Únor 2005

Juščenko nabízí smír

Roman Kupchinsky

Delikátní potíže vítěze ukrajinských voleb. Vypadá to jako notný paradox. Sotva na Ukrajině skončilo velké, dlouhé a dramatické zápolení mezi prozápadním a proruským kandidátem, vítězný „Zápaďan“ Viktor Juščenko oznámil, že jeho první zahraniční cesta povede do Moskvy.

Je to překvapení? Vůbec ne. Mít dobré vztahy s Ruskem by bylo prioritou každé ukrajinské vlády. To ale neznamená, že s Juščenkem nepřijdou změny.

Co podepsal Kučma

Vztah k Moskvě bude pro Juščenka obtížný a delikátní úkol. Nejde jen o to, že ruský prezident Vladimir Putin horlivě podporoval jeho protikandidáta Viktora Janukovyče (po listopadových zfalšovaných volbách mu spěchal hned dvakrát pogratulovat k „vítězství“). Takové krátkodobé lapsy se v politice promíjejí. Horší to bude, až přijde řeč na ekonomická témata, zejména na smlouvy podepsané dosavadním ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou.

Konkrétně jde o tzv. Jednotný ekonomický prostor, což je smlouva, kterou Putin tvrdě prosazoval a Kučma ji podepsal v září 2003 s podmínkou, že žádný paragraf nebude v rozporu s ukrajinskou ústavou. Většina dokumentu je dosti vágní v podmínkách, způsobech i cílech spolupráce, až na jednu věc: má vzniknout společný výkonný orgán, jemuž Rusko i Ukrajina postoupí část své ekonomické suverenity. Hlasování v tomto orgánu se přitom bude odvozovat od „ekonomického potenciálu“ každé smluvní strany – což znamená, že Rusko by mělo v Jednotném ekonomickém prostoru 80 % rozhodovací moci. Zatím nikdo netuší, zda a jak se pokusí Juščenko alespoň část této smlouvy upravit ve prospěch Ukrajiny. Odpověď na tuto otázku asi zajímá Kreml momentálně nejvíc.

V ekonomických vztazích s Ruskem po pravdě řečeno Juščenko mnoho manévrovacího prostoru nemá. Jeho země životně závisí na dodávkách energií z Východu. Rusku však pro změnu záleží na ropovodech a plynovodech vedoucích přes území Ukrajiny do Evropy, vždyť jedině příjem z ropy a plynu dnes udržuje ruský rozpočet v rovnováze. A tak když už nic jiného, přinejmenším hrozba oboustranného kolapsu udržuje mírové poměry. (Proto si ruský ministr obrany pospíšil s ujištěním, že Juščenkovo zvolení nebude mít vliv na obranné smlouvy mezi oběma zeměmi.)

Obchod, nikoli NATO

Pokud jde o vztah k Západu, cílem Juščenkovy vlády bude členství ve Světové obchodní organizaci a oficiální uznání Ukrajiny za tržní ekonomiku, což by povzbudilo příliv zahraničních investic. Země nepochybně posílí své vazby k Polsku, Slovensku a České republice a v dlouhodobém horizontu bude usilovat o členství v EU.

Šéf Juščenkova volebního týmu Olexander Zinčenko už prohlásil, že končí stará Kučmova „mnohavektorová“ zahraniční politika (rozuměj: mířená na všechny možné světové strany) a že země se bude orientovat na Západ. Úspěch takové politiky ovšem závisí na Francii a Německu – zda je Rusko nedotlačí k vetování ukrajinských snah. I Evropská unie potřebuje ropu a plyn. Pokud Rusko použije vůči Západu vyděračskou hrozbu zpomalením dodávek, nejvíc tím nakonec utrpí Ukrajina.

Pokud jde o členství v NATO, jehož se tak obávají ruští političtí analytici, pro Juščenka není nijak vysokou prioritou. Ukrajinské vztahy s aliancí nejspíš zůstanou na svém současném stupni. Zato výrazné oteplení by mělo nastat vůči Spojeným státům. Americký bojkot vůči Kučmovu režimu končí a Juščenko bude pravděpodobně ve Washingtonu vřele přivítán. Následovat by mohly dlouho očekávané americké investice a finanční pomoc, potřebná k přebudování země ve fungující demokracii.

Doněčtí si zvyknou

Mnoho významných ukrajinských podnikatelů už bylo unaveno z Kučmovy éry, spojené s vysokou korupcí. Ať už velké peníze vydělali nebo tratili, větší právní jistoty by přivítala většina z nich. A pokud jde o zbohatlíky podporující Janukovyče, například tzv. doněcký klan v čele s „nejbohatším Ukrajincem“ Rinatem Achmetovem? Doněčtí už několikrát prokázali vysokou přizpůsobivost. Zřejmě i oni přistoupí na argument, že dobře zreformovaná Ukrajina s důvěryhodnou novou osobou v čele by mohla přitahovat podstatně víc zahraničních investic. (A to i z Ruska. Investory vyděsil zásah Kremlu proti koncernu Jukos a nyní zvažují, zda nechávat své peníze v zemi, kde může být majetek svévolně zabaven všemocným státem.)

Obvykle se má za to, že Juščenko se otočí k Západu a bude se vyhýbat přímé konfrontaci s Východem, že svou vládu sestaví z reformně laděných profesionálů, sdílejících jeho pohled, že Ukrajina je ruský partner, nikoli satelit. Otázka zní, zda má takových profesionálů dost.

(Respekt, www.respekt.cz)