. Třeba nezáleží zařazení na tu či onu stranu názorového spektra v tom, jakým způsobem kdo přepravuje své utensilie nebo z čeho si lije do úst sodovku, nýbrž k jakému pohledu na život a svět se propracoval. Názor se nenosí ani v batůžku, ani v kufru, ale v hlavě. Nevyjadřuje se ani tak výběrem zavazadel jako spíš myšlenkou, slovem, a dostane-li k tomu kdo příležitost, především činem. Nám, poddané pakáži, to se ví, zbývají leda slova, a ani ta v demokracii postkomunistického ražení nikdo moc neposlouchá.

Ale jsou i mužové větší moci a vlivu, například prezidenti. Je krásné, dovedou-li moudře zahovořit, avšak posuzováni budou podle dokonaných skutků. Jenže v tom ohledu, kruťme to jak chceme, ďábel aby se vyznal v panu Klausovi. Ve vypouštění pravicových pouček do větru je nepřekonatelný, ale během dlouhých let, kdy měl jako téměř bezkonkurenční kormidelník státní lodičky možnost uvádět je v skutek, nepředvedl nic omračujícího, leda že zanechal v obecném lidu obraz pravicovosti jakožto mimořádně prohnaného druhu podvodu a zlodějny. Jeho opozičně-smluvní čarování s prognostickým kolegou Zemanem svědčí o ohebnosti, nad níž by se pozastavil i sám Machiavelli; a zvolení hlavou státu z milosti Grebeníčkových hochů, úpěnlivá snaha zašmajchlovat se jim pohrdlivým znevážením protikomunistického odporu, rozumbradování o přijatelnosti nekomunismu a zavrženíhodnosti antikomunismu, téměř každý týden nové ukázky téže ideové obratnosti ... kdo v tom spatřuje něco pravicového, nechť mi to oznámí.

Dodnes nevím, jakými cestami se přichází k levicovému názoru, ale mohu si poctivého levičáka vážit, třebaže souhlasit s ním nebudu. Bezzásadové obojživelnictví však ani obracení pláště podle právě výhodného větru úcty hodno není. Kdo nemáš možnost se svobodně vyjádřit, mysli si své. Kdo máš názor a není ti bráněno, vyslov jej. Kdo jsi pověřen vykonáváním politického úřadu, jednej. Kdo jednáš, hleď, aby se tvé činy nerozbíhaly se zásadami, na jejichž základě jsi byl zvolen, nemáš-li platit za pokrytce. Vyhlašování nejznamenitější teorie bez odpovídajícího činu se pak nazývá žvást. Jenže očekávat po patnácti letech zkušeností s panem Klausem, že bude konečně jednat v souladu se svými zásadami ... to ho spíš uzříme mazat z Hradu Nerudovkou s batůžkem na zádech.