Únor 2005

Británii ztečí aneb Gott strafe England

Benjamin Kuras

Británie už začíná přelaďovat na zlatohlasého Karla Gotta, který se těší, jak se mu českým členstvím v EU otevře britský trh a britské ženy mu začnou skládat srdce i jiné orgány k nohám jako německé hausfraulinky, kterým už prodal 30 milionů desek, kazet a cédéček a které se jezdívají modlit k jeho vile nebo na něj zbožně shlížet z oken hotelu Mövenpick. A Čechy možná překvapí, jak to, že náš Kája Británii ještě nedobyl, vždyť je to český Tom Jones. Britové se tak konečně dovědí, že Tom Jones, jehož celá ta desetiletí pokládali za Toma Jonese, je ve skutečnosti welšský Karel Gott, akorát s chlupatější hrudí.

Gottův nájezd na Británii začíná ne u domácích hospodyněk, nýbrž s intelektuální a kulturní výše Daily Telegraphu, což je deník bankéřů, podnikatelů a řemeslníků, konzervativních politiků a pravicových intelektuálů jako já. Mým deníkem se stal hned na podzim 1968, když jsem první ráno po příjezdu do emigrace procital na gauči u přátel levicových jazzmanů a čtenářů Guardianu, kteří mě budili tradičním šálkem silného čaje a Daily Telegraphem, se slovy: "Tady jsou tvoje noviny."

Díky této větě jsem se přestal bát britského levičáctví a objevil jsem jeho sportovnost. Vždy mě pokládalo za pomýleného, ale bralo na vědomí, že moje vidění světa je nenapravitelně pošramocené nešťastně pokroucenou neryzí formou socialismu, která mě poznamenala na celý život a že by tudíž bylo mrhání času snažit se mě konvertovat na tu formu ryzí, tu dosud nikde neuskutečněnou.

Od té doby jsem měl vždy spousty přátel mezi britskými levičáky, kteří si pokládali za čest mít alespoň jednoho pravicového kamaráda, u něhož dokáží pochopit, proč je pravicový. Poskytovali jsme tak spolu spoustu zábavy dalším levičákům, kterým mě představovali takto: "Tohle je náš kamarád Ben, co volí Thatcherovou." Po obvyklém huronském řehotu říkávali: "On je Čech, od Dubčeka." "Aha, no jo, tak to chápem," říkávali noví levicoví přátelé a byli rádi, že i oni mají konečně jednoho pravicového kamaráda, u něhož dokáží pochopit, proč je pravicový.

Dnes titíž všichni kamarádi nadávají, jak jim leze na nervy Blair a že tak mizernou vládu nepamatují. A mě na demokracii vždycky nejvíc fascinovalo to, že ať už máte vládu jakoukoli, nikdy nepotkáte nikoho, kdo ji volil.

Daily Telegraphu jsem zůstal věrný dodnes, i přes to, že se cenově vyhoupl nad svoje konkurenční deníky Times, Guardian a Independent. On se mně za to zas odměnil tím, že zůstal věrný mně, nikdy mě ničím nenaštval a chová se skoro jako kdybych si jej psal sám. I v tom článku o Gottovi si s gustem zacituje Milana Kunderu, jak Gotta kdysi prohlásil za hudebního idiota, i Lidové noviny, kde jej zas kdosi označil za zombíka, ale i Husáka, jak Gotta pokorně prosí, aby se vrátil zpět do dobře placeného angažmá. Dokonce mu reportérka i klade otázku, proč mu ještě dnes někdo vyčítá, že spolupracoval s komunisty. A cituje: "To je prostě stupidní, jinak se to nedá nazvat. Každý v minulém režimu něco dělal. Člověk by musel utéci, aby se tomu dokázal vyhnout."

Tady aspoň vidíte, jak je Telegraph i ke Gottovi objektivní a snaží se mu prorazit cestu u britského publika, alespoň toho pravicového, které se ho už na něho třese. Nezbývá nám, než Gottovu chystanou zteč Británie brát vážně a doufat, že ji má důkladně strategicky promyšlenou. Ona ta Británie, potvora, je pro neanglosaský pop nedobytná. Jediný, komu se to alespoň na nějakou dobu dařilo, byl Aznavour, a i o tom zlolajní jazykové vyprávěli, že mu to zařídila arménská mafie. Iglesias se o to pokoušel deset let, stálo ho to miliony liber na propagaci, a vzdal to, když zjistil, že ani deset let španělského členství v EU mu nebylo nic platných. Takže, Kájo, pozor, abyste na Británii neprošustroval všechny ty milióny tak pracně a poctivě vydělané na okouzlených Němkách.

Kromě Káji se celá Británie těší na květnovou invazi tisíců českých řemeslníků, kteří lepší prací a levnějšími sazbami vyženou na nezaměstnaneckou podporu nejen všechny řemeslníky anglické, kterých už moc není, protože je dávno na nezaměstnaneckou podporu vytlačili řemeslníci portugalští, nýbrž i ty řemeslníky portugalské, kteří se zde mezitím zabydleli a zadlužili na hypotékách, takže museli sazby zvýšit i oni. A hlavně se nemohou dočkat desetitisíců českých Romů, kteří sem jako řádní Evropané budou moci přijet plnoprávně žít na sociální podporu a vybydlovat domy, aby pro ty řemeslníky bylo pořád dost práce. A aby měl kdo chodit na Gotta.